Jeden den v životě 04. - Zetsu-san

Jen tak na úvod kurzívou je bíla půlka a tučně černá půlka

Ráno, už zase. Vstát? Nevstát? Jak se mám rozhodnout?
"Vstát"

"Tak to ani náhodou!"

"Vstávat. Mám hlad."

"Já vim, že mám hlad. A nezačínej s tím zase!"

Nakonec přece jen opoštím svou ložnici. Naštěstí jako jediný z Akatsuki obývám svůj pokoj sám. Pochybuji o tom, že by chtěl někdo bydlet s kanibalem.
"Zetsu!!" ozve se šéfík ze své pracovny.

"Potřebujete něco?"

určitě sledovací misi. Jako vždy.
"Potřebuji, abys našel tuto dívku. Byla vyslaná skrytou mlžnou, aby nás vypátrala a zdá se, že je docela blízko. Najdi ji, chvíli ji sleduj. A pak ji přiveď.Ale živou!! Nechci žádný zbytky, takže drž svoje choutky na uzdě, jasné?"

"Když to říkáte."

kouknu na fotku co mi ukazuje. Tmavovlasá, dlouohovlasá, modrý oči. Vydám se na cestu. Cestou ze sídla škemrá Tobi abych ho vzal sebou. Již zdáli odmítám, to třestiprdlo sebou nechci. Hned jak jsem venku ze sídla, zmizím v zemi. Pár kilometrů stranou nakouknu a co nevidím. Přesně tu co hledám. Jenže.

"Necháš toho?"

"Já nic neudělal."

"Nezírej na ni."

"Já na ni nezírám. Ty zíráš"

"Sakra ztichni, ještě nás uslyší. A nezýrej na ni."

"Já znovu říkám, že nezýrám."

"tak dost!"

Při mojí smůle, když jsem objevil tu mladici. Zrovna se koupala v blízkém rybníce. Mladé maso. Ale ne, už zase na to myslim, měl bych se jít léčit. Ale počkat, nikam nepudu. Jsem přece kanibal. Proč bych se měl jít léčit? Dyť na to není nic špatného. Nějak se jí z toho rybníka nechce vylézt.

"Co budeme dělat?"

"Sníme ji."

"Ne,ne...to by se šéf zbláznil."

"Tak si jenom kousnem? co třeba ručičku, nožičku, nebo hlavičku?"

"ticho už."

přiznávám, že mit o dává docela zabrat. Po několika hodinách, kdy konečně vylezla z vody a oblékla se, jsem zaútočil. nědělalo probém ji chytit a omráčit. Do sídla jsem ji musel odnést tak, abych na ni neviděl. Kdo ví, co by na mě ještě přišlo. Pain si ji vzal někam k sobě. Radši nechci vědět co tam dělaj.

"Černá, myslíš, že nám tu holku vrátí?"

"Pochybuju bílá, ale víš co? vezmem si ji.. muhehe."

Plížím se sídlem a narazím na zamčené sveře. Jemně se jimi protáhnu a spatřím ji sdět vzádu v rohu. Tichounce se blížím. Když jsem téměř u ní. Všimne si mne a zakřičí něco o Aloe Vera, či čo. V tom dovnitř vběhne Pain.
Podle jeho pohledu radši ustupuju stranou. Najdu si nějaké klidné místečko, ve kterém strávím zbytek dne rozjímáním o tom, jakou jsem mohl mít krásnou večeři...