Jedna navíc

Slunce nad obzorem se sklánělo pořád níž a níž. Nebe zvolna měnilo barvu ze světle modré na purpurovou, až na západě zahořelo ohnivě rudou. Od východu se pomalu přikrádal soumrak a s každým jeho krokem se okolní lesy utápěly v černotě. Brzy měla vládu nad světem převzít noc...
A Tobi ještě nebyl doma.
Konan nervózně popocházela po místnosti, ruce založené na prsou. Občas významně vzdychla, aby dala ostatním obyvatelům jeskynní skrýše najevo, že by se o Tobiho osud měli začít také zajímat. Bohužel vzdychala marně.
Muži, blond chlapci, modrá zvířátka a schizofrenní rostliny si užívali poklidného večera a nepřítomnost rušivého oranžového elementu jim naprosto vyhovovala.
Kisame s Deidarou se věnovali přípravě jídla, Pein relaxoval s nohama na stole, Itachi dělal kdovíco ve svém pokoji. Kakuzu byl v mimořádně dobrém rozmaru, takže pomáhal svému parťákovi brousit kosu a Zetsova bílá polovina trpělivě vysvětlovala černé, že k večeři budou opravdu jenom těstoviny se sýrovou omáčkou.
"Copak jsem nějakej blbej vegetarián? Ještě mi řekni, že od zítra se krmíme zrním a já vystupuju z týhle organizace!!!" soptil Černý a z oka mu sršely blesky.
"Uklidni se a nedělej zbytečné scény," snažil se ho kultivovaným tónem utišit Bílý. "Maso jsme měli včera."
"Jak můžeš říkat té vychrtlé veverce maso?!" vypísnul Černý zoufale.
Dřív, než ubohý rozpolcený Zetsu začal sám sebe škrtit, se rozletěly dveře a na jejich prahu stanul Tobi.
"Tobi něco našel!" zavřískl vzápětí vysokým hláskem, ze kterého by i hluchému naskočila husí kůže.
Hidan se strašně lekl, ohnal se kosou a chudáku Kakuzovi málem useknul hlavu. Dei s Kisamem zamávali na pozdrav vařečkama. Konan naposledy vzdychla, tentokrát však úlevou. Itachi vyletěl z pokoje rychlostí shurikenu v nejvyšších otáčkách. Pein zcela nevzrušeně pokračoval v zevlování...
"Tobi něco našel!" zopakoval Tobi nadšeně. Teprve teď si ostatní uvědomili, že v náručí svírá malý uzlíček omotaný bílou látkou.
"Tobi něco na...," pokusil se začít potřetí, ale to už k němu přiskočil Itachi a vytrhl mu balíček z rukou.
"Co to-" Vzápětí se zajíkl, zesinal, vytřeštil oči. Pak se roztřeseným krokem vydal směrem ke Konan, předal jí Tobiho objev, který ho tak vyděsil a prásknul sebou na gauč vedle Peina.
Konan nejprv zareagovala podobně, pak se ale rozzářila štěstím.
"Ťuťuťu," prohlásila, položila balíček na stůl a jala se ho rozbalovat.
Podivné zvuky vylákaly Kisameho a Deidaru z kuchyně. Deidei olizoval vařečku a zvědavě brousil kolem stolu. Když Konan odhalila obsah plátěného zavazadla, Deidara vařečku upustil a zhroutil se Kisamemu do náruče.
Pein vyskočil a zůstal šokovaně zírat: "To... to... to... je..."
"To je miminko!" vypísknul Tobi.

"Super," odpověděl Itachi, který se konečně vzpamatoval z počáteční strnulosti. "A co s ním jako budeme dělat?"
"Budu si s ním hrát!" poskakoval Tobi a tahal Konan za plášť, aby ho k miminku pustila. "Teď mu dám svoje autíčka a až bude větší, naučím ho hrát fotbal!"
"Dyť je to holka, k***a," zahlásil Hidan, který nakukoval šokovanému Peinovi přes rameno.
"Nemluv mi tu před tím dítětem sprostě!" setřela ho Konan.
Jashinův služebník se urazil, dotčeně se otočil na patě a důstojně odkráčel ven. Samozřejmě za sebou nezapomněl demonstrativně práskout dveřmi.
Itachi překročil umdleného Deidaru, odstrčil ztuhlého Peina a odtáhl Tobiho za ucho. "Zopakuju to ještě jednou, jelikož mě evidentně někteří neslyšeli... Co s ním budeme dělat?!" zařval Konan do ucha, až chudinka nadskočila.
O vteřinu později však Uchihovi vlepila parádní facku. "Co s NÍ budeme dělat?" zdůraznila. "Necháme si ji, jak jinak!"
Kisame dloubnul do Peina: "Šéfe, neměli bysme se k tomu taky nějak vyjádřit?"
Pein zatřásl hlavou, zamrkal Rinneganem a vykoktal: "Já... já... ze mě je táta!"
"Ne!" zavřeštěl Tobi mnoucí si zčervenalé ucho. "Tobi ho našel, Tobi je jeho táta!"
"Tobi, říkal jsem ti, že je to holka, k***a!" ozval se Hidan nakukující do sídla otevřeným oknem.
Konan po něm mrštila použitou plínkou...

O hodinu později nejnovější členka Akatsuki spokojeně spala zabalená do Hidanova pláště. Utlačovaný Jashinista byl vyslán do nejbližší vesnice pro zásobu plenek, sunaru, přesnídávek, dětské kosmetiky a dalších potřebných věcí.
Kakuzu seděl na zemi a ze všech kousků látek, které se mu podařilo v úkrytu najít, sešíval dupačky.
Tobimu se podařilo přesvědčit Deidaru, že s miminkem bude ještě spousta srandy, a tak tedy společně houpali kolíbku, kterou pro malou vyrobil Zetsu. Ten seděl v koutku a pozoroval Konan s Peinem, alias pyšné rodiče, kterak se hádají, jak se jejich dítě bude jmenovat.
"Kayo!" dupla si Konan.
"Ne, bude se jmenovat Marianna!" vykřikl Pein a důležitě mával rukama.
"Kayo! To je aspoň normální japonské jméno. Marianna zní jako... jako jméno pitomé blondýny z telenovely!"
"Dobře, tak vybereme japonský jméno, ale zrovna Kayo se mi nelíbí!" štěkal dál Leader jako vzteklej vořech.
"Co se ti na něm nelíbí?! Znamená to ´Krásná generace´ a to je podle mě dost symbolické. Ona bude nová krev Akatsuki!"
"Shinju," řekl z ničeho nic Bílý, tedy levá polovina Zetsu.
"Hai," zcela nezvykle s ním souhlasil Černý.
Pein nakrabatil čelo a nakrčil nos, až mu o sebe zazvonily piercingy. "A to znamená co?"
"Perla," ozvalo se ode dveří. To dorazil Hidan s nákupem. Praštil na zem se dvěma těžkými taškami a šel omrknout spící holčičku.