Naruto:Legenda hrdiny 02

2 kapitola

„Ne nejsem Minato…Já jsem syn Minata Namikaze!“ Odpoví muž a tím Tsunade úplně uzemní. Tsunade se zamyslí.
„Syn Minata?....Vždyť ten má jen jednoho syna, a ten neví, že Minato je jeho otec!“ Tsunade se probere a pořádně si prohlídne muže s nádherně blonďatýma vlasama a modrýma očima.
„N…Naruto? Zeptá se opatrně Tsunade.
„No konečně ti to taky došlo Tsunade. Jsem to já. I když pravda, vypadám trošku jinak, než když jsem odešel!“…..Odpoví Naruto. Tsunade se okamžitě vymrští ze židle a běží Naruto obejmout.
„Tsunade vždyť mě udusíš!“. Tsunade Naruta pustí.
„Omlouvám se Naruto, ale moc ráda tě zase vidím!“
Odpoví radostně Tsunade.
„Naruto musíš mi toho tolik říct! Kde si byl? Co si dělal? Jak víš, kdo byl tvůj otec?...Jo..Omlouvám se ti za to, že jsem ti to neřekla…….“
„Tsunade……Tsunade…Uklidni se…Neomlouvej se. Vím, že si to nemohla říct..Že to bylo na rozkaz Třetího!Všechno ti řeknu, ale teď ne. Není na to dost času…Přišel jsem ti jen říct že jsem v pořádku…A že pomalu, ale jistě obnovuju klan Uzumaki.“ Řekl Naruto a jen čekal na reakci od Tsunade. Ta se zarazila, když slyšela, že řekl klan Uzumaky.
„Klan Uzumaki?.... Slyšela jsem o něm….. Ale myslela jsem, že zanikl za druhé války….. Poslední z klanu byla jen tvoje matka a teď ty!“ Řekla Tsunade a zase si sedla zpátky do křesla, aby to s ni nešvihlo.
„Je to na dlouho. Někdy ty to řeknu, ale teď se musím vrátit zpátky do svého sídla! Můj klon my dáva zprávu, že se tam něco děje. Nechám ti tady dopis, kde je všechno vysvětleno! Hlavně nikomu neříkej, že jsem se vrátil prosím.“ Řekl Naruto a zmizel rychlostí blesku.
„Dobře Naruto. Neřeknu nic.“ Řekla Tsunade a vzala si do ruky dopis, který ji tam naruto nechal. Na dopise byla zvláštní pečeť. Ale ta najednou zmizela, když si vzala Tsunade dopis do ruky. Tsunade si dopis přečetla a najednou se úplně zarazila… Jako kdyby ji zrovna někdo vzal lahev saké. Vzala si dopis do ruky znovu a začala si ho číst nahlas.

„Ahoj Tsunade,
Jestli sem ti právě dal dopis, tak je to proto, že nemám zrovna moc času a nestihnu ti všechno vysvětlit, proto jsem to všechno pro jistotu sepsal sem.
Abych teda nečím začal.
Po smrti Jyraiy jsem, jak si pamatuješ, odešel z vesnice, abych se stal silnějším. Cestoval jsem vesnicemi, krajemi….. Poznával nové věci. Došel jsem až do země Vírů, kde jsem se setkal ze starou ženou, která když jsem se ji představil, tak po jménu Uzumaki mi začla vyprávět příběh o klanu, který zde měl sídlo. Byl to klan, který se poznal především podle hustě blonďatých vlasů. Ten klan se jmenoval Uzumaki. Sám jsem tomu nemohl uvěřit, že existuje klan Uzumako, ale ta žena mi vše vysvětlila. Byla prý služebnou v našem klanu a při velké válce ninju ji a ostatním členům klanu bylo nakázáno se schovat, odejít pryč a vrátit se, až příjde následník vůdce klanu. Taky jsem se dozvěděl, že bývalý vůdce klanu byl Minato Namikaze a že já jsem jeho syn... Takže členové klanu nejsou mrtví, jak si všichni mysleli, pouze tu jsou schováni a čekají. Otec mi zde zanechal dopis, podle kterého se budu řídit. Takže proto jsem takovou dobu pryč…
Tak a teď přejdu k další věci.
Mám po světě rozmístěné své klony, které mi hlásí především pohyb Akatsuki. Takže kdyby se něco dělo dám ti vědět.
Zatím ahoj brzy se ukážu Naruto Namikaze Uzumaki.“ Tsunade znovu dočetla dopis a schovala do do stolu.

Sídlo klanu Uzumaki

Naruto vešel do sídla a viděl se hádát pár mužů.
„Co se tady děje?“ Zeptal se jich Naruto
Jeden z mužů se otočil a podíval se na Naruta.
„Omlouváme se, nechtěli jsme vás rušit, Naruto sama.“
Řekl jeden z mužů a oba se poklonili.
„V pořádku, ale přiště tu tolik neřvěte, přece jen tu nejste sami!“ Řekl Naruto a odešel do své pracovny.
Naruto ve své pracovně přišel ke skříni a otevřel ji.
Vytáhl z ní velikou katanu, několik shurikenů, kunaiů a bíločervený plášť.
„Tak a jsem zase připraven. Mužeme jít na to.“ Řekl si Naruto v duchu a přesunul se do menší rokle, z které nebyl žádný výstup ani vstup, a tak měl klid na trénink. Naruto si sedl na zem, udělal několik pečetí a ponořil se do svého nitra. Objevil se u otevřené zlaté brány, kde byl dřívé zapečetěný Kyubi. A počkal. Vedle Naruta se najednou objevil sám Kyuubi a po druhé ruce se objevil Minato Namikaze.
„Ahoj tati, ahoj kyuubi.“ Pozdravil oba Naruto.
„Ahoj synu.“ Odpověděl Minato.
„Nazdar vy dva.“ Opáčil zase Kyuubi.
„Tak co, dáme se zase do treninku?“ Zeptal se Minato a Kyuubi současně. Naruto viděl zase to odhodlání jako obvykle.
„Dobře, jdeme na to!“ Řekl Naruto.
A trénink mohl začít.

Tak a je za náma druhá kapitola. Doufám, že se bude líbit. Prosím pište komenty ať už lepší nebo horší! Děkuju