Nakushita no michi

Když jsi kdysi stála před výběrem cest,
Kterými životem ses chystala ubírat,
Slíbil jsem, že tě budu vést,
Až do chvíle, kdy budu umírat.

Potom by sis sama musela poradit,
Kam dále budou směřovat tvé kroky,
Abys nikdy nešla tam, kde tě chtějí jen zradit,
Zdá se to jako chvíle, byť jsou to roky.

Když tehdy jsme se na cestu vydali,
Obloha se zatáhla, kapky deště padaly na zem,
A v tu chvíli nás přepadli,
Osudový pro mě byl ten den.

Krev rozstříkla se všude kolem,
Podívaná zlá to byla,
A když se slunce zas ukázalo za obzorem,
Tys byla jediná, kdo přežila.

Z nebe padá déšť, slzy mý,
A já vím, že se na to místo vrátíš.
Na můj hrob spadnou slzy tvý,
A víc už se sem nevrátíš.

Tehdy se na tvé cestě objevil on, zrádce,
Ty jsi mu uvěřila, a ne krátce,
Znova propadla jsi tomu citu, lásce,
Odešla jsi s ním, bylas jako v pohádce.

Jednou však ten den nastat musel,
Den, kdy zmizí všechny iluze,
Den, kdy se vrátí špatných zpráv posel,
Den, kdy tě na dno srazí stromů haluze.

Byl to den, kdy ses stala opuštěnou, a vyhnancem,
Kdy tě on opustil a zanechal v samotě,
Ale tys pořád odmítala uvěřit, že byl jen zrádcem,
Vydala ses vstříc své další cestě.

Dodneška bloudíš na svý cestě ztracený,
Doufaje, že najdeš ten správný směr,
Všichni kromě něj už jsou ti ukradení,
Jen doufáš, že někde narazíš na něj.

Z nebe padá déšť, slzy mý,
A já vím, že se na to místo vrátíš.
Na můj hrob spadnou slzy tvý,
A víc už se sem nevrátíš.

Odejdeš už navždy pryč,
Cestou, která ti náleží.
Tam budeš hledat toho, kdo k tobě má klíč,
Toho, kterému na tobě záleží.

Z nebe zas padá déšť, slzy mý,
A já vím, že už se tam nevrátíš.
Na můj hrob naposled padnou slzy tvý
A už se sem nikdy víc nevrátíš.