Život ve vzpomínkách...

Já vím, je to už dlouho… Moc dlouho… Dost času na to, abych si vás stihla vymazala z paměti… Měla bych to udělat… Měla jsem už dávno… Ale já nemohla, a bohužel… Pořád nemůžu… Nechci zapomenout…. Zapomenout na nejhezčí část mého života. Každý den vzpomínám na naše společné chvíle… Chvíle tak krásně prožité… Dnes už jen bloumám svým stereotypem, pořád to samé… Dokola… Ale také myslím na vás… Zda se pro mě ještě vrátíte… Myslím na vás jako na člověka, který pro mě znamenal vše… Ukázal jste mi radost, štěstí, pocit naplnění… Pocit… Že jsem potřebná, že něco konečně znamenám! To jen s vámi jsem cítila, že někam patřím, že jsem důležitá… Jak já byla šťastná. A to jen díky vám… Tehdy byl celý můj život spojen s vámi… Když tedy teď nejste semnou nevím co mám dělat, veškerá náplň mého života zmizela s vámi… Ach… Vybral jste si radši toho malého, hloupého Uchihu! Prý má větší potenciál… Pochybil jste! Měl jste mi dát ještě šanci mistře! Ukázala bych vám, jaká síla se ve mně skrývá… Byla to vaše velká chyba a já kvůli ní musím trpět…

,,Anko!!! Pojď už, musíme jít!!!” zakřičel jste na mě . ,,Jistě, Orochimaru-sama!” Doběhla jsem k vám plna nadšení a moc šťastná ,,Dneska jsi trénovala opravdu tvrdě, mám z tebe radost!” Usmál jste se. Zazářily mi oči!!! Chvála od vás! Bylo to krásné…

Chtěla bych ještě zažít ten okamžik… jen ještě jednou se cítit tak jako dřív… Plná štěstí… Ale už nemůžu… Nejde to… Teď místo toho každý večer sedím na posteli, kolena přitažené až k bradě a šeptám vaše jméno… Naivně věřím, že se tu z ničeho nic objevíte a vezměte mě s sebou… Ale pokaždé zůstanou má slova viset ve vzduchu … Copak mě neslyšíte? Prosím!!! Vraťte se pro mě! Dejte mi ještě šanci! Prosím!!!!... Ráno se probouzím s mokrýma očima a večer s nimi usínám… Slzy nikdy nedojdou… Aspoň mě ne… Jestliže je budu ronit pro vás, zůstanou navždy… Tak jako já budu do nekonečna doufat, že vás ještě spatřím… Jen jednou… Naposledy… Chci se rozloučit… Dát navždy sbohem člověku, který mi ukázal co znamená být šťastná… Vy jste mi ukázal co znamená žít! Budu na vás vždy myslet, až do konce… Do konce svých nikde nekončících myšlenek… Celé mé srdce si vás přeje zpět… S vámi jsem byla šťastná, ale bez vás… Bez vás nejsem smutná… Cítím se zoufalá, bezmocná… Sama… Platím až moc velkou daň za tak krátký čas. Jenže nebýt vzpomínek na vás tak bych to nezvládla. Život bez jediného kousíčku vás… A tak žiji ve vzpomínkách, aby jste byl navždy semnou… Protože vzpomínky jsou to jediné co mi dává sílu jít dál…