Angel's shadow

"Kisame, máš jít dolů," vyskočil do dveří Hidan. Kisame odvrátil pohled od svých nehtů, ketré si právě lakuje.
"Počkej chvilku, teď nemůžu," zamává rukou, aby Hidan viděl důvod.
"Říká to šéf, prej bys měl přijít," s těmito slovy Hidan odchází pryč.
Kisame se trochu zarazí a přemýšlí, co by se mohlo tak důležitého dít. Několikrát bezvýznamně zamáchá rukami se snahou o rychlejší uschnutí nehtů. Nakonec uznává, že je to beze smyslu a schází do společenské místnosti ke kulatému stolu.
Otevřel dveře a nahlédl do místnosti, kde seděli již všichni členi. Zahleděl se ale na Itachiho prázddné místo.
"Itachi se ještě nevrátil?" povzdechl si.
"Posaď se," ukázal Pein na Kisameho místo.
"Tak co se stalo?" ptá se s nevelkým zájmem.
"Hele, Kisame, měl bys to vědět." nadechne se Pein, "šéf za to nemůže," skočí mu do řeči Kakuzu a Pein se na něj s vděčným a smutným výrazem podívá, "víš, je nám to moc líto, ale přišli jsme o Itachiho," dořekne to a ostatní sklopí oči do země.
Kisame z šoku několikrát zamrká očima, pootevře pusu a hlasitě polkne slzy.
Brada se mu trochu třepe.
"Jak?" vypadne z něho jenom.
"O tom by měl vědět Zetsu," mávne Pein směrem k Akatsuki šmírákovi.
"Bojoval s Uchihou, Sasukem Uchihou. Vypadá to, že za to ten bratr nemohl. Itachi nejspíš umřel na nemoc, nejspíš tuberkulózu, nebo něco tomu podobného" čte Zetsu zápisky.
"Teoreticky, za to ten Sasuke ani nemohl, Itachi byl nemocný. Nesmíš si to tak brát," konejší Konan Kisameho.
"Kde je teď?" škytne a otře s slzu.
"Stále na tom samém místě, jestli chceš Tobi tě tam zavede," Tobi kývne hlavou na souhlas a stoupne si. Kisame se postaví s ním a odcházejí spolu.
*********************************************
"Tak já půjdu zpátky. Cestu znáš, že?" Kisame kývne a Tobi se otočí k odchodu, "A Tobi?" Tobi se otočí, "děkuju ti," pousměje se Kisame.
Kisame se váhavě přibližuje k Itachimu chadnému tělu. Dívá se do jeho otevřených očí, které už dávno neříkají, to co říkali. Nenávist, smutek, radost, odhodlání, smířenost s krutostí života.
"Itachi," hlesne Kisame a těžce dopadne k Uchihovému mrtvému tělu. Opatrně se prstama lehce dotknl Itachiho chladné ztuhlé ruky. Trošku se vyděsí, když ho zaplaví studený chlad.
"Itachi, vždyť jsi slíbil, že budeme navždy spolu, slíbil jsi mi to!" Obejme jeho lehké, křehké tělo a uhladí rukou dlouhé, černé vlasy a pevně drží Itachiho hlavu u své hrudi.
"Říkával jsi, že andělé jsou bytosti tak čisté a tak nedotknutelné, že jsou snad čistější než nejrizejší zlato světa, než ten nejvzácnější drahý kámen," promlouval Kisame k Itachimu a kolíbal se svírajíc Itachiho mrtvolu.
"Že jsou prý většinou krásní, že i bůh mívá pokušení a proto bůh uzamyká jejich krásu do ubohých lidských těl aby samotní boží poslové nebyli hříšníci, když oplívají takovou značnou krásou. Ale i přes toto vězení uniká některá krása ven napovrch. A když umřou, jejich duše se vznáší při těle. Mají duši, mají tělo, mají strach, prožívají radost, ale mají andělé stín? To jsi mi už neřekl. Jedníné co vím jistě, je to, že jsi byl určitě anděl. Ten nejkrásnější anděl mezi všemi," pousmál se zahleděl se do Itachiho skalných očí a hledal v nich nějaký náznak souhlasu. Bavil se při představě ještě tisíckrát krásnějšího Itachiho hopsajícího s ostatními až hříšně krásnými tvory na obláčcích.
Kisame si otřel slzičku a mírně povolil stisk, takže se Uchihova zaklonila dozadu.
"Ikdyž tady už nebudeš, já tě budu stále vidět, Itachi," hlesl Kisame a lehce položil tělo optně na chladnou zem.

THE END