Nebe vs Peklo!

Hm? Kde to jsem? Všude je tu bílo a všichni… Vypadají tak šťastně, tak spokojeně. Vše se zde leskne bolí mě z toho oči… Zavírám je a snažím se vzpomenout… Co se to stalo… Usilovně přemýšlím, ale nemůžu si vybavit byť jen jediný okamžik… Po pár minutách marného snažení zvonu zvednu víčka a shlédnu dolů, pod sebe… Je to jako pohled z letadla pod nohama mi pluje bílý mrak…
Mrak???!!!
Co se to sakra děje?!
KDE to jsem? Že by? Co se stalo?...
Ach ano! Už vím!!! Už si vzpomínám… Ta poslední rána… Bolelo to… A moc! Ale ani ne tak fyzicky… O mnoho víc mi to ublížilo na duši, zabil mě můj nejlepší přítel, někdo komu jsem bezmezně věřil… Ale počkat… Tady něco nehraje…
Jestli-že je tohle nebe, tak… Tak on musí být… V pek… Proč?! Proč já jsem tady a on je tam? Vždyť to si nezaslouží… Jeho úmysly byli čisté… Chtěl jen pomstít svou rodinu… Myslel to dobře… Neudělal nic špatného… A naopak já… Co já jsem udělal dobrého? Čím jsem si zasloužil být tady? Na tak posvátném místě? Každý by si přál jednou spočinout zde… Před chvílí mi zasadit tu osudnou ránu a… A já… Já jsem mu ji zasadil také… Ach jo… Mělo to být naopak… Z modrých očí vyplula hořká slza a stékala po tváři… Poté spadla… Spadla dolů z té obrovské výšky někam do neznáma…

,,Housennka no jutsu!” zakřičel černovlasý chlapec.
Už několik hodin se pokoušeli tito dva přátele zabít jeden druhého… Ale i přes tolik zloby, která se v boji sklila… Měli se rádi… Když to řeknu zjednodušeně… Chtěli se zabít… No… Z lásky… Asi tak. Záleželo jim na tom druhém a bojovali, aby se ochránili, ochránili před svým osudem… Smrt byla v tu chvíli jediné vysvobození a pomoc. Jejich boj byl plný zběsilých útoků, vystrašených skoků a také tvrdých slov… Takových která moc bolela…
,,Jsi můj přítel Sasuke! Chci jen, abys byl dál s námi…” slza blonďatého kluka dopadla do vody.
,,Ty jsi také můj přítel… Naruto…” řekl mladý Uchiha.
Liščímu jinchurikimu zajiskřilo v očích… Byla to naděje…
,,A právě proto tě musím zabít!” Jeho do teď vlídný a upřímný pohled se změnil v bláznivě zabijácký… Byl tam chtíč… Prahnul po Narutově smrti! Najednou byla všechna naděje pryč…
,,Jestli to bude nutný, zmlátim tě do bezvědomí a dotáhnu zpátky, rozumíš?!” Křičel mladý Uzumaki i když věděl, že tady jistě skončí cesty jich obou…
,,Tak dělej, jestli to dokážeš?!”
Světlovlasí kluk v té chvíli věděl , že není jiná moožnost, spojil prsty a se stejnou suverenitou zařval: ,,Kage bushin no jutsu!!!” pak se oba rozběhli.
,,Ra-chi-sen-do-ri-gan!!!”
Pláň zahalil kouř… Pár minut nebylo nic vidět… Když se prach usadil. Naskytl se pohled na obrovský kráter, zlámané stromy, všude kameny a uprostřed toho všeho… Ležela na zemi dvě těla… Těla kamarádů na život i na smrt… A to doslova… Oba byli mrtví. Leželi proti sobě a pomalu z nich vycházely jejich duše… Ale každá jiným směrem… Bohužel. Umřeli spolu… Přátelé jeden s druhým… Škoda, že se po té rozdělili…

Hm? Kde to jsem? Všude je tu černo a všichni… Vypadají tak smutně, tak zarmouceně. Zaujatě koukám před sebe… Tíží mě nějaký pocit… Udělal jsem snad něco?
Mé oči si pomalu přivykají na temno… Stejně je ale zavřu a přemýšlím, co se stalo… Nevzpomínám si vůbec na nic… Je to jako rána do hlavy nebo co…Proč se mi nic nevybavuje? Nemá to cenu, opět se tedy rozhlédnu kolem sebe a pak zvednu hlavu…
Je to jako pohled z nějaké rokle, velice hluboké rokle… Tam nahoře je jen malá mezera a tou prokukuje jediná troška světla… Najednou vedle mě zapraskal oheň… Prudce se otočím a… No jistě! Teď mi to dochází… Já… Zabil jsem ho… Ale on mě taky! Proto jsem teď tady v… Pekle? Jestli je to tak, on musí být… v nebi? Ale proč? Nechápu to!
Co udělal tak úžasného? Co? Že si zasloužil být na tom posvátném místě? Jen chtěl být hokáge… Co je na tom? Nikdy neudělal nic tak skvělého… To já chtěl pomstít svou rodinu! Já měl ty správné úmysly… Já… Kapka vody dopadla na chlapcovu tvář, stekla až ke rtům a Sasuke s udivením zjistil, že je… slaná.
,,Slza?” Tam nahoře někdo brečí? Tam, kde je to tak krásné! A ne Temné a zlé jako zde… To nechápu… Vlastně nechápu ani svůj krátký život, vždy jsem snil jen o tom, jak zabiji svého bratra… Nebral jsem v potaz jakékoli zábrany a překážky… A… A nakonec můj život ukončí můj nejlepší přítel… Tedy bývalí… Teď ho nenávidím… Takhle to být nemělo!!!

Z úst obou chlapců vyplula ve stejnou chvíli tato slova ,,Já měl být na jeho místě!!!”