Malí gangsteři ze Suny 02

Když Yashamaru přišel za Gaarou jako obvykle, našel ho v poněkud dobré náladě. Hned v něm hrklo. Koho zabil?
„Gaaro-sama?“
„Co strýčku?“
„Nestalo se dnes něco?“
Gaarovi zasvítily očička a usmál se: „Mám novou kamarádku.“
„Opravdu?“ podivil se Yashamaru.
„Jo. Má tmavě hnědé vlasy, fialové oči a jmenuje se Kohana.“
Yashamaru se taky pousmál: „Vidíte to, Gaaro-sama, tak se vám vaše přání vyplnilo.“
Jen co se ke Gaarovi otočil zády, objevila se mu na čele vráska.
To není dobré…ale dalo by se toho využít, pomyslel si a začal spřádat plány. Gaara pohlédl na fotku své matky a něco tiše zašeptal. Potom se zvláštní náladou usedl k večeři….

Odpoledne, když se děti vracely z akademie domů, se Gaara vydal na smluvené místo. Kohana už tam čekala.
„Konečně jsi tady!“ zaradovala se, jen co přišel.
„Kam půjdeme?“
„Projít se a tak, ale teď si zajdeme na zmrzku. Je mi strašné vedro!“ otřela si čelo Kohana a Gaara přikývl na souhlas.
„Jakou si dáš?“Je tu jahodová, vanilková, čokoládová a citrónová.“ vyjmenovávala Kohana.
„Vanilkovou…“
„Dvě vanilkové, prosím.“ Kývla na prodavačku a podala jí mince. Potom si od ní vzala zmrzliny a spolu s Gaarou se vydali napříč Sunou. Kdykoliv někoho potkali, vyhnul se jim širokým obloukem.
„Jeden by řekl, že máme mor.“ okomentovala to Kohana.Gaara nasadil posmutnělý výraz.
„Nic si z toho nedělej. Víš co? Pojď tady.“ zatáhla ho do nějaké budovy.
„Kde to jsme?“ zašeptal Gaara. Kohana neodpověděla a stoupala po schodech vzhůru. Když vyšli úplně na vrchol, otevřela padací dvířka a vlezla jimi na střechu. Gaara se drápal za ní. Uklouzla mu noha, ale Kohana ho v posledním okamžiku chňapla za ruku.
„Musíš dávat pozor!“ vyčetla mu šeptem a zabouchla padací dvířka. Gaara se mezitím rozhlížel kolem. Slunce mu nemilosrdně svítilo do očí, takže si je musel zastínit rukou. Vyskytl se mu pohled na Sunu z výšky. Sousední střecha stála velmi blízko té, na které byli Gaara s Kohanou.
„Díváš se správně. Tam půjdeme.“ řekla Kohana.
„Ty to chceš přeskočit?“
„Jasně, je to hračka!“ přikývla Kohana a rozběhla se.Gaara ji sledoval s pootevřenou pusou. Odrazila se….hnědé vlasy zavlály……a už byla na vedlejší střeše.
„Úúú, teď ty!“ mávala na něho rozjařeně.
Malý Gaara se nadechl, pomodlil se ke všem svatým a co nejrychleji se rozběhl. Těsně u kraje se odrazil a ragbyovým skokem se ocitl na druhé straně. Písek ho v poslední chvíli uchránil před nárazem.
„Příště zkus dopadnout na nohy.“ zakřenila se na něho Kohana a pomohla mu vstát.
„Občas sem chodím…někdy tady trénuji, někdy tu chodím jen tak…“ svěřila se Gaarovi. Zamířila o kus dál a posadila se. Soustředěně zavřela oči a otočila dlaně vzhůru. Chvíli jen pomalu oddechovala, ale pak jí najednou červeně zazářily dlaně.
Chakra, pomyslel si Gaara.
Kohana si pravou ruku přiložila na předloktí a levou se dotkla střechy.
„Kuchiyose no Jutsu!“
Zvedl se oblak kouře a zahalil vše okolo. Gaara přimhouřil oči. Kouř se rozplynul a odhalil tak Kohanu s obrovským dravcem na ruce. Jeho jasně oranžové oči si měřily Gaaru pohledem. Potom pohlédl na Kohanu a vzlétl k obloze. Hnědý orel jim chvíli kroužil nad hlavami, ale potom se jim ztratil z dohledu.
„Přivolávací technika?“ podivil se Gaara. Kohana přikývla a zahleděla se do dáli.
„Ty používáš ninjutsu?“
„Ano a ty?“
„Většinou genjutsu….“ začala Kohana, ale vtom před ní dopadly dvě hole. Orel se vrátil a opět usedl Kohaně na ruku. Ta ho pohladila po lesklém peří a s tichým „puf“ ho nechala zmizet. Gaara se na Kohanu nedůvěřivě podíval.
„Na co hole?“
„Na trénování.“ řekla prostě a jednu mu podala.
„A co teď?“
„Teď se mne snaž zasáhnout a já zase zkusím tebe.“ odpověděla Kohana a ohnala se klackem. Písek zachytil úder.
„Používej klacek! Písek tě nemusí chránit napořád!“
Malý Gaara se pousmál a provedl několik úderů. Když už od něho dostala Kohana čtvrtý úder, rozhodla, že to pro dnešek stačí. Mnula si bolavé zapěstí.
„Nebýt toho písku, tak jsem tě dostala osmkrát!“
Gaara rozpačitě sklopil oči a nic na to neříkal. Kohana se zadívala na nádherný západ slunce. Na pobledlém nebi se objevily červánky a kolem nich probleskovala jasně oranžová barva. Stejná, jako oči toho orla.
„Už budu muset jít domů.“ řekla Kohana. Gaara přikývl. Oba naráz se rozběhli a skočili na tu střechu s padacími dvířky. Jen co jimi prolezli, objevila se na střeše zahalená postava….