Nothing in mistake 1

Nothing in mistake 1

„Už je to tolik let. Tolik let, co jsi mě opustil. A já... Nemohla jsem nic dělat. Jen se dívat, jak tě tvůj bratr ničí. Ach Itachi, proč jsi mě jen opustil.....“ Vůdce Akatsuki stál ve dveřích a zamyšleně se díval na svou modrovlasou kolegyni.
„Vždycky jsem tě měl rád Konan. Bolelo mě, když jsi si vybrala Itachiho, ale respektoval jsem to. Zatracený Uchiha.“ To že je mrtvý, se dozvěděli až při svém útoku na Konohu.
On sám tehdy bojoval se současnými sanniny. Pein si povzdechl.
Tolik času už uplynulo. Tsunade zabil a v Konoze byl teď Hokage Neji Hyuuga. Všichni čekali, že se jím stane někdo ze sanninů. Všichni se divili, když se jim pak stál Hyuuga a sanninů se nikdo ani nezeptal.
„Sasuke Uchiha“ vyslovil nahlas. Jeho kolegyně sebou při těch slovech trhla a po tvářích jí sjela jedna slza.
„Neříkej to jméno. To on zabil Itachiho. Ten hnusný zrádce.“ Konan překvapivě rychle vstala a paraštila do země, která se pod jejím úderem rozpukla.
„Je to náš člen. A kromě toho nám slíbil, že nám pomůže s Uzumakim, Haruno a Saiem. Vždyť víš, kolikrát nás už doběhli.“
„Ano já vím. Vím jak je to důležité. Ale přece. Proč on? Existuje přece tolik lidí, kteří by nám se třemi sanniny pomohli. A ty si vybereš zrovna Sasukeho Uchihu, bývalého týmového kolegu dvou z nich. Proč....?“
Pein sklonil hlavu. Konan se snad s Uchihou nikdy nesmíří. Už od té doby, co tu je, jsou spolu na kordy. Ale copak on může něco udělat? Když ho řídí Madara? Vždyť on tady nemá skoro žádné právo...
„Pojď. Ostatní na nás už čekají.“ Řekl jí jemně a šel do zasedací místnosti. V půlce chodby se ohlédl a uviděl jí, jak začíná znovu brečet. Nevadí, vždyť za nimi za chvíli dojde. Musí ji nechat dostat se ze svého bolu..... Pomalu se blížil ke svému cíli. Vůbec se mu tam nechtělo.
Neustálý nesouhlas všech členů Akatsuki a Madarův upřený pohled ho pomalu ničil.
Stiskl kliku a otevřel dveře. Všichni seděli na svých místech a když otevřel dveře, svůj pohled stočili k němu.
„Konečně jsi tady, Peine.“ Zavrčel Hidan. Pein se zamračil. Ten k němu nebude mít úctu asi nikdy...
„Proč jsi nás všechny volal?“ Zeptal se chraptivým hlasem Sasuke.
„Určitě to bude něco důležitého, jinak by jsi nás sem nevolal, né?“ Přidal se k němu Deidara. Pein se nadechl.
„Ano, stalo se totiž něco důležitého. Hatake Kakashi byl zabit Hiashim Hyuugou, strýcem hokageho.“
„Cože?!“ Ninjové v černých pláštích s červenými mráčky jeden po druhém vyskočili ze židlí. Až na jednoho.
„Kakashi- sensei, hmmm. Co na to Sakura a Naruto. Asi nejsou moc nadšení, když jim strýc hokageho zabil senseie....“
„A toho by jsme měli využít....?“ zeptal se tázavě Sasori.
„Přesně tak.“
„Ale.....“ Deidara se chystal něco říct, ale když zachytil pohledy ostaních, zase rychle zmkl.
„Mám tokový návrh. Buď necháme ty tři, aby se mstili Konoze a pak zničíme my je, nebo je zkusíme přemluvit, aby se přidali na naší stranu. Zničíme s něma Konohu a pak se jich ani nebudem muset zbavovat.“
„Na něco jsi v tom svém geniálním plánu zapomněl.“ Zavrčel Madara. „Co když se Konoze nebudou chtít mstít. Třeba si jen zabijou Hiashiho a Konohu nechají na pokoji. Nebo to nechají být úplně.“
„Na tom něco je.“ Přidal se Sasuke. „Ale zase pochybuji, že by jsrt svého senseie nechali jenom tak.
Moc dobře ví, že jejich Kakashi byl jedna z nejvýznamnějších osob Konohy. Samozdřejmě až po hokage a po nich. Co když se se chcou zbavit i jich?“
„To mě taky napadlo.“ Přikývl Pein. „Jsou čím dál víc silnější a začínají ostatním přerůstat přes hlavu. Je docela pravděpodobné, že se jich chce hokage zbavit. V tomto případě by jsme podnikli co?“
„Já bych tomu nechal volný průběh. Nebudem dělat vůbec nic, jen tiše vyčkávat, co se stane. Když se budou chtít ti tři pomstít, tak jim pomůžem a nakonec je sami zabijem. Budou tak pryč dvě největší hrozby ninjovského světa. Konoha a Sannini. Stačí jen čekat.“
Sasuke dokončil svůj proslov a spokojeně se podíval po ostatních, kteří jeho návrh nadšeně odsouhlasili. Všiml si, že dveře se znovu otvírají a podíval se tím směrem.
Do dveří opatrně vešla Konan. Na její tváři byly sotva viditelné stopy od pláče, kterých si všiml jen Pein. Ve tváři měla sebevědomý výraz a ani trochu nepřipomínala tu ženu, která ještě před chvíli brečela. Pein se usmál. Tak takhle jí všichni znají, sebevědomá, někdy i drzá, sebevědomá Konan.
Ta, kterou tak dlouho miloval a kterou mu nakonec sebral Itachi. Konan si nevšímala pohledu ostatních a sedla si na jedinou volnou židli.
„Kde jsi se zase courala, Konan? Dej si pozor, pokud se nebudeš nadále zúčastňovat zasedáních, může se ti stát že poletíš.“ Promluvil úlisným hlasem Madara. Ostatní zalapali po dechu.
„Už se to nestane.“ Odpověděla mu Konan nevzrušeně. „O co jsem přišla.“ Pein jí celou situaci vysvětlil a Konan souhlasně pokývala hlavou.
„Dlouho jsem tě neviděl, Konan. Jak se vůbec máš?“ zeptal se opatrně Kisame. Jako jeden z mála věděl o všem, co se stalo mezi Konan a Itachim. Věděl taky, že se strašně trápí a snažil se jí všelijak pomoci. Stejně jako ona nenáviděl Sasukeho a přímo zuřil, když se s ním dostal do jednoho týmu. Měl takový pocit, že mu to Pein udělal naschvál.
„Měla bych se dobře.“ Odpověděla mu. „Kdyby tu ovšem nebyl tenhleten,“ zabořila svůj pohled do Sasukeho, který se pouze ušklíbl.
„Tak dost.“ Přerušil je Madara. „Kdy se vy dva konečně přestanete hádat?“
„Nikdy!“ Odpověděli oba zaráz a otočili se k sobě zády. Pein si povzdychl.
„Takže, to by pro dnešek mohlo stačit. Ukončuji dnešní zasedání. Můžete jít.“ Zvedl se ze židle a odešel. Ostatní se za ním dlouho dívali.
„Nezdá se vám šéf poslední dobou nějaký divný?“ zeptal se opatrně Sasori. Madara se ušklíbl.
„Ano, měl by být divný. Nevím jak vy, ale já jdu pryč.“ Zvedl se a odešel z místnosti, doprávázen pohledem sedmi páru očí.