Znovu žít - Prolog

Ehm...Moje první práce snad to za něco stojí

***********

Byla noc a měsíc krásně svítí, ale něco bylo v nepořádku. Všude šlo cítit zoufalství a smrt se nacházela na každém kroku. V jedné vesnici se strhl boj. Všichni vesničané se bránili, i když vědeli že to je zbytečné.
"Vydejte nám ji a ušetříme vás!" promluvil jeden z útočníků a hlas se šířil celou vesnicí.
"Máte čas na rozmyšlení do hodiny." řekl znova a odešel s druhým útočníkem pryč. Útočníci měli na sobě černé pláště na kterých byly vyobrazeny krvavě červené mraky. Vesnice se rozdělila na dva tábory.
"Vydejte jim tu tu holku!" rozkřičel se starý dědek.
Nato ho druhý okřikl.
"Když jim tu holku dáme...," hlas se mu rozechvěl, "tak nás stejně zabijou tak jako tak, myslím že nechcou mít nějaké svědky!"
Vesničané se začali dohadovat a začali se zabíjet mezi sebou. Z dálky je sledoval jeden z útočníků.
"Přesně jak jsem čekal." ušklíbl se a zmizel.

Žena v chatě držela své dítě a v očích měla zoufalství. Pak se trochu vzchopila a co největší rychlosti utíkala do jedné chaty na konci své vesnice. Viděla jak se poklidná vesnice proměnila v bojistě, jak se vesničané zabíjeli mezi sebou a viděla také ženy a muže, kteří drželi v náruči své milované. Rvalo jí to srdce. A do očí ji vyhrkly slzy. Okamžitě je zadržela a běžela nepozorovaně dál ke svému cílu. Před sebou se ji zjevila polorozpadlá chata. Otevřela dveře a uprostřed seděla stará žena , měla šedivé vlasy a na tváři měla jizvy, šel z ní strach a zároveň vzbuzovala respekt.
"Co chceš?" zeptal se jí chrhlavý hlas.
"Já...já..." koktala matka s dítětem v náručí nakonec vztyčila hlavu. "Přišli si pro ni, přesně jak jste říkala." Řekla matka.
Stará žena se jí podívala do očí.
"A já je mám porazit?" Pronesla ironicky.
"Vy... jste jediný ninja v naší vesnici a..." Nestačila dopovědět, protože ji do řeči skočila stará žena.
"Vím proč jsi přišla a je mi líto, co teď prožíváš, ale mě je to fakt ukradený. Přišla jsem do téhle vesnice, abych už dál nemusela být ninjou a..." žena svěsila hlavu a posmutněla.
"... zapomněla!"
Matka už to nedokázala, nedokázala udržet své slzy a začala plakat.
"Myslíš že mě tvoje slzy přesvědčí?" Odsekla chladně. Z venku najednou přestali bojovat a vesnice utichla.

"Prosím...Prosím!" Matka se neudržela na nohácha spadla na kolena.
"Udělám pro to cokoliv, dám cokoliv!" Sama věděla že bojuje dávno prohraný souboj, ale nevzdávala se.
"Tse...Vždyť nic nemáš!" Odsekla žena a chystala se odejít.
"Odcházím z této vesnice, stejně už nemá žádnou budoucnost" Když se chystala dotknout se dveří jí něco chytlo za plášť.
"Prosím vezměte ji sebou!" Křičela matka hystericky a přitom ji z očí tekly slzy.
V tom najednou někdo začal bouchat na okno a někdo z venku řval ať jim vydají dítě.Začali klepat víc a víc.
"Vydej nám svoji dceru, ať po dobrém nebo po zlém" Začali křičet. Matka ucouvla a položila uzlíček za sebe.
"NIKDY!" vykřikla. Dveře se rozlítly. Vesničané ji začali bodat a mlátit vydlema a všelijakýma klackama. Matka se svíjela v bolestech a vykašlala krev. Podívala se na svoji dceru, políbila ji na čelo a naposled se podívala kunoichy do očí.
"...Prosím..." Vydechla, po té zavřela oči a zemřela. Vesničané se po chvilce ticha začali blížit k malé holčičce a vzali ji. Kunoichi se v té chvíli obrátila a utíkala z vesnice.

V tom v sobě začala pociťovat divny pocit, byla to lítost? Zastavila se a těžce oddychovala.
"Vždyť si té naivce nic neslíbila tak co jí lituješ?" Okřikla se nahlas. Ale lítost byla větší a větší.

Vesničané se blížili k pahorku kde se měli setkat s útočníky a dát jim tu holčičku. Tam už na ně čekali dva muži v černých pláštích s krvavě červenýma mrakama. Tmavovlasej se usmál a v jeho červených očích se zajiskřilo. Vesničané se blížili a začal je obklopovat strach a nejistota.
"Tak jsme vám ji přinesli tak odejděte z naší země!" Vykřikl jeden Muž vzadu.
Vzápětí se za ním objevil druhý útočník s rybíma očima a jedním máchnutím svého meče mu usekl hlavu.
Krev se roztříkla na všechny kolem .Vesničané se lekli a vzápětí si uvědomili co se stalo.
Hlavní představitel vesnice, který stál vepředu, držel v náručí uzlíček a chystal se dát ho tomu tmavovlasému.
V tom se odněkud objevila kunoichi a bleskově ten uzlíček vzala do svých rukou.
"Jak marná snaha." řekl znuděně rybí muž. Než se nadál, byla kunoichi pryč v lese.