Výlev jednoho bezradného srdce

Zvláštní, že už to je 4 roky a já tady zase stojím. Mé srdce je zaplněno žalem, mé očí jsou zaplněny slzami. Je už to vážně tak dávno co jsme se neviděli, naposledy to bylo v Orochimarově úkrytu a stále jsi se choval tak chladně. Proč? Tahle otázka mi zní v hlavně tisíckrát za den a vždycky dojdu ke stejné odpovědi „Nemáš mě rád…Nikdy jsi neměl…“*kap* další slza dopadla na studenou zem ale dnes je to slza která všechno mění. Už pro tebe nebudu plakat. Už nebudu o tobě každou noc snít. Tomu je dnes konec. Když ve svém srdci umlčím lásku k tobě neumřu i já sama? Umřu….
Zvláštní, proč o tom sakra přemýšlím není to jedno? Stejně o mě nikdy ani nezakopl, pořád mi jen říkal že jsem slabá, že jsem nic nedokázala….Ale jak to vůbec myslel? Chtěl mi tím snad říct, že bych mohla trénovat s ním nebo mi jen chtěl říct krutou pravdu kterou bych si sama nikdy nepřipustila? Teď, když tady tak stojím tak uznávám, že jsem vážně nic nedokázala….
Smutek který mnou prošel ve mně zanechal pocit prázdnoty. Milovala jsem vůbec někdy? Asi ano, nebo si to jenom nalhávám? Uchiha Sasuke….Má jediná a opravdová láska, taky člověk který mě naučil nenávidět. Žít s bolestí v srdci je nejhorší způsob jak žít.
Mé slova už nikdo neuslyší. Mé prázdné věty zmizí společně s větříkem který si pohrává s mými vlasy. Slzy, které jsem často ronila kvůli zpropadené lásce, nenaplněnému přátelství už neucítí ani ta chladná zem.
Padám, padám ze skály ale necítím smutek, že vás opouštím. Někdy to přijít muselo….Já si vybrala tenhle okamžik. Naruto, žij….Žij už kvůli mně a taky kvůli Hinatě. Doufám, že se vám narodí nádherné dítě. Snad budete mít více štěstí než já….Sbohem. Sasuke, až dokončíš svou pomstu, vrať se k Narutovi bude na tebe čekat jako na nejlepšího přítele i když jsi zradil….Budu doufat, že na tyhle slova jedné ztracené kunoichy dojde….Sbohem přátele a má lásko…..Snad nezapomenete. Budu na vás čekat, až přijde čas tak se uvidíme.