Our broken hearts 6

„Tak budu spát jinde než vy. Řeknu, že jsem strašně stydlivá a zalezu si o kousek dál a ty je zatím budeš hlídat, aby za mnou nikdo nešel. Jednoduché, ne?“ Naruto se zasmál.
„Když to vidíš takhle. Tak, už se asi vrátíme za ostatními ne?“ Už chtěl, když ho Leiko chytla za mikinu.
„Počkej, jak jsi to vlastně myslel s tím, že spolu chodíme.“ Naruto se roštácky zašklebil.
„A ne snad? Ale jestli chceš raději Madaru, tak já ti to s ním sprostředkuji.“
„Ty.....!“ Leiko dělala že je uražená a vydala se k ostatním. Vychlámaný Naruto ji následoval.
„Kdy tu na vás zítra máme čekat?“ zeptal se Neji.
„No, tak v devět?“ nadhodila Leiko.
„Beru tě za slovo.“ odpověděl jí Neji. „Tak zítra v devět?“
„Jasně!“ zvolali všichni a vydali se do svých domovů.

„Tak bude to?“ Naruto nervozně chodil po pokoji a neustále bušil na dveře od koupelny, kde momentálně přebývala jeho „holka“.
„Ještě né!“ ozval se z koupelny prozpěvující hlas. Naruto zvedl oči v sloup a šel se raději napít. Chytil do ruky saké, pak ale zavrtěl hlavou a raději se napil jen minerálky.
„Jak se vede?“ ozval se hlas vedle něj a sklenice saké byla rázem prázdná.
„Lee!“ zavrčel Naruto, když zjistil, kdo mu vypil celoroční zásobu drahocené tekutiny.
„Takže dobře....“ Lee se na Naruta zašklebil. „Přišel jsem ti jen říct, že už na vás u brány všichni čekají.“
„Já vím!“ zaúpěl Naruto a významně se podíval na dveře do koupelny. Lee jako vždy nechápal a jal se dveře prudce otevřít, takže ho Naruto ani nestačil zarazit.
„Nééééé!“ Leiko za dveřmi se jen tak tak stihla zakrýt ručníkem ale Naruto už táhl Leeho z místnosti.
„Zatraceně, tos mi nemohl říct, že je tam Leiko?“ Lee byl červený až za ušima. Naruto nahodil nevinný výraz.
„No... mohl. Ale ty jsi mě jaksi nepustil ke slovu víš?“ Lee jen něco zamručel a šel raději směrem k bráně na sraz. Asi po minutě se konečně otevřeli dveře a Leiko vyšla z koupelny.
„No, konečně!“ neodpustil se Naruto. Leiko si z toho nic nedělala, vzala jsi svůj batoh a spokojeně vyšla ven. U dveří se ještě otočila.
„Tak bude to?“ napodobila věrně jeho hlas. Naruto si jen povzdechl a vydal se za ní. Nějak se mu tu holčina začala roztahovat....

U brány
„Ti dva jsou horší než Kakashi-sensei!“ zaůpěl Shikamaru. Lee zakoilel očima a znovu zrudl.
„Hlavně k nim raději už nechoďte.“ Všichni se zasmáli. Lee jim už stihl povyprávět svůj trapas a všichni se výborně bavili. Vtom kolem zavířil vítr a oběvil se Naruto. Rozhlédl se kolem, plácl se do čela a zase zmizel. Ostatní se po sobě divně podívali ve stylu co-mu-zase-hrabe. Konečně se tady Naruto objevil znovu, tentokrát i s Leiko, která se nemohla hýbat kvůli záchvatům smíchu.
„Co jsi to proboha před chvílí vyváděl?“ zeptala se Sakura ne zrovna milým hlasem.
„No, já jsem totiž Leiko zapomněl doma a přemístil se bez ní.“ Dořekl a všichni se lámali v pase smíchy. Shikamaru si povzdechl.
„Takl vyrazíme už konečně?“
„Zrovna jsem se na to chtěla zeptat.“ usmála se Leiko. „Tak jdeme ne?“ Nemusela to říkat vícekrát a celá skupina se dala do pohybu.
Cesta ubýhala ve znamení pohody. Celou cestu si povídali a hráli různé hry, které jde hrát za pochodu.
„A ještě něco jsem vám zapomněl říct.“ plácl se do hlavy Naruto. „Zítra se k nám přidá Kazekage.“
„Gaara?“ vyjekla potěšěně Leiko.
„Ty ho znáš?“ zeptal se překvapeně Kiba. Leiko se zarazila. Teď aby si zase něco rychle vymyslela..
„Tak trochu.“ odpověděla nakonec. Kiba jen přikývl a k jejímu štěstí se už na nic nevyptával.

Nastal večer. Rychle se setmělo a všem bylo jasné, že už se musí utábořit. Vybrali si mýtinu, na které byla malá studánka.
„Tak jak budeme spát?“ zeptala se po večeři Sakura.
„Tady všude.“ mávl Naruto rukou kolem. Sakura zvedla oči v sloup.
„Víš, já jsem myslela, jestli budem třeba rozděleni na skupiny nebo tak.“
„Budem spát holky zvlášť a kluci zvlášť.“ odpověděl jí Naruto.
„Počkejte! Já chci spát sama!“ ozvala se Leiko.
„Ale proč?“
„No, já se totiž strašně stydím.“ Sakura jen mávla rukou a šla si lehnout k Hinatě, Ino a Tenten. Naruto a Sasuke měli hlídku. Počkali až všichni usnou a začali si potichu podívat.
„Leiko je moc hezká holka. Měls štěstí.“
„Ale Sakura je přece taky hezká.“
„Jo. To máš pravdu.“ Sasuke se naklonil blíž k Narutovi. „A co vůbec stalo s Kyuubim? Už jsem ho s tebou dlouho neviděl.“ V Narutovi hrklo.
„No víš, on je vlastně mrtvý.“
„Naruto!“ zavrčel varovně Sasuke. „Pravdu.“ Naruto si povzdechl.
„No dobře. Řeknu ti pravdu. Ale musíš mi slíbil, že to nikomu neřekneš.
„Spolehni se.“ Naruto se naklonil k Sasukemu uchu a začal mu něco šeptat. Když skončil, Sasuke měl vykulené oči a otevřenou pusu dokořán.
„To... To si děláš srandu!“
„Nedělám.“
„Ale, to je přece ÚŽASNÉ!“ Teď pro změnu vyvalil oči Naruto.
„Ty si myslíš, že je to úžasné?“
„Samozdřejmě! Ale musíme dávat pozor, ať ji nechytí Akatsuki.“ Naruto se zamračil.
„Tak toho se právě bojím.“ Sasuke ho polácal po rameni.
„Neboj, společně to zvádneme!“ oba dva kamarádi se na sebe usmáli. Už si zase můžou říkat všechno.
„Ale Sakura je stejně lepší.“ řekl Sasuke po kratší odmlce a oba se začali smát, až málem probudili ostatní.