Modré slzy

Nikdo o mě nestojí......... Nikdo mi nerozumí.
Jsem jediná žena v Akatsuki a všichni se ke mně taky tak chovají. Hloupá modrovláska, která si vyrábí papírové kytky. A Pein? Nikdy nepochopil, že ho miluji. Proč?
Ženě po tváři stékají slzy.Sedí sama opřená o strom a déšt jí padá na hlavu a pomalu rozmáčí papírové kytky. Najednou pozná, že tu není tak úplně sama.....

Nejsem nic...... Jen hračka v rukou Madary, která skáče podle toho, jak on píská. K čemu je mi respekt mých „podřízených,“ když nemám lásku jediné ženy, o kterou jsem kdy stál? Život je tak nespravedlivý. Je tu snad jen proto, aby Madarovi chytil všechny démony?
Muž s piesngy na tváři nepláče. Vždyť je vůdce a ti nepláčou. V ruce drží modrý vlas. Přitiskne si ho k tváři a okouší jeho vůni. Uslyší tiché vzlyky. Ohlédne a spatří osobu, která je mu na celém světě nejdražší.

Vždyť je to on!
Žena s uslzenýma očima pozoruje, jak se muž blíží k ní. Copak jí chce asi říct.

Vždyť je to ona!
Muž vstane a jde k ní..... K ženě s uslzenýma očima. Chce jí toho tolik říct.

Stojí před sebou. Pein se dívá Konan do očí a pomalu jí setře slzy.
„Miluji tě!“ řekne něžně.
„Já tebe taky.“

On mě miluje!
Žena znovu pláče. Tentokrát ale štěstím.

Ona mě miluje!
Muž pustí pramínek vlasů na zem a oběma rukama objímá svou lásku.

Konečně!