Poslední Jinchuuriki 1. Mise třídy S je tu!Výprava do skryté mračné.

Modrá postava v černým plášti s červenými mráčky a velkým mečem, ovázaným v bandážích, na zádech se plahočí pustinou. Všude okolo jsou jen skály a kamení.
„Ta Blesková Země je vážně bez života. Nechápu proč ti Jinchuuriki nemohou být někde, kde není tak sucho. Ale co, aspoň, že se Zetsu opozdí a já nemusím poslouchat jak se hádá sám se sebou. Sakra stejně nechápu proč po Itachiho smrti dají ke mně do týmu zrovna jeho. No nevadí chybí nám už jen dva Bijuu, jak budeme mít tohohle tak si dám konečně oddech.“ Kisame si vzdychl když přemýšlel nad tím jak ho už unavuje pracovat v Akatsuki. Takhle v duchu klel celou cestu až dorazil do údolí kde byl stan a ninja středního věku, vyšší postavy a zřejmě zrovna trénoval. Mlátil do velkých balvanů až lítaly kusy kamení všude možně.
„Hej jo! Teď udeřím do skály.“ Řekl onen ninja melodicky a udeřil vší silou do nejbližšího balvanu a ten se rozbil na kusy.
„Ha a kamení litá do dály. Oujee, mě to ale jde.“ Opět řekl melodicky a pak si všiml Kisameho jak jej pozoruje.
„Hej! Ty tam borče, co tu chceš?“ Zakřičel na něj.
„Jsem z Akatsuki a přišel jsem ti vzít tvého Bijuu.“ Řekl Kisame s velkým úšklebkem aby byli vidět jeho ostré žraločí zuby.
„Hej jo tak vy by jste mého Bijuu chtěli, to by jste se ale snažit měli, oujee.“ Odpověděl mu Jinchuuriki jak jinak než melodicky a s výsměchem jako nějaký raper.
„Hehe, docela típek“ napadlo Kisameho „Škoda, že ho musím zabít abychom z něj dostali Bijuu.“
„Dobrá, začneme“

O tři dny později v Konoze:
Naruto seděl u Ichiraku a právě dojídal ramen.
„Staříku, platím!“ řekl naruto jak polknul poslední sousto.
„Ale copak Naruto? Dneska jenom osm ramenu?“
„Nechci se přecpávat a navíc se mám hlásit u hokáge takže spěchám, dattebayo.“
„Dobrá, tak zase příště Naruto.“ Rozloučil se stařík s Narutem a ten se rozběhl k budově hokáge. Když tam dorazil tak bez zaklepání vtrhl dovnitř a z plných plic pozdravil.
„Zdravím! Tak co po mě zas chcete bábčo Tsunade?“ ale rychle zmlknul a rozhlédl se. Kromě Tsunade a její asistentky Shizune tam bylo dalších čtrnáct lidí. Tým deset, tým osm, zbytek týmu sedm, Yamato, Kakashi, Gai a jeho tým.
„Naruto“ okřikl ho hned Kakashi „máme pohotovost.“
„Hmm, to bude asi vážný když jste tu dokonce dřív než já Kakashi-sensei.“ neodpustil si Naruto svoji poznámku.
„Dost vy dva“ ozval se rázný hlas Godaime „mám tu pro vás velice důležitou misi.“
„Pro nás všechny?“ zeptal se udiveně Naruto a Tsunade mu jen kývla jakože ano.
„Ale“ ozvala se Hinata „nebude Listová oslabena když budeme všichni na jedné misi“ a ostatní se tvářili, že mají stejnou otázku.
„To nebude problém. V Listové bude probíhat sněm na který přijedou Kazekage, Mizukage, Tsuchikage a Raikage. To znamená že zde bude zajištěna ochrana téměř ze všech skrytých vesnic“ ubezpečila je Hokage.
„Ah jo Garaa bude u nás na návštěvě a já budu muset být někde na misi.“ napadlo Naruta
„K čemu ale takový sněm?“ podivil se nahlas Kiba.
„Nechal jej svolat Raikage a bude to vůbec poprvé kdy se sejdou zástupci všech velkých ninja národů. Samotný sněm se vás tolik netýká ale vaše mise je pro něj podstatně důležitá. Jde o to, že vesnice skrytá v mracích je na tom teď velmi špatně a proto vás tam všechny pošlu. Bude potřeba splnit hned tři důležité cíle. Jednak, to nejdůležitější bude zabezpečit pro Raikage-sama cestu do naší vesnice. Dále ochránit Raikageho bratra.“ Vysvětlovala tsunade ale někdo ji skočil do řeči.
„Tak počkat! Co se vůbec stalo v Mračné vesnici?!“ ten někdo byl Naruto. Tsunade se tím nenechala vyvést z míry a dala se do vysvětlování.
„Raikageho bratr je osmiocasý jinchuuriki a byl unesen Akatsuki.“ Všem v tu chvíli přeběhl mráz po zádech a nejvíce Narutovi.
Tsunade pokračovala: „Raikage vyslal všechny své nejlepší ninji aby ho zachránili a povedlo se jim to ale za cenu velkých ztrát a raněných, proto je mračná tolik oslabena.“
„A co je tedy ten třetí cíl mise?“ ozval se chytře ale znuděně Shikamaru.
„Podle všeho je ten co unesl Raikageho bratra stále někde v Bleskové zemi. Třetím cílem mise je chytit ho, pokud možno živého. To je tak všechno. Do skryté Mračné vyrazíte ještě dnes a více informací se dozvíte až na místě.“ vysvětlila jim hokage misi a tak se všichni rozešli. Každý měl v tu chvíli jiné myšlenky.
Naruto: „Akatsuki, jen ať si přijdou budu na ně připraven, dattebayo.“
Kakashi: „Mise třídy S na které bude potřeba tolik lidí. To bude hodně těžké.“
Yamato: „To se mi nelíbí, sempai se tváří ustaraně a to není dobré.“
Sakura: „Zajímalo by mě kde je teď Sasuke.“
Sai: „Proč se všichni tváří tak vážně? Musím si o tom někdy něco přečíst.“
Kiba: „Stejně pořád nechápu k čemu sněm všech ninja národů.“
Shino: „-“
Hinata: „Setkáme se s Akatsuki? Doufám že bude Naruto-kun v pořádku.“
Neji: „Ah jo s těma dvěma se „silou mládí“ to bude opravdu dlouhá mise.“
Tenten: „Lee už má zase plamínky v očích, určitě se nemůže dočkat mise.“
Lee: „Tahle mise bude opravdová výzva! Sledujte mě Gai-sensei a budete na mě hrdý!“
Gai: „Tahle mise bude opravdová výzva! No tak Lee ukaž mi co v tobě je!“
Ino: „Sakura a já jsme jediní lékařští ninjové v týmu, budeme mít asi hodně práce.“
Chouji: „Doufám, že nám dají ve skryté Mračné dobře najíst.“
Shikamaru: „To je otrava“

Všichni ještě ten den, jak jim hokage nařídila, vyrazili. Ve stejnou dobu na jiném místě se právě probíral z bezvědomí silný ale zraněný shinobi.
„Sasuke… konečně ses probral!“ zapištěla Karin a vrhl se Sasukemu kolem krku.
„Běž ode mě! Au…“ odsekl Sasuke podrážděně a chytil se za zraněné rameno. Měl ho obvázané ale i tak dost bolelo. Sedl si na postel a okolo něho byl celý jeho tým Hebi.
„Takže, co budeme dělat dál, když je Itachi mrtví?“ Ozval se z ničeho nic Juugo. Sasuke chvíli přemýšlel a nakonec řekl: „Zničíme zbytek Akatsuki.“
„Hele a co tě vede k tomu, že budeme pro tebe bojovat i nadále?!“ ozval se hned Suigetsu.
„Chceš snad Kisameho meč? A Kisame je také v Akatsuki, pokud se nemýlím sám na něj nemáš. Juugo se mě bude držet abych mohl hlídat jeho zuřivou touhu po krvi a Karin půjde zamnou i kdybych ji sebou nechtěl.“ Řekl Sasuke sebevědomě. Věděl, že je má všechny v hrsti a budou pro něho dělat vše co jim řekne.
„Tak fajn“ uznal nakonec Suigetsu „ale jak budu mít Kisameho meč tak u týmu Hebi končím.“
Na chvíli nastalo ticho dokud nepromluvil Juugo: „Kde tedy začneme?“ Sasuke se zatvářil jako, že má stejnou otázku a podíval se tak na Karin. Ta se nejdřív musela vzpamatovat z toho že se na ni Sasuke tak podíval a nakonec řekla, že když byl Sasuke v bezvědomí, ucítila podivné chakry směrem ze země Blesků.
„Nevím přesně co to mohlo být ale muselo to být opravdu silné když jsem to pocítila i na takovou dálku.“ Poznamenala ještě.
„Zatím je to jediná stopa kterou máme“ odpověděl na to Juugo.
Sasuke o tom popřemýšlel a nakonec řekl: „takže zítra vyrážíme do země Blesků.“

Mezitím ve vesnici ukryté v Mracích. Svalnatý ninja seděl za stolem a zrovna podepisoval nějaký papír, když v tom mu někdo zaklepal na dveře a vstoupil.
„Raikage-sama“ ozval se onen příchozí „váš bratr se probral.“ Jak to svalovec uslyšel tak rázně vstal až tak že se celá místnost zatřepala jako při zemětřesení a pak rychle přešel ke vchodu.
„Zůstaňte tu v kanceláři ať sem zatím nikdo nechodí!“ řekl raikage s důrazem na slovo nikdo a pak za sebou bouchnul dveřmi.
„Ah jo.“ Vzdychl ninja co zůstal v Raikageho kanceláři „Proč zrovna naši vesnici vede takový cholera?“ napadlo ho ale nahlas raději nic neřekl. Raikage zatím došel svižným krokem do nemocnice a šel rovnou k pokoji kde byl jeho bratr.
Rozrazil dveře se slovy: „Tak už ses probral Bee?“
„Sakra brácho“ ozvalo se mu jako odpověď „neřvi tak nebo mi z tebe praskne hlava!“
Chvíli bylo ticho ale pak Bee ještě dodal „oujee!“ a Raikage si zhluboka oddechnul.
„Díky bohu, že jsi to stále ty, můj mladší brácha. Víš vůbec jakou jsem měl o tebe starost?!“ obořil se Raikage na svého bratra.
„Fakt sorry brácho, myslel jsem, že toho Akatsuki zvládnu.“ Omlouval se Bee.
„Poslal jsem pro tebe skoro všechny ninja týmy a vrátila se jich půlka.“ řekl Raikage tentokrát klidněji.
„Většina z těch co to přežili jsou v ostatních pokojích tady v nemocnici.“ Pokračoval Raikage.
„To pak ale mohou Akatsuki zaútočit přímo na vesnici když je takhle oslabena. Měl bych ji prozatím opustit.“
„Tak to ne brácho! Podle lékařů budeš stejně dva týdny ležet a já bych tě stejně nikam nepustil, to by byla oběť, tolika našich shinobi, úplně zbytečná.“
„A ty máš snad lepší nápad?“ zeptal se Bee
„Poslal jsem žádost o pomoc do Listové, pošlou nám své nejlepší ninji a pak sám do listové odjedu na sněm všech kage. Ty zatím zůstaneš ve vesnici, a postaráš se o to aby tu bylo bezpečno, shinobi z listové ti v tom pomohou a né, že budeš zas zkoušet nějakou blbost!“ vysvětlil Raikage celkem v klidu až na tu poslední větu na které si dal záležet se svým tónem hlasu.
„No jo hlavně klid Brácho, vždyť mě znáš.“ Ujistil Bee svého bratra.
„Právě proto! No nic musím se vrátit k práci takže zatím zdar.“ Řekl Raikage a odešel z nemocničního pokoje.
„Jo, zdar“ zavolal Bee na Svého bratra když odcházel. Pak začal přemýšlet.
„Sakra brácho, obětoval jsi pro mě tolik dobrých chlapů, to se už znovu nesmí stát. Příště musím být opatrnější ale neboj můžeš se spolehnout, že až budeš pryč tak vesnici ochráním a nedopustím aby nám umřeli další ninjové.“
Takhle vždy přemýšlel jen v duchu. Byl hrdý na to, že je chladný raper a tak nechtěl aby někdo věděl o jeho „slabině“ a potřebě chránit svou rodnou vesnici. Proto byl vždy rád, že se stal Raikage jeho starší bratr a mohl si tím pádem být vždy jist, že bude jejich vesnice v bezpečí.

Během příštích pár dní se moc nedělo. Tým Hebi mířil do Bleskové přes moře na lodi, tak aby se vyhnuli skryté Mračné, Raikage se zatím připravoval na příchod Listových shinobi, Kisame se schovával v jeskyni někde uprostřed Bleskové země a léčil si svá zranění z posledních bojů, Naruto a jeho přátelé zatím dorazili na hranice Bleskové země.

Příště: Vítejte ve skryté mračné! Tady se rozdělíme.