Já se vrátím...
Tak tohle znamená být opuštěn… tohle znamená vrazit dýku do zad… nechtěl jsem nic jiného, než udržet klan na té úrovni, kterou si po právu zaslouží. Jsem jediný, kdo si tohle myslí? Co se to s nimi se všemi stalo? Kdy?
Vždycky jsme byli slavní a obávaní… tak, jak se patří… nejmocnější klan mezi všemi… obávaní bojovníci se šarlatovýma očima. Ninjové, proti kterým nikdo nemá šanci.
Co se stalo?
Co se změnilo?
Chtěli jste mír… já nesouhlasil, a přesto jsem vám ho dal… i přes můj nesouhlas a mou snahu jste se nechali odsunout do pozadí… kvůli tomuhle se Izuna obětoval? Kvůli tomu, aby se z vás stala banda páprdů popíjejcích saké?
Stydím se… tak se stydím…
Všichni víte, že naši otcové by tohle jednání neschválili… přesto jsem vás nechal dělat, co jste chtěli… a doufal jsem… doufal jsem, že vám dojde, jakou chybu jste udělali… nedošlo… stalo se přesně to, čeho jsem se bál…
Kdy vám přestalo ležet na srdci blaho klanu? Kdy jste se začali starat o svoje vlastní pohodlí víc, než o slávu a pověst naší rodiny? Kdy? Kdy vám přestalo vadit, že si někdo jiný uzurpuje postavení, na které máme nárok my? Co se stalo, že jste se našeho postavení dobrovolně vzdali?! Co se stalo?
Klan byl vždycky poslušný… vždycky respektoval vůli svého vůdce, který si své postavení tvrdě vydobyl… silou… prací…bojovými zásluhami… vůdce byl nejobávanější bojovník z celé rodiny. Každý, kdo chtěl vůdci klanu odporovat a prosadit svou vůli ho musel vyzvat na souboj. Na souboj na život a na smrt. Vítěz se stal vůdcem klanu. Jeho vůle pak byla vůlí celé rodiny…
To jsou časy, ve kterých jsem já vyrůstal… co se stalo? Kdy se tohle změnilo? Odkdy se musí vůdce klanu podřídit vůli rodiny?
Já jsem to odmítl udělat… řídil jsem se starobylými pravdidly… to vy jste porušili pradávný zákon, kterým se řídili naši otcové… a já musel odejít…
Ale dnes jsem se vrátil… vrátil jsem se ještě silnější než kdy dřív… vyzval jsem Senjuu na souboj… kde jste byli?! Schovaní za ženskými sukněmi jste čekali, až souboj skončí, a báli jste se… báli jste se, že zvítězím! Nikdo jste nepřišel svému vůdci na pomoc!
Nikdo…
Ani jeden jediný Uchiha nebyl natolik odvážný, aby se mi postavil po bok a bojoval za čest své rodiny…
Nenávidím vás… nenávidím vás, zbabělci!
A teď tu ležím… mé tělo opouští síla… já ale odmítám zemřít! Nezemřu! Nemůžu zemřít, protože tenhle boj ještě není u konce. Odmítám zemřít poražený… odmítám zemřít jako odkopnutý pes!
Ne… znovu odejdu a pak se ještě jednou vrátím! Vrátím se a pomstím se vám všem! Teď ještě nic nekončí. Dokud já budu žít, nic nekončí…
Ještě netušíte, co jste svou zradou začali… a až prohlédnete, bude pozdě. Já se vrátím, Konoho… Já se vrátím…
Takže na světě je další jednorázovka, ve které mé klávesnici neunikl další Uchiha 
asi jste všichni poznali, že jde o Madaru... Všichni Uchihové, kteří v Narutovi vystupují, mají pohnutý osud... kdo čte mangu, ví, jak to s nimi doopravdy je.
Madaru jsem si vzala do parády proto, že ho všichni berou jako zápornou postavu (a on jí je, o tom žádná)... já jsem ale chtěla ukázat, co se vlastně stalo... proč se tohle stalo... proč Madara dělá to, co dělá...
snad se mi to povedlo
Začiatok...čo k tomu proste dodať? Trochu som sa v tom strácala(ale to mám na svedomí ja,nie ty xD) a tiež som si myslela že to bude Itachi či Sasuke,nakoniec sa z toho však vykľul Madara...Hmm...
Bolo to pekné a aj zaujímavé
Stále žijúca nostalgia a začiatky...
Pred konfliktom veľký múr padne,
ten veľký na smrť, smrť náhlu a oplakávanú,
narodený ako nedokonalý: väčšiu časť prepláve,
Územie blízko rieky sfarbené krvou.
Páni...tahle povídka se mi vážně líbí...už jen kvůli tomu že je to zatim jediná povídka kterou jsem četla z pohledu Madary...i když je fakt že jich tu o něm moc není.Škoda,je to moje oblíbená postava...
Já myslela že jde o ...
já zas myslela že je to o Itachim XD
Staň se mým žákem na mybrute.com!
o Itachim jsem taky psala, ale jinde
jak tak na to koukám, asi to dám do úvodu, že jde o Madaru... :-)
bohužel... Sasukeho jsem si taky vzala do parády, ale v jiný povídce
ono na něj zase nikdo tak moc neprdí... přinejmenším ne Sakura a Naruto...
Tohle se mi líbilo, bylo to moc hezky založené na psychologii postavy, myslím, že takhle nějak se musel cítit. Ale přeci jen - i když byl nejspíš pln zoufalství, a to se zamozřejmě musí popsat důkladně, přijde mi, že se tam trochu moc opakuješ. :)
______________________
Motta: Nejdříve skoč, potom přemýšlej, co dělat. xD
Smrt je jen vykoupení do nového života...
Tím se řídím já!!
Smeťák s mými FeFes xDD
Můj blog xP
díky za kritiku
o opakování vim a je tam úmyslně... právě kvůli tomu zoufalství a vzteku ale beru, že to někomu může vadit...
Neříkám, že mi to přímo vadí. Vlastně mi to nevadí vůbec, protože do téhle povídky se to prostě hodí. Ale jen říkám, že někoho by to mohlo nudit. ;)
________________
Motta: Nejdříve skoč, potom přemýšlej, co dělat. xD
Smrt je jen vykoupení do nového života...
Tím se řídím já!!
Smeťák s mými FeFes xDD
Můj blog xP
Devík-nedevík, chválu si prostě zasloužíš všude, několikrát a pořád!
(takže vzhledem k tomu, že tu teď máš konečně dané všechny ty povídky, čekej záplavu komentů xD)
) Tleskám, tleskám, stejně jako budu nejspíš tleskat u každé tvé povídky;).
Krásné dílo, Uchihové jsou pro mě věčné téma, na které se dá napsat milion originálních povídek... A ty jsi Madarovo pohled na věc uchopila vážně bravurně!
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
nettiex: díky ti
Katotoka: moc děkuju
Ta je opravdu dobrá! Skvěle vystihnuté pocity Madary
Divím se, že tu není moc komentářů, podle mě je to totiž moc dobře napsané
Krásná povídka, velmi pěkně psychologicky zpracovaná. Ano, prostě pohled na Madaru... ne, špatně. Pohled Madary, to je lepší označení. A já mám tak ráda pohledy různých postav... takže u mě máš 5 imaginárních hvězdiček