Sen...

Stojím uprostřed místnosti… kolem mě stojí oni… Cítím strach a bolest…
Proč já? Snažím se vykřiknout… nejde to i kdybych sebevíc chtěla.
Musí to být? Hledím do jejich pokřivené tváře… Byli jsme přátelé!
Slíbili jste mi, že budeme přátelé stále! Po tvářích mi tekly slzy…
Snažím se přestat plakat a ukazovat jim svou slabinu…
Pohledem se snažím najít jeho… Stojí vedle mě a drží mě za ruce…
Strčil mě na zem… padám dolů…
Obličej se mi válí v prachu...
Moje vzlyky se roznáší po místnosti… a oni se pouze smějí…
Zvednu hlavu a dívám se… pozoruji je a oni mne… Znovu se pokouším vykřiknout…
Ne! Jejich oči jsou tak ďábelské… Mám strach, který narůstá s každým jejich pohledem.
Chci odtrhnout od nich pohled… Nedaří se mi to… Přijde ke mně a zatahá mě za vlasy…
Tohle si nezasloužím… Nebo snad ano? Štípou mě oči… V ústech mám prach…
Chci jen spát… Zavřu oči.
Ucítím palčivou bolest na břiše…
Objevil se mi tam krvavý šrám… Podívám se jim do očí a vidím tu dlouho utajovanou nenávist… Byla jsem přítěž… Nechci tomu věřit! Nenuťte mě… Prosím! Kapky slz dopadají na vyprahlou zem…
Jejich oči se na mě dívají… jsou plné nenávisti a hněvu… Proč? Cožpak jsem pro vás nic neznamenala? Snad ano…
Ne! Znovu se pokouším vykřiknout… marně…
Nechci umřít! Prosím… Proč to děláte? Proč… Ptám se, ale vy nic neslyšíte…
Zasloužím si to? Asi ano… jinak bych tu nebyla… že?
Lhali jste mi… Já vám taky… Jsme si kvit…
Vidíme se asi naposledy… Co?
Proč mě trápíte tak dlouho? Skončete to… Prosím…
Vzlyky jsou tiché, ale zřetelné… Jejich pohled se ale nemění…
Přichází blíž a hledí mi do tváře… odtrhnu pohled, ale on mě surově chytí za ruku…
Syknu bolestí a on se začne smát…
Sbohem… Další palčivá bolest… tentokrát poslední… Krev se rozlévá po okolí a na jejich tvářích se usazuje zvrácený úsměv…

Reina se vyděšeně posadila na posteli. Sen… Byl to jen sen.