Důležité!! Tým Gai vyráží - Ranní trénink, část 1.

„Zdravím vás, bando! Doufám, že jste tu všichni.“ Řekl Gai a přejel si celý svůj milovaný tým svůdným pohledem a cvakl zubem alá Zářivý úsměv.
„Začneme s tréninkem?“ vykřikl nadšeně Lee, čímž si přitáhl Gaiovu naprostou pozornost.
„Jistě Lee, nejdřív si dáš pět set koleček kolem Konohy a očekávám tě tu do půl hodiny.“
„Vsadím se, že to zvládnu za čtvrt a když ne, tak si to celé dám ještě jednou a po rukou.“ Začal se sázet Lee a rozběhl se pryč.
„Za čtvrt hodiny?“ opakovala tupě TenTen.
„To nemůže zvládnout.“ Zkonstatoval chladně Neji.
TenTen přikývla na souhlas. V té chvíli jí pohled ustrnul na Nejim a hlavou se jí začaly honit podivné myšlenky…
„Co je TenTen? Snad jsi neusnula? Okamžitě si vem kunaie a maž trénovat Sílu mládí.“ Řekl Gai těsně vedle ní a mírně do TenTen žduchnul.
„Neji, mi si dáme menší souboj, spolu.“ Pronesl Gai hláskem malého dítěte, které před sebou vidí hromadu sladkostí a spokojeně si mnul ruce.
TenTen zmizela na cvičišti, ale dneska se nedokázala plně soustředit na zadanou tréninkovou dávku. Takže zbraně létaly na všechny strany. Jen ne tam, kam by měly. Tedy do terčů. Měla totiž plnou hlavu jistého mladíka…
Ten mladík, který měl po tréninku, se právě schoval v blízkém křoví a sledoval jak TenTen nemůže trefit ani jeden terč a pomyslel si: „Ona taky není ve své kůži?“
Ovšem za krk mu spadl nějaký brouk a jelikož mladík nesnáší hmyz začal sebou šít a pokoušel se vyndat otravný hmyz se svého oblečení.
A jak sebou mlel, tak tu zavadil rukou o větvi keře a tam zlomil uschlou větev…
Ve křoví, za ní se něco pohnulo. Hodila po místě pohybu svůj kunai, ale díky naprosté nesoustředěnosti nabral zcela jiný směr.
Z křoví vykoukla Nejiho hlava a TenTen začala rudnout.
V duchu děkovala za to, že se netrefila.
„Co blbneš, TenTen?“ Zmateně na ni vykřikl Lee a vynořil se hned vedle Nejiho, který na ní neustále zíral.
„Lekla jsem se a co vy tady?“ pokoušela se honem rychle změnit téma, což se povedlo.
„Přišli jsme tě zkontrolovat.“ Zakřenil se na ní Lee a sedl si pod jednu z jejích tréninkových figurín.
„A máme ti vyřídit, že pro dnešek končíme.“ Dodal Neji a se slovy: „Tak zítra,“ se vydal k odchodu.
Za pár vteřin se jim ztratil v dohledu. TenTen se jen nešťastně dívala na místo, kde zmizel Neji a pak upozornila Leeho, že má radši příště uhnout.
Lee se podíval na figuríny a ke svému překvapení tak nebyla skoro ani jediná TenTenina zbraň v terčích a hned podotkl:
„Ty se přeci trefíš vždycky.“
TenTen se jen slabě usmála a řekla: „To je jedno, stejně už je po tréninku, ne?“ začala sbírat zbraně.
„Tak jo. Taky půjdu, ale povím ti, že Neji je dneska taky levej asi blbej tlak či co. Gai-sensei porazil Nejiho hladce a to má být génius.“ Lee dal oči v sloup.
Leeova kolegyně se pousmála.
„Jak si po něm hodila ten kunai, tak vypadal fakticky vyděšeně.“ Rozpovídal se, ale když si všimnul TenTeniných skelných očí radši okamžitě zmlknul.
„Promiň.“ Začal se omlouvat.
To se už TenTen nezadržitelně rozplakala a utíkala pryč, aby nikdo neviděl její slzy.
Lee si povzdychl a pronesl k sobě: „Co se jim stalo? Asi jim chybí Síla mládí.“
Rozběhl se za ní.
„TenTen, počkej přece!“ volal trochu udýchaně Lee, asi ho zmohly ty kolečka, ale ona nezpomalila.
Doběhl jí a chytil ji za ruku.
„Co se to s tebou děje? Vždyť jsem nic, tak strašnýho neřekl. Tak proč přede mnou, ksakru, utíkáš?“
„Prostě chci být chvilku sama, copak to nedokážeš pochopit?“ sjela ho pohledem, ve kterém se pořád zračily slzy.
Lee zůstal zaraženě stát, ale brzy se vzpamatoval.
„Jsme přece jeden tým a měli bychom si pomáhat.“
TenTen se usmála a otřela si tváře.
„V kolik se máme zítra sejít?“ pokusila se změnit téma.
„V pět prý nám Tsunade-sama na zítřek přidělila nějakou důležitou misi,“ chvíli se nesměle ohlížel a pak pokračoval: „Hele, nezašla bys na ramen?“
TenTen sklopila hlavu.
„Promiň Lee, ale půjdu si lehnout. Jsem celkem utahaná a moc jsem toho dneska nenaspala.“
„Tak tě alespoň vyprovodím domů, teda jestli můžu.“ Zarděl se Lee.
„Dobře, můžeš.“ S úsměvem souhlasila a vydali se k domu, kde bydlela.
Tam se rozloučili a každý šel svou cestou. TenTen směr postel a Lee si šel ještě zatrénovat.

Druhý den TenTen probudil řev před jejím domem.
„Je tam vůbec?“ zaslechla Leeho, kterého už nebavilo na ní vyřvávat.
„Jo, je.“ Neji odpověděl s úsměvem a Byakuganem v očích.
TenTen dala oči v sloup a pro sebe si řekla: „To jsou tady všichni?“ a podívala se na budík. „Jé, to je už půl šestý? Jak to, že ten krám nezvonil?“ řekla naštvaně a hodila budík na hromadu oblečení v koutě.
Lee a Gai venku zase začali vyřvávat její jméno.
„Už jdu!“ zavolala na ně TenTen z okna. Rychle se převlíkla. Díky čemuž se Neji dole usmíval ještě víc. Popadla své věci a rychle vyběhla před dům.
„Tak vzhledem k tomu, že se k nám ráčila konečně připojit TenTen můžeme vyrazit na cestu.“ Řekl s menším úšklebkem Gai a udělal svůj okouzlující úsměv.
Neji v duchu zaúpěl a pomyslel si: „Tohle vážně přesahuje normálnost. To by mě zajímalo jestli s tím někdy přestane. Tohle už dlouho nevydržím.“
TenTen se na něj stydlivě podívala a během chvilky už byli mimo Konohu.