Já jsem Konoha!

Bylo slunné odpoledne a člen klanu Senju, Hashimara se procházel zemí Ohně. Měl v hlavě plno starostí, protože jeho klan právě uzavíral mírovou dohodu s klanem Uchiha, což většina lidí považovala za naprosté šílenství. Zrovna přemýšlel o tom, že by společně mohli založit vlastní vesnici, když ho vyrušilo zašustění v nedalekém křoví. Dělal jakoby nic a klidně pokračoval dál. Koukem oka ale nepřestával křoví sledovat. A dočkal se. Jakmile byl o kousek dál, křoví se zahýbalo a vyskočila z něj mladá dívka a začala Hashimaru sledovat. Ten stále dělal jakoby nic a pokračoval v cestě. Dívka si ulomila a běžela k němu s úmyslem zabít ho nepřipraveného. Hashimara se tomu musel zasmát, tohle se mu ještě nestalo. Otočil se čelem k ní a udeřil jí do břicha. Dívka spadla do trávy a naštvaně si dala ruce vbok.
„Co si jako myslíš, že děláš?“ zakřičela na něj bojovně. Hashimara se jen pousmál.
„Bráním se tvému klacku. To ninjové většinou dělají, víš?“ Dívka otevřela pusu dokořán.
„T.. Ty jsi ninja?“ Hashimara se jejímu výrazu musel zasmát.
„A kdo jsi jako myslela že jsem?“
„No...“ Dívka se poškrábala na hlavě. „Zrovna nám někdo ukradl slepice a já jsem ho pronásledovala a pak jsem uviděla tebe na cestě a myslela jsem si....“
„Že jsem ty slepice ukradl já?“ zeptal se pobaveně. Dívka přikývla.
„No a co? Tak jsi neměl vypadat tak podezřele!“
„Vlastně já zapomněl. Vždyť já mám ještě peří na plášti, že?“
„Žádný plášť nemáš!“ Odsekla dívka.
„Tebe jen tak něco neskolí, co?“ Zasmál se Hashimara. „A jak se vůbec jmenuješ?“
„Jmenuji se Konoha Yami.“ odvětila. „A ty?“
„Já se jmenuju Hashimara Senju.“ Tahle dívka se mu začínala čímdálvíc zamlouvat.....
„Ty jsi ten chlápek s toho skvělého klanu Senju?“ zeptala se Konoha hlasem s malinkou špetkou úcty.
„Jo jsem.“ Usmál se na ni. „A většinou se mi stává že když někde projdu, lidé se na mě dívají a mluví s úctou.“
„Tak s tím odemně nepočítej!“ vybuchla spontánně. Pak se na sebe podívali a oba vybuchli smíchy.
„Nechceš jít se mnou?“ zeptal se Hashimara.
„Ráda.“ odvětila Konoha a konečně se zvedla ze země.

Uplynul rok. Mír s Uchihy byl uzavřen a pomalu se plánovala založení nové vesnice. Hashimara s Konohou se začali stále častěji scházet a skvěle si rozuměli. Hashimara miloval její ohnivou vůli a nezdolnost, Konoha zase jeho mírnost, smysl pro humur a rozvážnost, která jí v mnoha uhledech chyběla. Báječně se doplňovali a oba dva cítili, že nejsou jenom přátelé. Mělo se ale stát něco, co všechno změní.

„Hashimaro, špatné správy!“ Do místnosti se vřítil Hashimarův bratr a ztěžka oddychoval. „Blíží se sem vojska z kamenné a nevypadají, že by šli v míru.“ Hashimara a Madara zvedli hlavy od plánů vesnice.
„Přichytejte vojsko. Všechny bojeschopné přiveďte sem, ostatním pomožtě schovat se.“ rozkázal. Jeho bratr se otočil na patě a běžel vyplnit jeho příkazy.
„Blíží se válka.“ nadhodil Madara.
„Já vím.“

Boje vypadali pro Zemi Ohně docela příznivě. Nepřátel byl vyrovnaný počet a ztráty byly zatím nevýznamné. Právě mezi sebou bojovali TsuchikageKage z kamenné a Hashimara.
„Nemáš proti mně šanci.“ řekl Hashimarovi. Ten si z toho nic nedělal a dál soustředěně bojoval. Podařilo se mu několik skvělých ran a vypadalo to že vyhraje. Stačila ale chvilka nepozornosti a Hashimara ležel na zemi sražen jeho ranou.
„Zemřiiiiiii!“ zaječel a chystal se ho probodnout.
„Nééééééé!“ ozval se výkřik. Hashimara zavřel oči. Bolest ale nepřicházela. Pomalu otevřel oči..... Ne! Před ním ležela zakrvácená Konoha v hrudi zaražený TsuchiKageho meč.
„Konoho, nééééé!“ zaječel Hashimara. „Proč jsi to udělala, vždyť ani nejsi ninja!“ Konoha se mírně pousmála, ale z pusy jí vytekla krev.
„P... Pr... Protože tě miluju. A n.. nemohla bych bez tebe žít.“
„A jak mám žít já bez tebe? Já tě taky strašně miluju!“ zavzlykal, nevšímajíc si nepřítele, který se chystal ke konečnému udéru.
„Podej mi to...“ zašeptala z posledních sil Konoha, vytrhla Hashimarovi meč z ruky a probodla TsuchiKageho, který se zrovna chytal zabořit svůj meč do Hashimarových zad. TsuchiKage klesl na zem mrtvý.
„Sbohem... Hashimaro...“ zašeptala Konoha a zavřela oči. Navždy.
„Néééééé!“

Ohňová Země tehdy boj vyhrála. Po TsuchiKageho smrti se vojsko rozprchlo zpět do kamenné. A konečně byla postavená nová vesnice.
„A nejvíce hlasů získal a Hokagem se stává Hashimara.“ Ozval se potlesk a Hashimara povstal. Na tváři měl mírný úsměv a díval se na radu starších, kterou si zvolili sami lidé.
„Děkuji vám všem za hlasy. Budu se snažit být co nejlepším Hokagem.“ Jeho krátký proslov sklidil hlasitý potlesk.
„A jak si pojemenuješ svou vesnici, Hokage?“ zeptal se úsměvem jeho bratr.
„Konoha, Vesnice ukrytá v listí.“ Odpověděl bez zaváhání.
„Bude mít tvou ohnivou vůli a stejnou nezdolnost jako ty.“ Pomyslel si a zavřel oči. Ponořil se do vzpomínek....