Mistake 1.

Zkouším napsat nějakou sérii..xD doufám, že se to povede a bude se líbit..=)
__
(nepřišla jsem na to, jak se místo toho hnusnýho pozor! spoiler! dá napsat něco jinýho.....xDD)
edit: juch, už to tak mám, díky Yamato ^^

Jen malý info, ale doporučuju číst xD..

Hlavní postavou toho všeho je zelenooká hnědovláska Aki Karazami, která je dobrým ninjou (i lékařským) Konohy. Klan Karazami je zaměřený na práci s kočkama. Můžou na sebe vzít jejich podobu a i v té lidské s nimi komunikovat. Aki taky jednu kočku vlastní, je to zatím jenom malé, černé kotě, ale hodně si ho oblíbila a jsou téměř pořád spolu.

Jedné noci probudilo Aki děsné mňoukání jejího kotěte.Ospale si promnula oči a posadila se.
,,Copak Yumi?“ promluvila ke stvoření, které jí právě vyskočilo na postel, ale umňamčený zvuky to vydávat nepřestávalo.
,,Ticho! Nebo probudíš ostatní, to bys tomu dala! Co prosim tě potřebuješ?“ mluvila k ní pořád. Potom se pomocí jedné pečetě napojila na její mňoukání.
,,Vetřelci!“ bylo jediné, co Yumi pořád bláznivě opakovala.
,,Blázne, jak to můžeš vědět? Vždyť jsi jen nevycvičený kotě! Jistě, vetřelci tu jsou každou noc, ale to jsou ledatak ptáci venku nebo myši, co jsi nepochytala!“ Odvětila jí.
,,A teď už buď prosím zticha, ráda bych se aspoň chvilku prospala, vždyť je jedna hodina!“ řekla při pohledu na budík a plácla sebou zase na postel. Yumi utichla, lehla si na okraj postele, ale celou dobu se nespokojeně vrtěla.

Když se ráno Aki vzbudila, s děsivým výrazem zjistila, že její pokoj je vzhůru nohama. Ale další šok, ještě nepříjemnější byl ten, že Yumi spokojeně nepodřimovala na okraji postele tak, jak každé ráno…Ona v tom pokoji prostě nebyla. To teda Aki ještě nezažila. Okamžitě vyskočila z postele a začala přemýšlet.
,,…Musel to být někdo zkušenej… Uspal mě, prohledal pokoj, čorkl Yumi a zmizel…!! Sice by mě zajímalo co tu hledal, ale Yumi mu teda neodpustím….A nebo je to planej poplach, nevím co se stalo s pokojem, ale Yumi se taky může někde toulat….“ Napadalo ji. Proto vyletěla na chodbu jak šílenec, a začala Yumi volat.
,,Yumi!!“ řvala přes celej barák. Pořád….A nic…Prostě to bláznivý kotě nebylo nikde k nalezení..!
Smutně si sedla k snídani, kde potkala Katsumi, svojí o va roky mladší sestru, kterou opravdu neměla v lásce. Kysele se na sebe podívaly, ale pak se každá zase věnovala svojemu jídlu. Aki toho ale moc nesnědla. Prude odsunula misku s rýží a odešla do svého pokoje. Yumi ji hodně znepokojovala. Proto jí šla zase hledat.
_
Po dni plného neúspěchu si zklamaně sedla na postel. Po chvíli civění do zdi zabořila svůj obličej do měkkého polštáře a pomalu se rozzvlykala.
Když takhle byla asi tři hodiny, konečně zvedla hlavu. Podívala se na hodiny. Bylo 11:23, tak se rozhodla, že se na to teď vykašle a pokusí se usnout, i když věděla, že se jí to za boha nepodaří. Už se zvedla, že se půjde umýt, ale za ní se mihl stín. Automaticky zapátrala po kunaii a připravená na vše čekala, co se bude dít. Najednou jí do pokoje otevřeným oknem proskočily dvě postavy. Ale měly na sobě akatsuki pláště.
,,Dopr…“ pomyslela si. Za nimi skočila ještě jedna osoba, taktéž v akatsuki plášti. Aki si ale oddechla.
,,Itachi..“ pronesla. A když mu cosi zamňamčelo v náručí, šťastně se k tomu vrhla a vzala si Yumi zpět.
….
Itachi byl její nejlepší kamadád už od dětství. Jí jediné svěřil svoje tajemství o jejich klanu..Pochopila ho a nechala odejít. Ale odchod a ani fakt, že Itachi je v akatsuki nic nezměnilo jejich přátelství. I když tady byli dva neznámí, tak věděla, že je pod ochrannou rukou.
…..
,,Jen jsem si ji vypůjčil…“ udělal nevinný pohled.
,,Kdyby si mě aspoň tak blbě neuspal! Nemusela bych po Konoze lítat jak debil a všude Yumi hledat! Co tě to proboha napadlo?!“ vyjela po něm.
,,Já ne! To tě uspal tady ‚Mistr‘ Sasori!“ bránil se s úšklebkem a ukázal na Sasoriho. Aki se na něho podívala, hodila po něm vyčítavý pohled…
,,Proč si mě jako uspal? A proč ten pokoj potom vypadal tak, jak vypadal? A co tu vůbec děláte?“ zasypala ho naštvanýma otázkama.
,,Uspal jsem tě proto, že bys mohla dělat povyk, problémy by jsme nepotřebovali. Jsme tu… No… Deidaru hrozně zajímalo, kam Itachi v noci někdy chodí…A když mu to Itachi vysvětlil, nechtěl mu věřit, že s tebou nic nemá. Proto se šel sám přesvědčit a já jsem pouze doprovod….“
,,A ten pokoj?“
,,No…“ začal pomalu Sasori.
,,To Yumi!“ vyjekl na jejich obhajobu Deidara.
,,Jak Yumi! Jak by toto mohla Yumi asi udělat?“ řekla už dost naštvaně.
,,No…Ona před náma zdrhala..“
,,Ale vždyť se Itachiho nebojí!“
,,Já tu nebyl! Poslal jsem ty dvě nemehla pro tebe, ale když tě Sasori uspal, tak aspoň pro Yumi..No a hrál jsem si u brány se strážemi!“ bránil se Itachi.
,,Bože!! To bylo tak těžký dojít za mnou, říct mi ahoj, půjčit si Yumi a zase zmizet?! Měla bych pak o sto starostí míň, a všichni bysme teď byli v pohodě..!“ vrčela.Už se chystala, že jim znovu pěkně vynadá, ale najednou se kdesi dole v baráku rožlo..
,,To je táta! Slyšel nás..! Padejte!!“ panikařila a začala ninji tlačit ven.
,,Zítra přijdem.“ Zaslechla ještě Itachiho hlas, potom hned zabouchla okno, vzala Yumi a skočila s ní do postele. A stihla to jen tak tak, zrovna se otevíraly dveře a v nich se objevil její otec.
,,Je všechno v pořádku? Měl jsem pocit, že jsem slyšel nějaké hlasy..“
,,Neboj, všechno je v pohodě, jenom se mi zdál divnej sen…! Víš přece, že u mě je možný, že budu vydávat zvuky jak chameleon..“ odpověděla mu rychle a jakože se zasmála.
,,Tak jo, dobře se vyspi.“ Popřál jí ještě dobrou noc a zmizel zase kdesi ve tmě. Aki si nahlas oddechla…
,,Tak…dneska to mám za sebou, ale zítra jsou tu ti střelenci zas…“ povzdychla a rozhodla se odplout do říše snů…