Zpět domů 13. kap. THE END

13. kapitola: Trest - závěr

Všichni přítomní sledovali mizícího Sasukeho, když je ze zamyšlení vytrhl hlas Hokage.
„Naruto! Suki! Manabu! Koukejte sem okamžitě naklusat!“ křikla. Suki se přeběhl mráz po zádech a s očekáváním nejhoršího se obrátila na Pátou. Naruto se poslušně vydal k nadřízené.
„Kde je ten poslední?“ ptala se přísným hlasem a rozhlížela se po místnosti.
„Manabu je v bezvědomí...“ oznámil Naruto a ukázal směrem, kde se Manabu válel.
„Rozumím...“ řekla a mírným pokynutím hlavy dala Sakuře najevo, že se má o Manaba postarat. Sakura odpověděla stejným gestem a vydala se k němu. „Naruto, Suki...“ získala si jejich pozornost, aby jim mohla důrazně vysvětlit v jaké situaci se nachází. „Prvně ta nehoda na základně, ze které jste byli obviněni. Potom odmítnutí spolupráce při vyšetřování a následný útěk, při kterém pár ninjů, když se vás snažili zastavit, zřejmě zakoplo a teď je z toho pěkně bolí hlava. Potom jste přesvědčili tady Naruta, aby zradil a přidal se k vám načež jste zcela nezodpovědně zamířili přímo do nepřítelova úkrytu, kde by vás za jiných okolností zcela jistě čekala smrt!“ Tsunadin hlas dostával na gradaci a Suki a Naruto pod jejími slovy zarůstaly čím dál hlouběji do země.
„G-gomenasai, Tsunade-baachan...“ omlouval se Naruto, ale když vypustil z pusy to oslovení, Pátá akorát zfialověla vzteky. Suki ho kopla do nohy, aby se vzpamatoval a on jen zaúpěl.
„No, doufám, že počítáte s následky.“
„Ale...!“ začala Suki, ale Tsunade ji zarazila.
„Jak jsme zjistili-“ začala Tsunade, ale Suki se rozhodla nebrat na vědomí, že se snaží něco říct a začala se obhajovat.
„Ale Tsunade! My jsme přeci nevinní! Já a Manabu jsme se vám pokoušeli říct, že to na nás Orouš hodil, ale vy jste neposlouchala, tak jsme se rozhodli vzít věci do svých rukou a donutit Orochimara, aby se přiznal! Jenže...“ chrlila ze sebe.
„Jenže on nám místo toho slušně nakopal p***l...“ chraplavě ji doplnil její bratr.
„Manabu!“ vyjekla a hnala se k němu. „Jsi v pohodě?“ zjišťovala když se k němu dostala.
„No jo, jde to... ale prosím tě tu svoji techniku už nepoužívej...“ snažil se zvednout ze země. Suki se na něj uraženě podívala.
„Já jsem ti ale přece říkala, že se ji chystám použít, je to tvoje chyba, že jsi se dostatečně nepřipravil a skončil jsi takhle!“
„Hm, tak moc díky...“ zabručel. Tak nakonec je moje vina, že jsem takhle skončil. Suki na něj vyplázla jazyk a on jí oplatil stejným způsobem.
„Proč já se jim snažím něco vtlouct do hlavy, vždyť jsou to pořád děti...“ chytala se za hlavu o kousek dál Tsunade.
„Máte pravdu... pořád stejně dětinští...“ pousmála se další osoba. Suki se otočila po hlase a překvapilo ji koho spatřila.
„Ee---?“ vylezlo z ní.
„Yo!“ mávl na ní Shika a se Suki to málem šlehlo. Baka... říkala si. „Tak vidím, že jste dostali pěkně přes pusu...“ zkonstatoval.
„Tak to je pěkný! Prvně nám odmítneš pomoct, pak se tady jen tak zjevíš s tím svým ‚Yo‘ a jediný co děláš je, že nás kritizuješ!“ zanadávala Suki. Shika smutně sklonil hlavu.
„No jo... Suki... ehm... pro-“
„Tak jdeme, ostatní věci probereme ve vesnici...“ přerušila je Hokage a v ten moment se Suki i Shika definitivně složili k zemi.
„Babizn-...“ chtěla zamumlat Suki, ale když spatřila dotyčné vražedný pohled rychle se zvedla a s nevinným úsměvem přitakala.
„Jo jo! Jdeme, zbytečné řeči na pak!“ rozkázala, podepřela Manaba, který stěží chodil a všichni se vydali k domovu.

„Takže...“ začala Tsunade po tom, co se všichni vrátili do vesnice a sešli se v kanceláři Hokage. Naši tři provinilci si stoupli do řady před Pátou a za nimi se kupilo pár dalších zvědavců, co chtěli vědět, jak to všechno dopadne...
„To je napínavý...“ zašeptal Kiba a tak si vysloužil kopnutí od Sakury.
„Jak jistě víte, jako Godaime mám jisté povinnosti a mezi ně patří postarat se o zrádce a vynést nad nimi trest. V normálním případě bych se tady s vámi ani nezahazovala a nic bych vám nevysvětlovala, ale je tady pár faktů, které musím brát v potaz,“ na chvíli se odmlčela a přejela viníky pohledem. „Suki a Manabu... vaše chování, když jsme vás chtěli zatknout jednoznačně prokázalo, že jste vinni. Ale vzhledem k vaší výpovědi; tomu, že se vás skoro všichni ninjové zastali a vzhledem k tomu, že toho parchanta Orochimara dobře znám a stejně tak sama nemůžu uvěřit, že by jste vy dva něco takového udělali... Vzhledem k tomu všemu prohlásíme za pachatele Orochimara. Navíc, kdyby jste to udělali vy, nejspíš by to bylo z jeho pověření, ale to byste potom nechodili s ním bojovat, takže tato věc je uzavřena.“ V moment kdy domluvila vypukl jásot.
„Díky Bohu!“ zvolala Suki a radostně se s bratrem objala.
„Díky Hokage-sama...!“ opravil ji s úsměvem Manabu.
„Ale...!“ zpět na sebe upoutala pozornost Tsunade. „Pak tu máme další záležitost a to je ukecání Naruta, za což si sám nese zodpovědnost, a následné nedovolené opuštění vesnice. A vzhledem k tomu kam jste měli namířeno...“ dramaticky se odmlčela a Naruto jen naprázdno polkl. „...můžeme být všichni rádi, že ještě žijete! Ale nemyslete si, že se všechny ty potíže obejdou bez trestu!“ Snažila se zklidnit další salvu jásotu, ale už jí to nebylo moc platné. „Ehm!... Ehm!! Ehm!!!“ pokoušela se důrazným odkašláním dát najevo, že ve svém proslovu ještě hodlá pokračovat, ale to by se mohla dřív udusit, než by ji někdo vzal na vědomí.
„Koukejte ještě vnímat Hokage-sama!!!“ křikla na všechny přísným hlasem Shizune, až všechny vystrašila. Pohledy ostatních se na ni zaraženě otočili a Pátá uviděla příležitost.
„Takže...!! Trestu se nevyhnete, tak dávejte dobrý pozor!“ Suki, Naruto a Manabu se na Tsunade znovu otráveně otočili, aby si vyslechly, jak si budou muset odčinit svoje hříchy. „Jelikož se kvůli tomuto malému incidentu zbrzdilo rozdávání nových misí, žádosti se tu pěkně nakupily. A proto teď vy tři budete vykonávat tolik misí, kolik jen bude možných. Dám vám den na zotavení a od pozítří bude nástup a povalíte na jednu misi za druhou, tak se na to připravte...“ Jakmile to dořekla, Suki a Manabu si otráveně povzdechli, zatímco Naruto se chystal mít námitku vztahující se k jeho nutnému tréninku. Nicméně nedostal ani příležitost se nadechnout, když Tsunade pokračovala. „Ale protože jsem teď měla tu čest poznat, jak moc jste všichni tři nezodpovědní, nemyslete si, že bych někomu z vás svěřila velení týmu! Proto k vám bude přidělen ještě jeden shinobi...“
„Ach jo, to je otrava...“ postěžoval si jeden ninja vzadu, skoro u dveří.

„To není možný! Já musím trénovat, abych byl dost silný a místo toho musím chodit na nějaké stupidní mise! Co to ta Tsunade zase...“ stěžoval si Naruto Manabimu po cestě k Ichiraku ramen. Manabu nad ním jen kroutil hlavou a otáčel oči v sloup.
Kousek za nimi se vlekly další dvě postavy, které se ale neměly moc do řeči.
„Hm... tak...“ zahuhňala po chvíli ticha Suki.
„Naruto má pravdu, je to otrava chodit na ty přitroublé mise...“ povzdychl si Shika.
„Nechce se ti na ty mise, nebo se ti nechce na ně chodit s naším týmem?!“ vypálila hned naostro Suki s rozhněvaným pohledem. Shika po ní hodil oko, načež se zase začal dívat dopředu s lhostejným výrazem. „Aha...“ pronesla důrazně Suki a zrychlila, aby byla od toho prevíta co nejdál.
„Je to ten první důvod...“ zahlaholil Shika. Suki se zarazila a prudce se na něj otočila.
„Říkáš to hodně přesvědčivě...!“ vytýkala mu jeho chování. Shika se na ni podíval a zcela vážně se jí zadíval do očí.
„Vážně to není kvůli tomu, že bych nechtěl být s vámi... jen nevím, jaké to bude, až budeme trávit tolik času spolu... Nevím jak se k tobě mám chovat. Tvoje změny nálad jsou taky dost matoucí! V jeden moment chceš zase všechno udobřit a potom se ke mně chováš jako k největšímu křivákovi, kdo ti má rozumět...!“ dal se opět do kroku a Suki nechal za sebou.
„No počkej!“ doběhla ho. „Já nevím, kdo je tu náladový! Já svoje chování akorát odvozovala od tvého! Prvně mi říkáš, že mi nemůžeš věřit a naznačuješ ať se radši vypařím! A potom Když prosím o tvoji pomoc mě odmítneš a... mě už prostě přestalo bavit za tebou dolízat a prosit tě o odpuštění! Já se tě nebudu věčně doprošovat! Jednou jsi mi dal najevo ať se klidím, tak jsem se podle toho chovala! Ale ty ses potom objevil tam u Orouše s tím svým ‚Yo‘ a měl jsi na nás narážky! To mě vážně vytočilo!!!“ vyběsnila se Suki a nebrala ohled na to, že ječela přes celou ulici a kolemjdoucí se po páru ohlíželi s obavami, jestli jsou v pořádku.
„No tak klid...“ tišil ji. „A jak by ses zachovala ty v mé situaci, co? Ty se tu jen tak objevíš, řekneš, že chceš dát zase všechno do pořádku... Měl jsem v hlavě zmatek, no!“
„Tak teď už máš ve všem jasno?!?!“ křikla na něj.
„Jo! Teď už vím co mám dělat!!!“ zaječel na ni.
„Tak povídej!!!“ zaječela na něj.
„Jít s vámi na ty nemožné mise!!!“ zaječel na ni, ale teď už se mu protiječení nedostalo. Bylo ticho. „Půjdu s vámi na ty mise z důvodu, že chci naše vztahy zase obnovit, začít zvonu. Zase víc komunikovat s Manabem a kamarádit se s tebou. Obnovit tu důvěru v tebe, kterou jsem ztratil a pak možná...“
„Pak co?“ vymáhala se odpovědi.
„Pak se uvidí...“ lehce se usmál a po chvíli váhání mu Suki úsměv opětovala.
„Fajn... hlavně, že ve všem máme jasno...“ prohodila a kolem nich se začal rozléhat hromadný potlesk. Přihlížející stojící kolem nich jim aplaudovali a úsměvy na tvářích, že se dvojice udobřila a Suki a Shika zrudly jako dvě přezrálá rajčata. Herecky se uklonili, a pak rychle sebrali nohy na ramena a utíkali do restaurace za ostatními členy jejich týmu.
„Kde jste byli tak dlouho?“ napomínal je Manabu.
„Promiň,“ přisedla si Suki za bratrem a Shika se posadil vedle ní. „Jen jsme si potřebovali něco vyjasnit, že?“ otočila se na Shiku a ten přikývl.
„Mhmm, vyjasnit, to určitě...“ zahuhlal Naruto s obličejem zabořeným v misce s ramenem. „Vždyť vás slyšela celá vesnice...“ dořekl a Suki s Shikou se propadli do země, až po nich zbyli jen dvě díry v podlaze.

Den volna utekl jako voda a tým Shiki čakala už jen tvrdá práce, (zábava) tvrdá práce a tvrdá práce (blbosti). Na další den brzo ráno se čtyři členové týmu sešli u brány vesnice se zadáním jejich mise.
„Tak, můžeme vyrazit?“ optal se všech přítomných Shika.
„HAI!!!“ ozvalo se sborově a Shika se spokojeně pousmál. Pohledem přejel všechny vřele se usmívající tváře svých přátel, a pak vydal povel. V jediný moment se všichni vydali na jejich novou cestu, která měla za úkol obnovit stará přátelství a zacelit jizvy z minulosti. Jak se jim to povede však záleží pouze a pouze na nich...

P.S.:
„No počkejte, však já už vás dva dám zase dohromady!“ šibalsky se zasmál Manabu s na čelo si uvázal čelenku s nápisem: