Tatíček Šéfík - 14. kapitola - Spiklenci

„Veď… veďte řez pode… podélně… a dbejte na to, aby… aby… ste uvnitř nenechali ko… kosti,“ předčítala Akki.
„Fajn, pochopil jsem,“ zazubil se Zetsu a rozřízl rybu. Bylo to však příliš prudké, krev se rozstříkla po stěnách.
„Co ji to učíš?“ zděsil se Kisame, který čirou náhodou právě procházel kolem.
„Číst,“ zabručel kanibal.
„Kuchařku?“ nechápal žralok. Pak jeho pohled padl na stůl a na to, co na něm leželo. „Ty… kucháš rybu?“ vyjekl zděšeně.
„Nic jinýho po ruce nebylo. Nebo chceš být bez večeře?“ usadil ho Zetsu.
„Pche! Takové znesvěcení mých předků! Pusť mě k tomu!“ Vytrhl mu z ruky dlouhý nůž. „Pokračuj, děvče.“
Akki se uchechtla. „Zbavte… rybu… šu… šupin… a… řádně… u… uva…“
„Uvařit! Jasně!“ Kisame se pustil do porcování.
Zetsu se odvážil namítnout, že jeho modrý kamarád je žralok, nikoli ryba, ale vzápětí musel ironicky konstatovat, že pokud je skutečně rybou, pak neobyčejně tupou. „Jak se asi podle tebe máme z těch nudliček najíst?“ Zakoulel očima a dodal: „Tohle si sněz laskavě sám, takovou břečku. A ty, Akki, pojď! Jdem lovit ryby!“

Konan seděla s Peinem v pracovně. Oba usrkávali ze šálků silný bylinkový čaj. „Tenshi a Akki už docela dobře mluví. Nevíš, čím to je?“
„Podle toho, co jsem zaslechl, je Sasori učí číst,“ poznamenal Vůdce věcně.
„Berou to nějak moc zodpovědně. To mě dost překvapuje.“ Modrovláska nakrabatila čelo.
„Aby ne! Však se taky právem bojí, aby se to neodrazilo od jejich osobního finančního ohodnocení. A už jen z tohohle důvodu nemůžou nechat ty dvě růst bez dozoru, jako stromy v lese.“ Mnul si ruce Pein.

Itachi zůstal po večeři v jídelně. Konan ho ještě nikdy neviděla tak zamyšleného. „Problémy?“
Zavrtěl hlavou. „Máš šikovné dcery,“ povzdychl si.
„Neříkej! Ani jsem si nevšimla,“ ušklíbla se ironicky.
„A obzvlášť Tenshi!“
Modrovláska se upřímně podivila. „Ta? To spíš Akki. Je průbojnější,“ mínila Konan.
„Akki je oproti ní úplná nicka!“ stál na svém Itachi.
„Z čeho tak soudíš?“
„Viděl jsem to,“ zamručel.
Konan se musela zamyslet. Bylo by možné, aby její plachá a tichá dceruška byla nakonec silnější než všichni v sídle dohromady?

Ačkoli byly Tenshi a Akki prokazatelně soupeřky, ani jedna z nich to tak nebrala. Vytvořily si velmi hezké sesterské pouto.
„Mně to nejde! Já ho zkrátka nikdy neporazím!“ postěžovala si Akki a myslela na Tobiho.
„Ale jdi! Musí to jít!“ uklidňovala ji starší sestra.
„Myslíš?“
Přikývla a usmála se. „Natáhni ruce a dělej přesně to, co já!“ vybídla ji. Společně, i když každá na opačné straně pokoje, formovaly chakru.
„Skvělé! Jde ti to!“ jásala Tenshi.
„Fakt?“ Akki polevila v soustředění, z rukou jí směrem nahoru vystřelil zářící blesk a prorazil strop. Na podlahu dopadlo pár kousků omítky. Akki se mračila. „A takhle je to pokaždý!“

„Co se to tu děje?“
„Ale nic, mami. Jenom jsme… trénovali.“
Konan na ně vrhla jeden ze svých napůl nechápavých, napůl soucitných pohledů a šla zavolat Deidaru a Sasoriho, aby ten poničený strop opravili.

„No teda! Musela to být pořádná šlupka!“ hvízdl Deidara a zachytil Akkin úsměv. „No… a co my s tím teďka?“
Sasori obhlédl škodu a zaškaredil se. „Musí se do té díry napleskat hlína ap to celé zamaskovat, nejlépe bílou barvou.“
„Jo, souhlas!“ nadchl se blonďáček a rozhlížel se po něčem, na co by se dalo vyšplhat. Teď nebezpečně hleděl na loutkáře, který už začínal chápat.
„Ne! Ne, Deidaro! Ani neuvažuj nad tím, že ti půjčím Škorpióna!“
„Ale no tak, Mistře Sasori! Vždyť tu není žebřík!“ přemlouval ho blonďatý ninja. Obě děvčata pozorovala chlapskou rozmíšku z jedné z postelí.

Sasori nakonec svolil a s těžkým srdcem sáhl po jednom ze svitků. S jeho pomocí vyvolal obrovskou a objemnou loutku. Deidara zavýskl, donesl zvenčí hlínu, vylezl na hlavu Sasoriho výtvoru pojmenovaného Škorpión a po něm na zdvižený ocas loutky a začal ubedňovat vzniklou díru. Při práci si pískal a občas se uchechtl. Zamračený loutkář ho pozoroval s rukama v bok.
Dívky měly z obou velkou legraci. O několik minut později byl Deidara znovu nahoře a tentokrát se potýkal se štětcem. Podklouzla mu noha. S výkřikem spadl na zem a přitom mázl barvu na jednu z tváří loutky. Pak se nechtěně rozmáchl a několik kapek zacákalo Sasorimu obličej. „Deidaro!“ zařval. Tenshi a Akki propukly v hlasitý smích, který se nesl celým sídlem.