EMO příběh..... aneb veršovaná pohádka IV.

A tak milý Sasuke- kan,
emoidní superman.
Sesbíral si svoje tělo,
než se drama rozhořelo.

Zvláštní ticho kolem vládlo,
když pral Naru Sasoj prádlo.
A hned na to uďál HOP,
použíc svůj super kop,
vyjednal mu čtyřky synek,
levné kurzy aerolinek.
Ve tváři měl výraz muly,
nad podivnou silou nuly,
začal se mu mozek vařit,
„Teď by se mi mělo dařit!“
Tak po vzoru svého klanu,
zap new verzi sharinganu.

Na svých nožkách pevně stojí,
teď ať se Naruto bojí,
„Pokřižuj se milý hochu,
teď to bude bolet trochu…“
Dořekl a na to směle,
kopnul Nara do pr....

„Ty mě přece máš mít rád,
vždyť já jsem tvůj kamarád.“
„Já tě vážně nechci vidět,
za to bych se musel stydět,
Uznávám, že seš fakt borec,
teď je s tebou stejně konec.“

Pak nasadil si z Konohy,
Emo, pásku na nohy.
„Ty si ale hlupák, vo...,
to se nenosí tam dole…“
„Vrať se zpátky to the village,
jen mi u „O“ zkazíš image.“
„Obětovat svoje tělo,
to by se jen blboj chtělo!“

„Od teď boj a žádný keci,
vždyť seš velkej tvrďák přeci!“
Oznámil mu Sasuke zpříma,
chtěl ukázat, co v něm dřímá…