Nečekaný nepřítel 02 - Odhalení!

Konoha- kancelář hokage

„Shizune!“Tsunade byla celkem dost naštvaná. Už stihli zaútočit na její kancl a zničit jí všechny zásoby saké co měla. I ty tajně schované pod kobercem. Ale tohle si někdo šeredně odskáče. Teď stála v něčem, co se kdysi dalo nazývat pracovna Hokage.

„Hai, Tsunade-sama?“ Shizune nasadila rychlost meteleskum bleskum 3001 a proto se jí nedivte, že se do „kage kanclu“ dostala za méně než 3 minuty přes celou Konohu.

„Nějaké zprávy, o ty víš o kom?“ (pozn. aut.: srry, já neodolalaXDD) obě dvě moc dobře věděly,o mluví, i o tom, že by tu mohl být případný odposlech.
„Bohužel ne, ještě nedorazil“ (A se mnou přijde zákonXDD)

Tsunade zbělala, zfialovatěla, zkisamovalěla(rozumíte, taková ta modráXDD) a nakonec zrudla ještě víc, než Hinata, když na ní Naruto promluví. S jedním rozdílem. Godaime zrudla vzteky a uhodila tak silně do věci připomínající zeď, že se rozsypala na miliony malých, půltunových cihliček, padajících dolů, kde úspěšně zasypaly Izuma a Kotetsu, kteří právě mířili do oné kanceláře. No jo, kvalitní materiál se zkrátka nezapřeXD.

„Tsunade-sama! Laskavě nám nepřidělávejte zraněné! Kdo to má pořád léčit?“ Shizune zařvala, alá Chouji, když mu vezmou poslední brambůrek Lays, Tontom kvíknul, jako Pakkun těsně před infarktem a pružina, doteď držící na Tsunadiné židly se uvolnila. Godaime jí chtěla prohodit oknem, ale pak si vzpomněla, že ho vysklila minulý týden a ještě jí ho neopravily.

Tak si jenom povzdechla, zbavila už beztak krásný stůl jeho tří nohou, zaklela, poněvadž si zadřela třísku a pod výhružkou brzké smrti donutila onu šťastnou nohu spadnout. Sedla si na část desky bývalého stolku do tureckého sedu a znovu si povzdechla.

„Ach jo…dala bych si saké“

Hora Myoboku – planiny u lesíka

„Kdo…kdo jsi?“ Naru měl strach, že z toho jídla tady už má halušky, ale potom, co ta postava promnuvila pochopil, že tohle by ta mrcha vidina nikdy neřekla. Nebo by to okolo bylo aspoň víc barevnější.

„Kdo jsem, nemusíš vědět. Aspoň prozatím. Ale něco ti řeknu. Tvá vesnice bude na prach“Ano, Naru z toho byl vyjevený, vždyť je to taky Naruto, že? Ale po tom co řekla další větu, byl zmatený ještě víc.

„Přidej se ke mně a nechám tě žít“

„??“ Naru nechápal.

„Já a přidat se k tobě? Ani náhodou…a co že si říkala před tím?“ tentokrát však otazníčky nebyly už jen kolem jinchurikiho hlavy, ale i kolem čela neznáme. Pokusila se k němu rozeběhnout, ale její pokus skončil špatně.

Nevěděla, že je za ní silná větev a když se pokusila hodit hřívou, narazila na ní. Až teď si jí, ale mohl Uzumaki pořádně prohlédnout. Krom veliké poule na temeni hlavy, neviděl, ale nic. Byla totiž tma. Ona neznámá se postavila, upravila si plášť (rozumějte, sundala z něj ty prevíty ježkyXDD) a vydala se, teď už klidnou chůzí směrem k blonďáčkovi.

„No, když už víš, jak vypadám…“ mezí chůzí zabrkla o pařez, několikrát zaklela a sundala si boty. Ten idiot pařez, jak ho nazvala, jí zlomil podpatek i s jejím nehtem. Nejenom, že byl její nehet pryč, ale ona navíc nevěděla, že Naru neví, jak vypadá. Ano, pokračovala ve svém proslovu dál.

„Asi bych tě měla zabít…“ další úpadek. Tentokrát však zakopla o svůj plášť. A co?? ÁÁno, zlomila si další nehet. Viděli jste někdy Barbie?? Tak tohle je její nepovedená verze, když si zlomí dva nehty a jeden podpatek. V klidu napočítala do deseti, vstala a pokračovala dál.

„Ale já to neudělám. A víš proč?? Mé jméno je Yuuko. Yuuko Uzumaki“ Hrobové ticho, které by se bál přerušit i Orochimaru. Avšak přeci jenom něco protlo vzduch. Byl to Naruto. Byl z toho tak v šoku, že upadl na zem, ale jak to vypadalo, byl při vědomí.

„U-Uzumaki?? J-jak Uzumaki?? Děláš si srandu, že jo?? Ty nemůžeš být moje příbuzná“ blekotal si pro sebe, ovšem dost nahlas, aby to Yuuko slyšela.

„Hihi, pochopil?? Ano sem s tebou příbuzná a nejen to, jsem tvoje dvojče, ale pochop, že se tu nemůžu zdržovat moc dlouho, vždyť jsem taky leaderem Akatsuki“ a u toho se začala šíleně smát. Přestala, když viděla, jinchurikiho, jak se zvedá , bezvládně se plouží a při tom si něco mumlá.

„Eheem, Naru, posloucháš mě?? Naruto??“

Nic

Naruto prostě nevnímal. V tu chvíli projela Yuuko hlavou jediná myšlenka.

„Proč já?? Za co mě trestáš?“ a podívala se nahoru. Pak si to uvědomila a sklopila čelní sklo dolů. Přeci nebude uctívat a prosit někoho takového, jako je bůh, že?? Jashin je mnohem lepší. Tak si jenom povzdychla, došla k jinchurikimu a pořádně s ním zatřásla.

Nic.

Potutelně se usmála. Věděla, co potřebuje udělat, aby jí začal zase vnímat. Postavila se tedy těsně před něj a pomalu se napřahovala k ráně. Ale těsně před Narutovou tváří jí čísi ruka zastavila. Zděšeně se ohlídla po oné dlani, podívala se směrem nahoru, k lokti a ramenům a její oči se jí rozšířili poznáním. Byla Narutova.

„Sorry, ale byl to trochu šok. Kdo by čekal, že po skoro 15 letech se mu ozve jeho vlastní sestra? Jak to, že sem o tobě teda vůbec nevěděl?“ Yuuko se ušklíbla. Konečně něco, čeho by se mohla chytit.

„Proč?? A proč ti celých 12 let tajili, že jsi jinchuriki? Když ti tajili tohle, proč si myslíš, že by ti nemohli zatajit i věci týkající se mě? Bez tak se tě chtějí jen zbavit, protože právě kvůli tobě a Kyuubimu ztratilo život spousty lidí a i teď kvůli tomu životy ztrácejí. Přidej se ke mně a už nebudeš muset tak trpět“ ukončila svůj monolog a od někud vytáhla inhalátor. Ono říct takhle dlouhý proslov a to ještě k tomu s tak vážnou a lehce posměšnou tváří, jako když mluví Sasuke se Sakurou, s tím, že se na ní (na té tváři, né na Sakuře, co vás to zas napadáXD) nesmí pohnout ani jediný sval dá docela zabrat. Naru se zarazil a ztuhl, toho večera už po několikáté. Sklopil hlavu a přemýšlel (on to umí??XDD) Má s ní jít, nebo s ní jít nemá? To je skoro stejná otázka jako být či nebýt, nebo jít na rámen, či nejít na rámen. Každopádně to teď bude problém.