Akatsuki v nebi - Jen co umřou už je na světě další průser 01

"Kde to jsem?" rozlepil Pein oči a díval se na nepříjemně svítivě bílý prostor. Stále viděl poněkud rozmazaně. Všimnul si svých kolegů a přítelkyně, kteří ještě podřimovali všude možně vedle něj. Uviděl, že se jeden z jeho přátel nejspíš taky vzbudil. Už si začal zvykat na světlo, které ho všude obklopovalo.
"Šéfe?" zamžoural černovlasý mladík a snažil se zaostit muže s rezavými vlasy.
"Itachi! Jsem tak rád, že tě zase vidím!" vstal a klopýtl o tvrdě spícího Kakuza. Doběhli k sobě a objali se jak se sluší a patří. Mírně povolili a zadívali se sobě do očí.
"Myslel jsem, že tě už neuvidím! Nic si nepamatuju! Peiní, já se o tebe tak bál." řekl Itachi a Pein to cílil stejně. Opět se objali.
"Jsme všichni jako jedna rodina. Jsme si přece tak blízcí, a my jsme obvzlášť citově propojeni, že?" šeptal Pein Itachimu.
"Ano." souhlasil Uchiha.
"No, ty v**e." ozvalo se ze spící hromady.
Dvojice se od sebe rychle odtrhla. "Takže, vy dva? Spolu. No ty v**e. Chudák Konan." vypravil ze sebe šokovaný Kisame.
"Ale takhle to vůbec není!" obhajoval Itachi ono nedorozumnění.
Zbytek osazenstva se začal pomalu taky probouzet.
"Kde jsme?" každý si zjevně kladl stejnou otázku a Pein s Itachim byli rádi, že Kisame mlčí jak pěna.
"To by mě taky zajímalo. Je to tady dosti bílý. Bolej mě z toho oči!" stěžoval si Deidara.
"Ty bys měl bejt na světlo zvyklej ty rádoby manekýne." rejpnul si do Deidary Zetsu, který každý večer potají sledoval Deidaru, jak zkouší chodit po molu.
"Nechte toho, máme větší potíže!"
"Hele, děcka, 'neteče' mi ksicht? Oni mi asi zapomněli píchnout botox!" zmatkoval Tobi.
"Copak ty ho potřebuješ?" sjela Konan Tobiho(čti Madaru) zhuleným pohledem.
"Ne, teda ehm NE!" zhrubšil hlas Tobi.
"Tak kde to jsme?"
Najednou se z pod kouřivé bílé podlahy, která vypadala jak zahalená hustou mlhou vynořil drobný človíček. Oděný celý v bílém, s Pottrovskýma tlustýma kulatýma brejličkama nasazenýma vysoko na nose, nevinným výrazem v zarudlé tváři a poněkud opile šťastným výrazem, křídlama obalenýma dlouhýma hrubýma brkama, a bosýma drobnýma nohama.
"Co to je za pošuka?" vypadlo z Hidana a šlo vidět z vyvalaných očí všech přítomných, že Hidanova otázka zněla z úst všech.
"Dobrý den, omlouvám se za spoždění. Měli jsme poradu. Vy budete nejspíš ti noví." neodpovídal jim človíček a čistil si důkladně maličké brejličky.
"Šéfe, tys nás zapsal na vojenskou školu?" zeptal se Itachi s obavami. Pein jen nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Heleď kámo, jo, ty v tom bílým co si myslíš že je karneval. Jo, přesně ty! Kde že to vlastně jsme?" zeptal se Pein pidimužíčka.
Mužíček se pousmál a nasadil si brýle.
"No přece v nebi!" vytáhl svůj úsměv až k uším a Hidanovi panenky se zvedli ke stropu a jeho bezvládné tělo padlo k zemi, nohy se zvedli do vzduchu a zase s opětovným řachnutím dopadli na kachličky s mlhavým oblakem.
"Asi jen omdlel."
"Fajn. Tak tedy vítejte v nebi. Ukážu vám to tady. Tady tohle je hlavní brána. Tudma můžete jít do sadu a tudyma do bufetu. Tady je bar, harém a herna. Něco pro dámy-tady je řada značkových obchodů, parfumerie a kino kde se vysílají pouze filmy s fešáky jako je Orlando Bloom, Bratt Pitt a další." ukazoval jednotlivé dveře.
"Bezva!" mnul si ruce hladový Zetsu.
"Ale, mám pocit, že," začal Pein.
"Ano, my víme. Hracích přístrojů je v herně mín, pár jich zkolabovalo. Až je naši mistři opraví, zajisté se vám budeme moci plně věnovat." vysvětloval mužíček a pořád netrpělivě poklepával nožkou.
"No, já jsem spíš myslel, co tady děláme?"
"No, jste po smrti." usmíval se ten andělíček ještě víc.
"To nám asi došlo, ne? Ale co děláme na tak nechutně čistým a zářivým místě?"
Mužíček se zatvářil dotčeně a potom vážně. Při popadnutí jeho koutků z širokého úsměvu šlo vidět, že je to už starší muž.
Hidan se právě probral.
"Kde to jsem?"
"V nebi, v**e."
"Jo?" nechápal Hidan "V NEBI???" křikl a vyskočil.
"Vždyť já nejsem mrtvej! Jsem nesmrtelnej! A navíc co mám co dělat v křesťanským nebi?? Jashin mě zabije." klesl Hidan a Konan ho konejšivě hladila po uhlazených bílých vlasech.
"Toto je ráj pro všechny víry! A jak se jmenujete? Provedli jste za život nějaké hříchy?" optal se jich muž s vážnnou tváří.
"Heh, a kolik," zasmál se Kakuzu svému vtipu a Deidara ho bouchl do zad aby přestal.
"Nechápu to," pročítal Bohuš (jméno našeho padlého anděla xD) listiny ve svých zápiscích.
"Říkáte tedy, že nejste tým z Listové?"
"Ještě aby," uchechtnul se Kakuzu.
"To jenom, tady ten pták je z Listové, ale pochybuju, že patří sem." ukázal Zetsu na Itachiho, který smrkla do pláště Tobiho při vzpomínce na domov.
"Nejspíš Ti Nahoře udělali nějakou chybičku." omlouval nedorozumnění Bohuš.
"No jo, chybičku velkou jak Karinin zadek. Takže vážně nepřehlédnutelnou." vymyslel Pein opět vtip a Konan se na něho nafoukla, protože si myslela, že to byla narážka i na její zadek.
"Shrnem si to. Jsme mrtví a nepamatujem si jak jsme umřeli, ocitli jsme se na tady tymhle příšerným místě a vy tvrdíte, že jesti-že nejsme tým z Listové, kteří mají umřít, tak se s náma stala nějaká chybička??"
"Očividně." povzdechl si Bohoušek a začal zvonit něčí mobil:

It's okay to be gay,let's rejoice with the boys in the gay way
Hooray for the kind of man that you will find in the gaaay way...

"Ano? Ano, tady Bohuš. Opakuju-tady Bohuš Kuřil! Bohuš Kuřil, 089, 089. Ano, jsou tu."
*Chvíle poslouchání hlasu druhé strany*

Bohuš zaklapl mobil.
"Je na čese abyste šli se mnou," řekl vážným hlasem a jeho úsměv z tváře zcela zmizel. Luskl prsty a před každým členem Akatsuki se vynořil jeden nabušenej anděl, kterej vypadal, že rozdat si to v ringu s wrestlingovýma zápasníka by pro ně nebyl žádný problém. Asi 2x tak větší muži chňapli jednohu člena Županovců a vedli si je do neznáma...