V tvojí moci

Změna je život. Někdy je to změna k lepšímu, někdy k horšímu. Někdy se můžete změnit vlastní vinou, někdy vinou někoho jiného. Ty se změnila vinou někoho jiného. Já tě měl tak rád, moc rád. Pořád tě nosím v srdci, ale už to není jako dřív. Od té doby co jste spolu, jsme přestali být nejlepšími přáteli. Naše zážitky, naše trapasy, naše přátelství je pryč. Vítr je někam odvál. Někam do dálek. Mě to mrzí, ale jestli tebe? Nevím. Už o tobě nevím skoro nic. Myslel jsem si že tě znám. Myslel jsem si že znám tvou povahu, tvoje uvažování, tvoje rozhodnutí, ale spletl jsem se. Jsi jiná než jsem očekával….Kam se vytratil můj dávný smích, moje vtipkování. Odešli spolu s tebou milá Sakuro….

,,Kdo ty vlastně jsi Naruto? Nikdy nebudeš lepší než Sasuke s tím se smiř. Už tě mám po krk pitomče!.‘‘ Tohle byla její poslední slova, které jsem od ní slyšel. Nebyla to ta stará Sakura. Někdo jí změnil. Změnil jí ten, který s ní teď tráví nejvíce času. Dříve jsem to byl já, kdo byl pouhá hračka pro její volný čas. Nenávidím tě Sasuke. Zničil si mi mé přátelství….

Bylo nám čtrnáct. Vídali jsme se téměř každý den. Dělali jsme různé hlouposti, chodili na ramen, smáli jsme se společným zážitkům. Sasuke Sakuře stále odolával, ale přišel den kdy neodolal spolknou si tenhle růžový bonbonek….
Měli jsme se Zakutou sraz. Vyšel jsem dříve aby mi nevynadala za moji nedochvilnost. V dálce jsem jí uviděl,ale nebyla sama. U ní stál Sasuke a hustil do ní nějaké bláboly. Viděl jsem její úsměv na tváři. Byla šťastná. Vrhla se Sasukemu kolem krku. Málem mi tenkrát vypadli oči z důlku…
,,Co to tady proboha nacvičujete?‘‘ Řekl jsem a začal jsem se smát. Sakura se také smála. Sasuke chladný jako vždy….
,,Naruto! Naruto! já a Sasuke spolu teď cho-…‘‘ nedořekla. Nemohla. Sasuke jí zacpal pusu svou rukou. Poté jí vzal za ruku a vláčel jí pryč. Od té doby prožívám muka. Ani jsem nečekal že mě to tolik zasáhne. Druhý den jsem jí šel navštívit. Potkal jsem jí nedaleko jejího domu. Měla někam namířeno.
,,Ahoj Sakuro-chan…tady jsem!!‘‘ zakřičel jsem na ní. Ohlédla se a na moje překvapení šla dál. Doběhl jsem jí. V očích měla slzy, ale na tváři úsměv…
,,Proč si na mě nepočkala Sakuro-chan?...co je to s tebou. Chováš se zvláštně.‘‘ Zeptal jsem a stále hleděl na její oči.
,,Už se nemůžeme dál vídat Naruto.‘‘ nevěřícně jsem se na ní podíval. Myslí to snad vážně? Stál jsem na místě a koukal na to jak odchází. Vypadala jako kdyby byla zhypnotizovaná. Jím snad?...
Dny ubíhaly jako voda stékající po skále. Stále myslela na její slova. Po dvou týdnech jsem jí uviděl znova. Vypadala ještě hůř než předtím….Přišla ke mně a já s nadějí že se vše vrátí do starých kolejí, jsem se sesypal na zem….
,,Kdo ty vlastně jsi Naruto? Nikdy nebudeš lepší než Sasuke s tím se smiř. Už tě mám po krk pitomče‘‘ Tehdy zazněla její slova. V hlavy mi cinkali jako kostelní zvon. To na mě už bylo příliš.
,,Já že jsem pitomec?...Já?!Podívej se na to jak se chováš ty!!! Co ti to udělal? Vrať se zpátky Sakuro….no tak dělej!!!‘‘ zařval jsem na ní z plných plic. Srdce mi bušilo jako splašené. Měl jsem vztek. Krev se ve mně vařila. Měl jsem chuť jít k ní a trochu jí proplesknout. Co si sakra myslí?....Vzteky celý bez sebe jsem šel domů. Byl jsem rozhořčený, naštvaný a já nevím co ještě…Nemohl jsem spát. Pořád jsem si dokola opakoval dnešní den….Ale nakonec jsem přece jen usnul…

Uběhl další měsíc a já se na to celé snažil nemyslet. Dostal jsem chuť na ramen. Vyšel jsem z domu. Na cestě jsem jí potkal. Čekala tam na mě. Vypadala jako kdyby před pár minutami bojovala s desítky ninjů. Celá potrhaná, zničená, špinavá a unavená. Stoupla si přede mně. Stačil jediný pohled a já věděl že je vše zase v pořádku. Bez jediného slova jsme se padli molem krku….
,,Promiň Naruto‘‘ řekla a utrápeně se na mě podívala.
,,Hmmm….Odpouštím ti. Ale teď už pojď mám strašnej hlad.‘‘ dloubl jsem do ní…
,,Ani se nezeptáš co on?‘‘zeptala se.
,,Nezajímá mě to…pojď pospěš si‘‘ řekl jsem ale ve skrytu duše mě to moc zajímalo. Ale přece jen, ublížila mi a já nechtěl být její utěšovatel až by se mi se vším svěřila. I přesto přese všechno jí mám moc rád a jsem rád že jsme zase nejlepšími přáteli...