Vánoce nebo konec světa 003.

Tým Kabuto pomalu kráčel po schodech. Nikdo z nich neprojevoval nedšení pro nový úkol. Shizune se šťourala jehlicí mezi zubany a snažila se z nich dostat zbytky od oběda. Kabuto si hrál s brýlemi a sem tam se omylem šťouchl do oka, které na to reagovalo slzením. Tsunade si cosi mumlala a byla duchem nepřítomná. Proto její společníky překvapilo, když najednou vztyčila hlavu a zahnula do chodby.
„Tsunade-sama, ven se jde tudy.“ Podotkla Shizune a ukázala na dveře.

Tsunade jí ovšem okázale ignorovala a pokračovala dál. Asi v půlce chodby, pak zapadla do své kanceláře a zhroutila se do křesla. Jednou rukou začala něco lovit v šuplatech, až po delší chvilce vytáhla, s triumfálním výrazem ve tváři, láhev saké. Kabuto, který už se také dostal do její kanceláře, rázem pookřál a honem vytahoval skleničku. Shizune se nejdřív zatvářila, jako kdyby chtěla Tsunade něco říct, ale potom rezignovala a natáhla ruku s další skleničkou. Tsunade všem štědře nalila a vyklopila to do sebe.
„Shizune, dneska bude dlouhej den. Kolik vůbec je?“ Obrátila se Tsunade na svou pravou (nebo levou ) ruku.
„Okolo třetí odpoledne Tsunade-sama. Chtěla bych, ale podotknout, že bychom měli radši vyrazit co nejdříve. Lesík kde je povoleno kácet stromy je deset kilometrů daleko.“ Odpověděla okamžitě dotázaná.
„Kam spěchat? Deset kilometrů není zase tak moc. Navíc v případě nouze můžeme poslat Izumu s Kotetsem. Přetrhli by se pro mě.“ Opáčila suše Tsunade a dolila všem.
„Ale co kdyby se omylem zmínila Narutovi-sama? Něco mi říká, že by nebyl dvakrát šťastný.“ Nepřestala se Shizune strachovat.
„Tak dobře. Kabuto vstávej vyrážíme pro vánoční strom.“ Zavelela Tsunade a vytkla políček chrápajícímu Kabutovi. Ten něco zabrblal a pomalu otevřel oči. Potom uviděl výraz Tsunade a rychle se zvedl.

Tsunade si ještě vzala polní láhev a strčila jí do kapsy. Potom už bohužel museli vyrazit. Na schodech se Shizune, ještě zeptala co to Tsunade v té láhvi má, ale dočkala se jen pohlavku a seřvání od své nadřízené. Kabuto to jen z povzdálí sledoval a litoval, že nezůstal doma. Tohle rozhodně nebylo pro něj. Ale pro koho taky? Tsunade si co chvilku přihnula z lahve a po pár minutách začala kapánek vrávorat. Než za dvě hodiny dorazili na místo, tak už jí musela Shizune s Kabutem podpírat, protože jinak by se neudržela na nohou.

Tak tedy okolo pěti hodin odpoledne se naše trojice dostavila do lesíka. Všude plno vzrostlých stromů. Ale ouha, nikde žádná sekera nebo pila. Kabuto podotkl něco ve smyslu, že by se pro to měli vrátit, ale to ženská rada týmu zavrhla. Shizune, která byla asi nejvíce při smyslech dostala kolosální nápad a na chvilku se vytratila, aby mohla v klidu plánovat. Kabuto a Tsunade na mýtině osiřeli.
„Jedli nebo smrk?“ Zeptala se najednou Tsunade do ticha.
„Jedle je prej lepší. Proč se ptáš?“ Odpověděl nechápavě Kabuto.
„Co z tohohle je jedle?“ Opáčila Tsunade a mávla rukou směrem k blízkým stromům.
„Třeba tamto. A odpovíš mi proč to potřebuješ vědět laskavě?“ Začínal už trochu brunátnět Kabuto, neboť mu stále unikala smysluplnost Tsunadiných otázek.

Tsunade ovšem na jeho stále nic nedbala a vydala se směrem ke stromu, který Kabuto označil jako jedli. Když se zastavila, tak chvilku vrávorala na místě, ale po pár minutách nalezla znovu stabilitu. Natáhla před sebe ruku vztyčila prst. Něco si zavrčela a druhou rukou se napřáhla. Chvilku ještě vyčkávala a potom se rozeběhla proti stromu. Bohužel zapracovala opilost, a proto o metr minula a pokácela jiný strom, než bylo původně v plánu. Tiše zaklela a přihnula si z placatice. Na to se otočila znovu k vyvolenému stromu a tentokrát se rozhodla, že prostě minout nemůže. Bohužel ani na druhý pokud to nevyšlo a vysoká borovice se skácela k zemi. Takhle to pokračovalo další půlhodinku. Po této půlhodině, totiž Kabutovi konečně došlo o co se Tsunade snaží a jal se jí navigovat. Navigace se setkala s úspěchem a vyvolená jedle padla na teď už mnohem větší mýtinu.

„Slyšela jsem nějaký hluk.“ Ozvala se najednou Shizune, která se objevila na kraji paseky.
„Vážně?“ Otázala se ironicky Tsunade a posadila se na jeden z padlých kmenů.
„Co se to tady stalo?!“ Vyhrkla najednou Shizune, když jí došlo na co se kouká.
„Káceli jsme vánoční strom.“ Odpověděla suše Tsunade a znovu si chtěla přihnout. Bohužel už jí saké došlo, takže znatelně pobledla.
„Cože? Ale jak?“ Vypravila ze sebe šokovaně Shizune.
„Normálně. Prostě jsem do toho flákla a ono se to poroučelo k zemi. Zprvu jsme pravda měli pár technických problémů, ale to se časem vyřešilo.“ Řekla Tsunade a zvedla se z kmene.
„Jistě. Úplně to chápu.“ Rezignovala Shizune. „Ale který z těch stromů je ten vánoční?“
„Ta jedle u které stojíš. A teď mi jí pomozte zvednout. Musíme jí nějak dopravit do Konohy.“ Poručila Tsunade a sama se chopila konce stromu.

Asi po další čtvrt hodině se jim podařilo jedli zvednout a vysadit si jí na ramena. Konečně tedy započala cesty zpět do Konohy. Bohužel strom byl těžký, takže cesta jim tentokráté trvala dvakrát déle. Tedy dlouhé čtyři hodiny. Když se tedy v deset večer konečně dopotáceli do Konohy, tak všichni padli mrtvý k zemi. Ještě z posledních sil dotáhli jedli na náměstí a postavili jí do stojanu. Potom se sesuli k její patě.
„Tak mi máme hotovo.“ Řekla kupodivu radostně Tsunade.
„Zdobit jí snad nebudeme muset. Nebo jo?“ Zjišťovala ještě Shizune.
„Slyšela jsem od Ibikiho, když jsme ho míjeli, že nákup ozdob a zdobení stromu mají na starost Orochimaru, Anko a Sakura.“ Odpověděla s nadějí v hlase Tsunade.
„Tak to je špatný. Orocháčovi se dělá špatně z vejšek.“ Vložil se do toho najednou Kabuto.
„Dobře mu tak.“ Opáčili Tsunade a Shizune unisono.

Potom už bylo jen ticho. Asi v jedenáct se všichni nějak zvedli a doploužili se k Tsunade do kanceláře. Tam Tsunade vylovila další flašku saké. Společně si nalili a připili si na šťastné vánoce. Těsně na to Kabuto zkolaboval a po chvíli začal chrápat. Tsunade a Shizune si ještě chvilku o něčem povídali a potom to zalomili taky.
„Ale stejně. Dobře mu tak Narutovi. Tím projevem si sám nasadil oprátku na krk.“ Pronesla ještě s uspokojení Tsunade a za chvilku jako by jí do vody hodil.