Za neviditelností...
Tmavé vlasy, bledá pleť,
oči plavé jako smeť.
Deštěm promáčené tváře,
dech poletujíc v páře.
Botky zablácené již,
že není pravda liž.
~~~
Během dostává se kamsi,
do obličeje šlehají vlasy.
Slzy směšují se s vodou,
hrnouc se z oblaků jdou.
Nevnímá, jen na útěk se soustředí,
už nechce dál nést poslední pořadí.
~~~
Tak doběhla do výšin nesmírných,
stromy jaly se tvarů vesmírných.
Tu větev, keřík obživl najednou,
teď se ku dívce uslzené hrnou.
Strachu nabyl její beznadějný pohled,
pomalu soukala se na ten tenký led.
Teď okolo stála, ta podivná stvoření,
do srdce jí vstoupilo neznámé mámení.
Možná to tak hrozné není,
oni chápou jíž trápení.
~~~
Mohla uběhnout hodina,
sic minuta to být mohla.
Oni byli její nová rodina,
již neexistovala jiná modla.
Vrátit zpět se nechtěla,
na vybranou neměla.
Po odplutí bouře temné,
vše okolo temně bledne.
Ta stvoření zmizela,
vět na stromě visela.
Konec téhle pohádky,
zpět do známé zahrádky
~~~
“Probuď se má, dcerko bledá,
spolužák tě marně hledá.
Pospěš, pospěš, čeká na tě,
obleč triko, obleč katě.“
„I povězte matinko zlatá,
kdo mě to venku hledá.“
„Tvůj žluťoučký kamarád,
co za tebou chodí rád.“
~~~
Tak vyběhla z domu hned,
už nebyla jako led.
Stál tam, čekal na ni,
nechyběla růže ani.
~~~
Tak ta pohádka zde končí,
už jen zvoneček zazvončí.
Omg, jak hluboce jsem klesla, zkončím u psaní zamilovaných pohádek -_-" Omfg
Ten Erben na mě nějak působí, protože takové ty dialogy, pospěš pospěš, to je přesně v jedné z jeho básní v kytici, mám takový dojem, že v kolovrátku /má oblíbená báseň, taková krvavá xD jůůů/
no já už končím, ted bych docela brala "nemít žádnou múzu" protože tenhle druh, co se na mě přilepil, je příšerný >,<"
prosím ta hrozná slova, která nejdou identifikovat neřešte... kdyžtak tady je překlad xD
Tak gomen, tohle je fakt hrůza všichni co máte nějaké kritiky pište prosím, já vám hlavu neukousnu, možná xD
Kytice rulez! Erben rulez! Ryuu rulez! xD Skvělá básnička!
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
no, přiznávám, že ze začátku jsem byla trochu udivená, co že to je za podivná slova ale pak jsem si na to zvykla, zvlášť se mi líbila ta pasáž počínající veršem Probuď se má, dcerko bledá...
Ryuu... já obdivuju ,že dokážeš napsat tak dlouhou básničku...
to já se vždycky dostanu tak ke čtyřem slokám...
ale nádhera, krása, dokonalost
Můj Valenth
Náhodou mne sa to dosť páčilo! Keď sú básničky dlhé tak mám potrebu sa od nich už v polke odlepiť lebo už ma to nebaví, ale u teba sa mi to ešte nestalo. je to mocinko krásne...Snáď ten koniec trošku...ale originalita sa cení:) xD
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)