Neznámá

Běžela. Těžce a pomalu. Už nemohla, hubené nohy jí neposlouchali. Kusy ledu padající z nebes zdobili jí havraní vlasy a chladili tváře zarudlé od pláče. Noha se propadla do hlubokého sněhu a ona bolestně vykřikla. Znovu se zvedla a utíkala dál. Černočerná tma nenasytně hltala holé větvičky, prokřehlé mrazem. Tisíce diamantů oblak jí svítili na cestu.
Nikdo jí nehledal, nepotřeboval,… nechtěl… Bolelo ji to moc. Na povrchu nic nebylo ale uvnitř krvácela. Ze srdce…Běžela dál, chtěla těm myšlenkám utéct, zabít je, utišit,… nešlo to! Všichni jí zradili, nikdo v ní nevěřil, nikdo ji nepotřeboval k životu. Uteče a ani si na ní nevzpomenou. Co nevzpomenou, ani si toho nevšimnou. Další prudké zakopnutí, bolestivý a chladný pád,… Bosé nožky obalené sněhem vzdaly svou námahu a ona se zřítila do bílých peřin. Posmutněle pohlédla na sotva viditelné větvičky. Připadal si jako ony. V jedné chvíli krásné, plné listových kamarádů, v druhé holé, smutné…. Osamělé. Jednoho dne zemřou a jediný člověk si toho nevšimla.
Oči němé, bez života plačtivě zvedla k hvězdám. I ten měsíc není sám. To jen ona nikoho nemá. Ještě chvilku hleděla na nebeskou klenbu, třeba už brzo bude někde tam nahoře, pak mrtvé oči stočila k pramínku vlasů, na který dopadla mrazivá, sněhová vločka. Zavřela oči a čekala. Studený sníh mlsně olizoval její šaty a bílé krůpěje začali pomalu ukrývat nehybné tělo…
Třeba… konečně najde smysl života. Tady ji nic nečeká.. třeba tam někde ano! Možná že bude líp! Nikoho tu nemá… a nikdo tu nemá ji…
Malé stopy ve sněhu již dávno zavál vítr. I její nehybné tělo již leží pod vrstvou ledu. Už nepláče, ani se nesměje. Už nic nebolí…
---
Běžel. Těžce a pomalu. Už nemohl, hubené nohy ho neposlouchali. Kusy ledu padající z nebes zdobili mu blonďaté vlasy a chladili tváře zarudlé od běhu. Noha se propadla do hlubokého sněhu a on bolestně vykřikl. Znovu se zvedl a utíkal dál. Černočerná tma nenasytně hltala holé větvičky, prokřehlé mrazem. Tisíce diamantů oblak mu svítili na cestu.
Hledá, volá… nenachází… Bolí to… Na povrchu nic nebylo ale uvnitř krvácel. Ze srdce…
„Hinato kde jsi?“ Běžel dál….