Kde končí svět 7

V minulém díle:

„Jak jsi se vůbec měl a co jste dělali?“ zajímal se Minato. Naruto se usmál.
„Akatsuki nás tehdy porazili a odvedli nás do svého sídla. My jsme počkali, až zase nabereme síli, polovinu jsme jich pozabíli a utekli jsme. Co jsme dělali, vám řeknem až společně se Sakurou.“ Při vzpomínce na Sakuru se Aiko zachitola a napodobila Narutův hlas.
„Prý Doprovodím tě! A ještě jí chytáš za ruku. Že bych měla adeptku na švagrovou?“
Naruto se na ni naoko zamračí. To je vděk. Já se vrátím po sedmi letech a ona mě začne hned štvát!“ Aiko na jeho hru přistoupila.
„Já se ho po sedmi letech na něco zeptám a on mi neodpoví.“ Aiko s Narutem na sebe vypláznou jazyky a rozesmějí se. Minato s Kushinou to sledují se sťastnými pohledy. Rodina je konečně pohramadě.
Neméně radostné přivítaní čekalo taky Sakuru. Její maminka se jí vyplakala na rameni a vyptávala se jí na všechno možné. Sakura ale odpověděla to samé co Naruto.
„Řeknem vám to až společně!“

Kapitola 7:

Minato seděl ve své kanceláři na svém křesle a bezmocně hleděl na pět joninů před sebou.
„Vás je pět... a týmy jsou po třech.“ opakoval pořád dokola.
Pět joninů jeho bezmocnost nesdílelo, naopak se dobře bavili.
„Vy tři by jste už měli zůstat spolu Sasuke, Kim a Aiko. Stejně tak i vy Sakuro a Naruto. Ale co s vámi?“ dumal.
„Dvojčlenný tým?“ navrhla Sakura.
„Někoho k nám přidat?“ doplnil ji Naruto.
Minato ale jen zavrtěl hlavou. Vtom povyskočil na židle.
„Už to mám! Anbu potřebují nové velitele.
A jak jsem se před chvílí na tréningu přesvědčil, oba dva na to máte. Takže, budete oba dva vést skupinu číslo B. Vyhovuje vám to?“ Oba dva přikývli a Minato si spokojeně promnul ruce.
„Teď by to chtělo zavolat ostatní.
Musíte nám přece konečně říct, co jste dělali.“
Odpovědí mu ale bylo jen ticho. Minato vzhlédl a ke svému údivu zjistil, že v místnosti nikdo nestojí.
A za chvíli za začnou onjevoval různí důležití lidé. Pak dorazí i ti čtyři. Minato promluví:
„Takže, mohli byste nám říct, jak se to všechno semlelo za těch 7 let?“ Naruto se otočí na Sakuru:
„Řekni jim to ty, máš větší povídací talent.“
Všichni se po jeho slovech zasmáli. Pak si Sakura odkašlala a všichni jako na povel zmlkli.
„Začalo to tím útokem Akatsuki na vesnici.
Před tím jsem si s Narutem obhlíželi archív a zkoušeli jsem najít něco o tom, jak se dají svitky odpečitit.
Našli jsme, že všechno je na jiném svitku, který se ale ztratil. Tak jsme to vzdali a šli jsem na tu slavnost.
Pak tam přišli Akatsuki, ale naštěstí jste je zahnali.
Když jste řekli Aiko pravdu, utekla a Naruto mi to dal vědět, ještě před tím než šel za ní.
Pak je ale Akatsuki napadli podruhé a já jsem tam zrovna doběhla, protože jsem chtěla Narutovi říct, že jsem se dozvěděla, kde je ten odpečeťovací svitek.
Měl ho u sebe nějaký Madara Uchiha. Ale teď spátky k boji.
Poslali jsme Aiko pryč a puslili se do nich.
Podařilo se nám zabít Deidaru a Sasoriho, ale jich bylo víc a bohužel nás dostali a odvlekli do toho jejich sídla.
Trvalo nám hodně než jsem se odtama dostali a museli jsme dokonce předstírat, že jsem mrtví. Když jsme byli venku, začali jsme zjišťovat víc o tom Madarovi.
Ale první jsme se šli podívat na náš pohřeb, byl opravdu hezký.“
Všem spadli brady dolů a museli si je nasazovat zpět do pantů.
Sasuke fňukl.
„Vy jste se dívali jak tam brečíme a ani jste se nám neukázali?“
Naruto se Sakurou kývli na souhlas a Sasuke vypadal, že se na ně vrhne. Minato se na ně zkoumavě díval.
„Říkáte Uchiha Madara? Ale to přece je....“
„Hned se k němu dostanem.“ zarazil ho Naruto a Sakura pokračovala.
„No a zjišťovali jsem o Madarovi.
To co jsme zjistili se nám ale vůbec nelíbilo.
Měl totiž být už pár let mrtvý, ale on to nějak přežil a žije dodnes.
Před třemi lety jsem zjistili, že žije v Akatsuki pod jménem Tobi.
Tak nám nezbývala nic jiného než se tam vypravit, první jsme se na to ale museli připravit. Začali jsme se po nocích objevovat v Konoze a pozorovali jsme vás. Myslím že nás Sasuke několikrát i zahlédl.“
Otočila se tázavě na Sasukeho a ten souhlasně kýval hlavou.
„Nakopnec jsme v přestrojení vydali do Akatsuki skrýše a nechali se přijmout za členy.
Chtěli jsme Madarovi sebrat ten svitek, ale pokaždé se to nějak zkazilo.
Podařilo se nám to až před týdnem.
Počkali jsme si, až usne a sebrali mu ho. On se ale naneštěstí vzbudil a svolal ostatní.
Ke všemu nějak přestalo fungovat přestrojení a stáli před celou Akatsuki v našich pravých podobách a odpečetovacím svitkem v ruce. Měli jsme co dělat, abychom s tama vůbec utekli. Pak jsem šli sem do Konohy, kde nás zahlédla Kim, no a zbytek už znáte.“
Když Sakura skončila, všichni na ni hleděli s otevřenou pusou.
„A kde máte ten svitek?“ zeptal se Kakashi. Naruto se otočil na Sakuru a ta přikývla.
Otevřel taštičku a opatrně z ní vytáhl svitek a položil ho Minatovi na stůl.
Ten ho otevřel a zkoumavě se na něj podíval. Pak se usmál.
„Ano, je to tu všechno napsané.
Takže..... svitek odpečetotíme a následně ho zničíme. A Akatsuki se můžou klidně i zbláznit.“ Všichni se úlevou zasmáli.
Sakura se poškrábala na hlavě.
„A řekli jsme vám, že už jsou jenom tři?“ Kakashi se zakuckal.
„Tři? To už jste ostatní vyřídili? Fakticky dobrá práce!“ Ostatní v místnosti se usmáli a pokyvovali hlavou. Minato si odkašlal.
„A nás čeká odpečeťování. Aiko, Sakuro a Naruto, pojďte se mnou.
Vy ostatní, běžte hlídat ven, kdyby nás chtěl náhodou někdo vyrušit. Dáme se do práce!“

Dodatek

Po opravdu dlouhé době další díl. Tak snad se bude líbit
Chyby raději nepočítám.