New generace 57 - Jsi...

Lehkým letem dopadne na zem a hned se zase lehce odrazí. Sotva zvedne nohy ze země dopadne moje pěst na místo kde ještě před chvilkou stála. V zemi se objeví obrovská puklina která dojede až ke stánku a způsobí jeho popraskání. Ještě chvilku je ticho než se zeď rozsype na maličké kousíčky. Sotva se prach usadí mám co dělat abych uskočila před Himinou zářivou pěstí.
„To pako Uchiha tě zachránilo Haruno… teď ti nepomůžou ani všichni svatí!“ vykřikne a odrazí se ke mně.
„Ai!“ vykřiknu a postavím loutku před sebe. Přitáhnu ruku a Ai vytasí dvě lesklé katany. Jí to ale zjevně nevadí a snad ještě větší rychlostí se na mě řítí. Těsně u Ai jí z ruky vyletí ty její obludky a obmotají celé Aino tělo. Rychle mi blikne a odvolám jí. Ještě že! Sotva zmizí hadi se smrsknou…. V tuhle chvíli by byla Ai na třísky. Moc času děkovat Jashinovi ale nemám, protože Orohime vytáhne z pochvy na zádech katanu a namíří jí na mě. Já vyvolám Kaie a pošlu ho na ni. Naše katany se střetnou. Moje chakra je momentálně silnější takže to Orohime kousek odhodí. Bez obtíží dopadne do dřepu a ušklíbne se na mě.
„Nebraň se Ake! Nechci aby se mi moje tělo zranilo!!“ mrkne na mě.
„Myslím že jsi se spletla drahá Hime!! Chtěla si říct tvoje tělo!! Protože se svého těla nehodlám vzdát tak lehce!!“ vykřiknu bojovně a rozeběhnu se s napřaženou pěstí k ní. Asi pět metrů před ní mě ostře píchne v noze a já se zřítím k zemi. Ještě chvilku mi v noze několikrát zapulzuje a pak jako by mi ochrnula… hýbat s ní můžu, zvednou s ní můžu… ale necítím jí! Šokovaně na to zírám. Co.. co se to se mnou děje?
„Ake?“ uslyším nad sebou. Zvednu hlavu… a hned jí zase svěsím protože do ní dostanu obrovskou ránu. Zůstanu chvilku ležet na zemi s těkáním v tváři. Orohime si nade mně s rozkročenýma nohama stoupne a založí si ruce na prsa.
„Copak??“ usměje se a napřáhne pěst. Ze stehna si pomalu vytáhnu kunai a svěsím si ho vedle nohy. Orohime se napřáhne a s úklonem mě chce bouchnout, já ale vytáhnu kunai a seknu jí do tváře. Krev vystříkne prudce a postříká mi tvář. Orohime s vyjeknutím odskočí a schová si obličej do dlaní. Udýchaně se zvednu na rukou a odplivnu pár kapek krve co se mi dostali do úst. Hime se na mě podívá. Od čela, přes oko až uchu se jí táhne celkem hluboký řez. Oko má zavřené, celé zkrvavené a nehybné… myslím že jsem jí na něj oslepila! Krev jí stéká po celé půlce obličeje a se žbluňkáním dopadá na zem.
„Vidím že se chceš bránit… nedá se nic dělat… budu muset svoje tělo poškodit… přinejmenším umrtvit!“ řekne vážně a vstane. Z pouzdra vytáhne kunai a z druhé kapsy lahvičku s modrým obsahem. Kunaiem uřízne její hrdlo a obsah vylije na kunai.
„Je mi to líto… chtěla jsem tvé tělo zachovat čisté a netknuté! Jinak to ale nepůjde!“ řekne dramaticky a rozeběhne se ke mně. Vytáhnu pár hvězdic a vrhnu je na ní. Kousek před nimi zmizí. Objeví se vedle mě se ostře mě sekne do ruky.
„Sakra!“ usykne a odskočí pryč. Pohlédnu na svou ruku. Já… já nic necítím! Žádnou bolest… žádný chlad… nic!! A to není vše! S ránou se totiž nic neděje! Prostě tam mám díru. Žádná krev, žádná bolest… co to sakra je?? Orohime zřejmě uvidí můj nechápaví pohled.
„Chceš říct že ti to neřekli??“ pozvedne obočí.
„Co..co mi neřekli?“ koktám.
„No… to že jediná věc jak tě zachránit… jak tě udržet při životě… byla že z tebe tvůj otec udělal to co je on sám. Loutku Ake! Právě se tvé tělo mění od konců rukou a nohou na dřevo! To je ještě dokonalejší než jsem čekala… po této změně bude tvoje tělo tak dokonalé a téměř nezranitelné že budu nejsilnější ninja na světě!!“ objasní. Všechno se se mnou zatočí.
„Cože?“