Smrtící proroctví! - 4 - Boj a liška

"Nakashimo! Už tam jsme?!" zeptala se Reiko Aki. Ta pouze kývla a seskočila z větví. Ostatní jí následovali. Chvíli ještě běželi na zemi ale pak před sebou uviděli světlo a když jím proběhli spatřili celkem rozlehlou zelenou louku s pár stromy, které rostli uprostřed a docela blízko sebe.
"Hmm!" řekli pouze dívky a zamířili za Aki k těm stromům. Ta si tam sedla a podívala se na ně.
"Tak běžte bojovat ne?" řekla klidně.
"A co ty?!" zeptala se Kieko. Sebevědomě a trochu krvelačně jsem se usmála.
"Je nás 7! Takže jedna musí jít na chvíli pryč ale neboj klidně si s tebou zabojuji!" řekla Aki a přejela oči po svých nynějších soupeřkách.
"Ok. Takže Aki bude chvíli mimo! A řeknu to hned, já chci bojovat s Hirameki!" uzavřela to Kieko a přitom se podívala na Hirameki, kterou si vybrala. Ta se také usmála a pouze kývla.
"Bude mi potěšením nakopat ti zadek!" řekla vyzývavě a obě dvě se do sebe hned vrhli. Teď v hloučku zbyla pouze Reiko, Mizunata, Emi a Kim. Jako první se promluvila Mizunata.
"Hmm mě je to jedno, ale tak Emi?!" zeptala se poměrně bez zájmu. Emi si ji prohlédla, ale nepromluvila. Nakonec pouze kývla a obě se přesunuli stranou. Takže zbyla Reiko a Kim.
"Tak jdeme na to?!" zeptala se Kim. Reiko se jako všechny usmála a kývla. Obě se proti sobě vrhli a vznikla menší tlaková vlna, která vznikla z jejich nárazu.
Aki to všechno pobaveně sledovala.
"Tohle bude zábava … I když dneska, to ho nového byla na jeden den trochu moc!" řekla Aki otráveně a lehla si do trávy.
"Hej lidi! Až skončíte tak mě vzbuďte!" křikla na holky Aki a bylo jí jedno jestli jí slyší nebo ne. Najednou se vedle ní něco objevilo. Aki se malinko usmála. Ale tohle nebyl ten krvelační úsměv, jaký jde u ní poslední dobou jenom vidět! Tohle byl milí úsměv, který patří jen a jen jejímu malému mazlíčkovi Fu. Fu je malá krvavě červená lištička, který se umí zvětšit do velkých rozměrů a je také velmi rychlá. Aki ji potkala jednou na misi, když se vracela zpátky do vesnice. Normálně by o něco takového, jako poraněné liška nezavadila ani okem, ale tentokrát to bylo jiné a pomohla jí. Od té doby jsou spolu a je to jediné co má Aki opravdu ráda.
"Ahoj Fu! Dlouho jsme se neviděli!" řekla mile Aki a podrbala lištičku za ušima. Ta šťastně zamrkala očima a lehla si k Akině hlavě. Tam se schoulila do klubíčka a Aki mohla spokojeně usnout! A vůbec ji nevadilo, že kolem ní zuří boj!

"Hmm, nejsi tak slabá jak vypadáš!" křikla Kieko na Hirameki, když se od sebe znovu oddálili! Kolem nich létali zbraně, shuurikeny, kunaie a jiné ale obě momentálně bojovali s katanou a Kieko hlavně s vodou, která kolem ní pořád vířila. Hirameki se bláznivě rozesmála a znovu se vrhla na Kieko.
"Musím ti poděkovat! Už dlouho jsem se tak nebavila!" zašeptala Hirameki Kieko do ucha, když se jejich katany střetli. Kieko ji ten úsměv opětovala.
"Nápodobně!" řekla pouze a aniž by se pohnula voda co kolem ní pořád kroužila se vrhla na Hirameki v podobě ostří, kterou ji chtěla Kieko zapíchnout do srdce. Hirameki ji však hravě odrazila a odskočila o pár metrů dozadu. Hirameki se postavila úplně rovně a svou katanu svěsila k boku. Pozvedla jednu ruku a natáhla ji před sebe, tu ruku s katanou odsunula dozadu. V této pozici zůstala. Kieko pouze viděla jak kolem ní začíná vířit modrá a fialová chakra a doslova se kolem ní otáčela do kola. Poté zamířila ke kataně a obmotala ji. Kieko na sebe nenechala také dlouho čekat. Pochopila, že tenhle útok bude velmi silný a tak se rozhodla použít proti útok. Stejně jako kolem Hirameki kolem na začala vířit chakra ale i voda. Míchala se s tou velmi silnou a tajemnou chakrou a začala se obmotávat kolem jejich rukou. Obě byli přepraveny. Hirameki něco řekla stejně jako Kieko a poslali své útoky proti sobě. Hirameki máchla silně katanou a proti Kieko se vyřítila obří a velmi ostrý proud chakry. Kieko pro změnu natáhla své ruce, před sebe a zamířila na Hirameki. Hned na to z jejich rukou vyletěl paprsek její chakry namíchané s vodou a mířil na Hiramekinu hlavu. Obě dvě se začali smát ale ani jedna nepovolila, když do sebe útoky narazili. Najednou se oba stáhli a znovu a znovu proti sobě startovali. Bylo jasné, že každá z nich ten útok ovládá, díky své chakře, na dálku. Ještě naposledy se střetli ale pak svoje útoky odvolali. Znovu popadli katanu a vrhli se zase na Taijutsu se zbraní.
Takhle jejich boj trval dobrý dvě hodiny. Obě na sobě měli nespočet modřin, různých, podlitin nebo řezných ran. Kieko měla dokonce zlomený malíček a Hirameki možná jedno z žeber. Ale je zajímavé, že ještě každá plná sil na sebe utočili. Znovu se střetli s katanami a objevila se velká tlaková vlna, která každou z nich odhodila o dobrých deset metrů dál. Kieko i Hirameki se ztěžka vydýchávali ale postavili se a přišli k sobě blíž. Přiložili každá té druhé katanu ke krku a na tváři jim hrál pobavený úsměv.
"Uznávám jsi silná!" řekla Kieko. Hirameki kývla.
"Taky nejsi špatná!" řekla Hirameki a Kieko se na ni zašklebila. Obě se pak vydali, gome dokulhali k Aki, která spokojeně spala, za pomocí svých zvířat! Kieko podpírala Kora a Hirameki tygr a panter! Když dorazili do chládků stromů posadili se a každá se opřela o jeden. Když se Kieko porozhlížela kolem sebe zjistila, že těch stromů je sedm.
"Stejně jako nás ...." pomyslela si Kieko. Pak se otočila na Aki.
"Co se ji asi zdá?!" přemítala Kieko. Pak se otočila na Hirameki, která se dívala na zápas Kim a Reiko.
"Hej Hirameki!" křikla Kieko na ni a tím ji donutila aby se na ni otočila.
"Co chceš?!" zeptala se. Kieko si k ní přisedla.
"Nepřipadá ti to trochu divné?!" zeptala se.
"Co?!" zeptala se nechápavě Hirameki. Už ji ten rozhovor trochu začínal nudit.
"No pokud sis nevšimla. Nás holek je pět … no tedy sedm, když počítám Aki a Reiko. Ale není to jediné! Podívej na ty stromy!" vysvětlovala Kieko.
"Co s nimi?!" zeptala se Hirameki a s menším zájmem se na ni podívala.
"Je jich sedm? Proč nás sem Aki zavedla? Možná to záhada není, ale proč se nás pět .. no sedm nejsilnějších kunoichi tady v zemích objevilo zrovna tady v konoze? A ve stejný čas? Jak to, že ta Hokage byla tak nesvá, když nás uviděla?" uvažovala nahlas Kieko a Hirameki pořádně poslouchala. Když se nad tím zamyslela zjistila, že má pravdu. Něco tady nesedělo, to bylo jasné!
"Zeptáme se Aki a Reiko a když nebudou nic vědět tak Hokage! Ta to určitě bude vědět! Na to vsadím krk!" rozhodla nakonec Hirameki.
"Hele neumíš trochu léčit? Vypadáme hrozně?!" zeptala se po chvíli Hirameki Kieko.
"Trochu a ty?!" zeptala se Kieko. Hirameki zakroutila hlavou.
"Ok! Ale umím vyléčit jen ty povrchoví!" řekla Kieko a začala se léčit. Za hodinu a půl bylo to nejhorší, a to otevřený rány a podlitiny přič. Avšak modřiny a ten malíček zůstal. Pak se Kieko vrhla na Hirameki.
"Je to hotový!" řekla Kieko. Hirameki pouze kývla a obě se vydali k Aki. Ani jedna nebyla zvyklá děkovat a už vůbec takhle z někým dlouho mluvit! Obě dvě to respektovali. Nakonec se Kieko sehnula k Aki, aby ji probudila ale najednou se na Akině břichu objevila malá a chlupatá věc, krvavě červené barvi. Kieko překvapením ucukla rukou.
"Co to je?!" zeptal se Hirameki.
"To je liška! Zřejmě bude patřit Aki." napadlo Kieko. Hirameki kývla a znovu se obrátili k lišce.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se Hirameki a klekla si před lištičku.
"Bež od ní!" řekla lištička. Hirameki kývla a trochu se stáhla. Kieko se podivila.
"Co děláš?!" zeptala se nechápavě.
"Mám schopnost mluvit se zvířaty!" vysvětlila Hirameki a Kieko pouze kývla. Sedla si vedle ní a pozorovala co dělá.
"Jak se jmenuješ?" zopakovala svou otázku Hirameki. Lištička se trochu uklidnila ale stále si ji nepřátelsky měřila.
"Fu!" řekla liška.
"Aha, já jsem Hirameki!" představila se Hirameki a pak ukázala na Kieko.
"A tohle je Kieko." vysvětlila.
"Kieko tohle je Fu, a je to mazlíček Aki." vysvětlila po dlouhé chvíli Hirameki.
"Kdo jsme my?" zopakovala svou otázku Hirameki a přemýšlela co říct.
"My jsme její kamarádky!" řekla po chvíli Hirameki a to poslední slovo se ji velice těžko vyslovovalo.
"To nemůže být pravda!" řekla pouze lištička a lehla si na Akino břicho.
"Proč ne?!" zeptala se nechápavě Hirameki.
"Protože Aki nemá žádná kamarádky! Má jenom mě Fu! Vy o ni nic nevíte a tak nemůžete být její kamarádky! Ani jste neviděli její tvář!" křikla na Hirameki Fu a ta se ani nestačila divit.
"A co to má společného s tváří?!" zeptala se nechápavě Hirameki a Kieko vedle ní se také podivila.
"Aki svou tvář neukázala nikomu. Jen já vím jak vypadá! Ona se nikdy nesundává masku před ostatními lidmi a v ANBU dokonce spí sama v pokoji! Ona nepotřebuje kamarádky! A kdyby přece jenom nějaké měla, ukázala by jim svou tvář! Tak to řekla ona sama!" vysvětlila Fu.
"Aha!" řekla pouze Hirameki a všechny přetlumočila Kieko. Ta se také nestačila divit, ale nechali to zatím být!
"Ok a nemůžeš ji pouze vzbudit? My si sní potřebuje pouze promluvit!" řekla po chvíli Kieko. Fu se na ni otočila a chvíli váhala. Najednou se, ale Aki probudila a strašně rychle se posadila. Zrychleně dýchala a kdyby ted neměla na tváři masku, bylo vidět že má oči otevřené doširoka zděšením.
"Aki!" ozvala se vedle ní Fu. Aki se na ni otočila.
"Zas jste měla vidění?!" zeptala se s obavami Fu. Aki pouze kývla a pohladila Fu. V myslí se jí najednou začali objevovat minulost Fum až po ted, když tu najednou začala vidět její budoucnost. Rychle stáhla ruku zpět.
"Čau Aki!" ozvala se vedle ní. Aki poděšeně uskočila a stoupla si.
"Nesahejte na mě! Prosím ted na mě nesahejte!" prosila Kieko a Hirameki vyděšeně , když viděla, že k ní Kieko natáhla ruku. Obě dvě se na ni nechápavě podívali, ale kývli a Kieko stáhla ruku.
Pak se jenom dívali jak se Aki celá třese se a čekali, až se uklidní.