Ukrytá ve Snech: kapitola 05 - Měním děj podle svého!

info - pokud chcete ;-)

Název jsem vzala podle Eliščiny nálady v tomto díle. Kdyby byl Hidan trochu chytřejší, tak by byl naštván místo zmaten, ale takhle jen nechápe.
Kakuzu je zato naštván dost za oba a je rozhodnut Elišku zabít.
A Nekomata? Zatím žije.

Na hostitelku Dvouocasého démona narazili přibližně po půlhodině pátrání. Vysoká blondýna v modrofialovém oblečení na ně zaútočila temného kouta v jedné průchozí místnosti, ale poté, co se Kakuzu úspěšně ubránil, se dala na útěk. Člen Akatsuki a dívka z jiného světa se jali ji pronásledovat. Ninja problémy neměl, ale na jeho společnici se po pár desítkách metrů běhu začala projevovat netrénovaná fyzická kondice. Doběhli do prostorného podzemního sálu s podlahou pokrytou vrstvou vody. Místnost tedy dříve fungovala jako kanalizace, nebo byla po opuštění továrny zaplavena. Jinchuuriki se zastavila u protější stěny a pohledem zkoumala své pronásledovatele.
Eliška se rozhlédla kolem, pak se poškrábala na hlavě, tasila katanu a pomalu vykročila dopředu.
„Zůstaň tady,“ napomenul ji Kakuzu. „Vepředu budeš překážet.“
„Jenže mně se nechce být tam,“ ukázala na chodbu, kterou přišli, „až ona,“ druhou rukou mávla k blondýně, „odpálí ty výbušný lístky.“
Kunoichi z Oblačné se zamračila. Jak to ta holka může vědět? Ani nemá skoro žádnou chakru...
„Prostě zůstaň vzadu.“
„Zapomeň, to, že seš z Akatsuki neznamená, že mi můžeš přikazovat,“ Eliška postoupila o několik dalších kroků směrem od Kakuza.
„Takže Akatsuki, jo?“ uchechtla se Jinchuuriki.
„Já k nim nepatřim!“ zvedla Eliška volnou ruku do obranného gesta.
„K nim?“ podivila se kunoichi a na malý moment zavřela oči. „Aha,“ znovu je otevřela. „Tak co tady děláš?“
„No... to ani sama nevim,“ pokrčila dívka rameny a přešla téměř k blondýně. Náhle z chodby vlevo od té, v níž stál Kakuzu přiletěla trojčepelá kosa. Eliška ji katanou srazila zpět, přesně jak ji to Hidan po cestě naučil. „Ale když už jsem tady, tak se vás pokusím zachránit, Yugito san,“ usmála se.
„Jak víš, jak se jmenuju?“ zeptala se blondýna.
„To vám řeknu později, teď asi nebude čas.“
„Co to dop*dele děláš?!“ zařval Hidan, který právě vešel do sálu.
„Zradila nás, blbe,“ odpověděl Kakuzu, jako by to čekal.
„Jashine-sama! Tohle má bejt nějakej test věrnosti nebo co?!“ Hidan sevřel svůj Jashin-znak.
„Hej,“ zavolala na ni Yugito. „Nepotřebuju pomoc, dokážu se jim ubránit a zabít je sama.“
„Při vší úctě,“ dívka se k ní otočila. „Nedokážete. Viděla jsem vaši budoucnost. Tyhle dva zabít nedokážete. Tenhle,“ ukázala na Hidana, který se stále tvářil dost nechápavě, „sice nemá nijak silné útoky, ale díky zakázaným jutsu dokáže přežít jakékoli zranění. A stačí mu jen jedna kapka vaší krve, aby vaše a jeho tělo propojil a zabil vás. A tenhle,“ mávla rukou ke Kakuzovi, „dokáže ovládat všech pět živlů na hodně vysoké úrovni a má pět životů. A to doslova. A svoje útoky dokážou hodně dobře kombinovat.“
„Liz! Proč jí vykládáš o našich schopnostech?!“ rozčílil se Hidan.
„To seš vážně tak blbej, nebo to jen hraješ?“ zeptala se nedůvěřivě Eliška. „Ale dobře, tak ti to řeknu,“ povzdechla si. „Říkam jí to, protože nechci, abyste jí zabili. Ten plán na ovládnutí světa se mi vůbec nelíbí, takže se snažim vám ho překazit. Už chápeš?“
„Cože?“ očividně nechápal.
„To se dalo čekat,“ pronesl Kakuzu. „Tak jí prostě zabijem a vezmem si Jinchuuriki. Varoval jsem tě, aby ses nám nepletla pod nohy,“ poslední větu směřoval k Elišce.
„Ale Jashin-sama...“
„Neříkal jsi náhodou, že nezabít je hřích?“
„Říkal, ale s touhle má Jashin-sama jiný plány!“
„Nezájem.“
„Yugito-san,“ mezitím se dívka otočila ke kunoichi. „Bude lepší, když utečete, já je zkusím trochu zdržet.“
„Podle tvý chakry bys to zvládla tak na několik vteřin, to je mi k ničemu,“ odmítla Yugito a odpálila výbušné lístky. Všechny východy se rázem zasypaly kameny. „Budem muset bojovat. Umíš něco?“
Eliška zavrtěla hlavou. „Ne, jen na mě nepůsobí jeho kletba. Vlastně...“ sáhla do kapsy a vytáhla růženec z drobných plastových korálků. „Vezměte si tohle, když budete věřit, ochrání vás to před tou kletbou, stejně jako mě.“
„A ty?“
„Já mam tady,“ usmála se a ukázala na svůj dřevěný křížek. „Vemte si to na krk, nebo na ruku, to je jedno. Hlavně tomu musíte věřit.“
Jinchuuriki si vzala růženec a pověsila si jej na krk.
„Ustup,“ řekla Elišce. Ta poslechla. Kunoichi se přikrčila, kolem ní začal vířit vítr. Dlaněmi se dotkla vodní hladiny, její vlasy svázané do ohonu se rozlétly okolo její hlavy jako velká záře. Hnědovláska věděla, co přijde, takže se honem rychle klidila z dosahu proměňující se Nekomaty.
„Ku*va, ani sem se nestih pomodlit,“ zaklel Hidan a přitáhl si kosu.
„Kdybys tu holku zabil hned, tak bys to stihl,“ prohodil Kakuzu a poskládal pečetě na Justu Železné kůže.
„S ní si to vyřídim potom!“ křikl nesmrtelný a vrhl se vpřed na již kompletně proměněného démona. Modročerná kočka otevřela tlamu a vychrlila plameny. Členové Akatsuki jim jen taktak uhnuli, Hidanovi pouze trochu ohořel plášť.
„Oheň?“ Kakuzu zkoumavě nadzvedl obočí. „V tom případě, Suiton: Kaihoudan!“ (Živel voda: Tlakový kanon) z jeho úst vystřelil proud vody, který nejen zasáhl Nekomatu, ale i zatopil celou místnost. Eliška měla sotva čas se nadechnout a byla vržena proti zdi a následně úplně obklopena masou vody.
Proč jsem se jen nenaučila plavat pořádně?
Démonka se po zásahu jen otřepala a dalšími plameny vypařila veškerou vodu v místnosti. Stěny nevydržely takové prudké změny teplot a na několika místech popraskaly.
„Raiton: Gian!“ (Živel Blesk: Falešná temnota) Kakuzu přešel na blesky.
Nekomata bolestí zařvala, místnost explodovala, Eliška omdlela.