Obchodníci 25 - Je třeba zabít Kazekageho

Pětihvězdičkový hotel uprostřed Konohy s vyhlášenou restaurací. Každý den zde jí ta nejhonosnější společnost. Nikdo si ani nepomyslí, že by sem mohl kdokoliv v kročit bez společenského obleku. Vše vyžaduje přísné předpisy. Pravidla slušného chování jsou to hlavní. Kdokoli je poruší, bude mít co dělat s vyhazovači. Číšníci kmitali kolem stolů kromě jednoho speciálně zastrčeného, když chtěl mít zákazník klid…
Romantická večeře při svíčkách. Červené víno nalité ve sklenicích. Jídlo na půl dojedené. Přítmý vyluzovalo na stěnách strašidelné siluety sedícího páru.
„Naruto, co je s tebou?“ Shizune již nevydržela mlčení svého přítele.
„Dnes večer mam domluvenou jednu schůzku. S druhým nejbohatším člověkem na týhle hroudě bláta.“ řekl po chvíli mlčení.
„A v čem je problém? Ty jsi přece bohatší,“ chytila ho za ruku.
„Nejsi se mnou jenom kvůli těm penězům ty mrch*?“ projelo blonďákovi hlavou.
„Ostatní známý boháči jsou mrtvý. Seznam devíti nejbohatších… zbyl jsem už jenom já, Gaara a Yamata no Orochi přezdívaný Býk. Je zvláštní, že, jakmile se můj otec dostal do funkce Hokage přestali mizet boháči, ale pořád v tom cítím něco špatného a nejsem sám. Býk se mnou souhlasí, a proto požádal o schůzku. Zítra bysme měli jet do Písečné za Gaarou.“
„Jenom proto jsi tak rozmrzelý? Co tvůj otec. Vídáš se s ním?“ Shizune, jako každá žena, hrála na city.
„Ne, viděl jsem ho párkrát, ale nechci s ním být jenom mezi čtyřma očima. On pro mě vůbec není jako otec. Je pro mě jako někdo úplně cizý. Jako číšník co nám donesl jídlo… chápeš mě?“ Blonďák pohlédl dívce do očí.
„Myslím, že ano,“ Úsměv mu byl odpovědí. Miluje ho.

„Já ti dám rezervaci,
já vlastnim rezidenci.
A taky tyhle boží pěsti,
tak mě ku*va neštvi!“ Třískot nádobí padající na podlahu, řev lidí a silný, hrubý, nepřeslechnutelný rýmující hlas, byl slyšet ze vstupu do restaurace.

„Omluv mne,“ Uzumaki vstal od stolu. „Co se tady děje?“ zeptal se unaveně recepčního.
„Tento nemytý ignorant zde dělá velké potíže pane. Dovolte mi zavolat naše vyhazovače, aby jej spacifikovali.“ Ulízaný recepční, s trapně střiženým knírkem, pohrdavým pohledem měřil dvoumetrového černocha.
„Tento nemytý ignorant je můj blízký přítel a jako s takovým s ním bude zacházeno jako se mnou, né-li lépe.“ Promnul si blonďák oči.
„Ale pane,-„
„Kdo vlastní tento hotel?“ Skočil mu Naruto do řeči.
„Vy pane.“
„Tak drž hubu a dělej co ti říkám.“
„Jistě pane,“ recepční usekl hlubokou poklonu s omluvou.
„A máš to Alfréde,
ty jeden pozére.“ Býk vycenil zuby v úšklebku a následoval Naruta.

„Musíš pořád rýmovat?“ Hodil Uzumaki očkem po Býkovi, když jeli ve výtahu do horních pater, kde nebudou nikým rušeni.
„Jasně, že musim,
jinak se sobě zhunusim!“
„Tak pojďme,“ otevřel blonďák dveře do královského apartmá. Jaké bylo překvapení, když na jeho oblíbeném křesle, již někdo seděl. Býk zabouchl dveře a postavil se před ně, aby Naruto nemohl utéct.
„Chvilka pravdy mladej,
sorry za ten podraz malej.“
Muž s pláštěm Akatsuki. Nebylo pochyb o koho jde. Jakmile uviděl Naruta vykročil mu vstříct.
„Itachi, ty bas*arde!“ Narutovi vystřelila pěst. Uchiha ránu klidně snesl a vypliv kousek krve.
„Hej, nemlať mi bráchu,“ Býk rozsvítil a žárovky na luxusním lustru odhalili další osobu stojící ve stínu. „Naruto, rád tě vidím.“ Sasuke vyšel s roztaženou náručí k blonďákovi.
„Sasuke, ty… ty ba*tarde!“ Další rána zasáhla svůj cíl. „A neplivejte mi na ten koberec! Byl ku*vadrahej!“ Vřískal Uzumaki vzteky.
„Tak to bychom měli. Teď nějaký vysvětlení.“ Itachi se vrátil do křesla.
„Bych prosil,“ svíral Naruto pěsti.
„Jen klid mladej,
všechno bude,-„ než černoch stačil dokončit větu dostal taky svůj příděl pěsti do obličeje.
„S*áči! Celý jsi to věděl a teď drž hubu!“
„Blbec,“ zašeptal Sasuke.
„Kde začít. Akatsuki byla založena k ovládnutí veškerého trhu a všech vesnic. Většina lidí se domnívala, že jejich hlavní vůdce je Pein, ale pouze pár lidí vědělo, že ještě někdo velí jemu, ale tím si nemohl být nikdo jistý. Proto jsem opustil vesnici a připojil se k Akatsuki, abych všechny mohl sledovat. Zmasakrování všech členů Uchiha klanu bylo nezbytné, abych oddálil převrat, který chystali. Jejich smysl pro spravedlnost byl jiný, než můj. Obětoval jsem sám sebe a odešel do vyhnaství.
Dnes můžu konečně prohlásit, že vše mělo svůj účel.
Pomalu jsem začal hrát labilního bratra zaslepeného jedinou myšlenkou na zabití svého malého bratříčka Sasukeho. Ten den nakonec opravdu přišel. Celou dobu jsme to my dva Uchihové hráli, abychom vyřadili co nejvíc členů Akatsuki.
Fingovaná smrt Sasukeho měla svůj účel. Bylo to jednoduché. Rychle vyměnit pravý meč za falešný a pak spousta zvířecí krve a nějaký ten prášek na chvilkovou zástavu srdce, který jsem ukradl Hidanovi z jeho „sálu“ Vše vedlo k jedinému a to k odhalení pravého vůdce Akatsuki, jenž se opět spojila a začíná dál uskutečňovat svoje plány na ovládnutí světa, nebyl Pein.“ Itachi vše pronášel bez nejmenšího zachvění hlasu.
„Kdo je to? Kdo tajně ovládá Akatsuki? Kdo je jejich pravý vůdce?“ Vyhrkl Naruto nedočkavostí.
„Vůdce Akatsuki je…“

„Jestli jsi Hidane nezabepečil všechny východy jsme mrtvý,“
„Drž hubu Zetsu! Já nejsem žádnej pozér!“ Rozkřikl se bělovlasý.
Oba seděli v jednom z pokojů do kterého právě přišlo pět spoře oděných dívek.
„Tohle vidět tvoje stará jsi mrtvej, ale neboj, my to neřekneme nikomu.“ Usmál se Zetsu a nechal dívky ať si k němu přisednou.
„Doufám, že nemáš hlad,“ Mrkl Hidan. „Heh… ne! Ku*va!“ Bělovlasý odstrčil dívku a chytl se za hlavu.
„A pak kdo tu má přechodový problémy,“ Smál se Zetsu, když první krev dopadla na jeho tvář. Bělovlasý vytáhl skalpel a začal jednu dívku po druhé podřezávat. Zetsu jednu kousl do krční tepny a nechal si teplou krev stříkat rovnou do pusy. Řev dívek nikdo neslyšel. Stěny celé od krve. Všude krev a nic jiného. Hidan byl zaslepený svou vírou: „Jashin, je můj jediný bůh!“

„Byl dobrej nápad nechat lidojeda a fanatika v jedný místnosti?“ Přerušila Blue hrátky s Deidarou. Seděli v přízemí a čekali na příchod Gaary. Při tom se skvěle bavili.
„Čim větší bordel tim líp pro nás,“ Deidara dál pokračoval v svlékání své dívky.
„Už jde,“ mrkla Sakura, jenž stála v rohu se Sasorim.
„Konec srandy,“ Vyskočil Deidara ke dveřím.
„Ku*va, není sám!“ Sykl Sasori. Do bordelu opravdu nevstoupil jenom Gaara se svou ochrankou, ale byl s ním také Namikaze Minato.
„Hokage a Kazekage? Nemáme šanci! Kur*a Hidane, Zetsu! Táhněte dolu!“ Šeptala Blue do vysílačky.
„Musíme to risknout,“ Sasori, Sakura a Deidara zaútočili. Nože prolítli vzduchem a ochranka padla bezvládně k zemi. Gaara s Minatem zaujali bojové postavení ve kterém si chránili záda. Kolem nich čtyři členové Akatsuki a právě přicházel Zetsu s Hidanem oba celý od krve.
„Blázni! Zaútočit na dva Kágy a ještě na jejich domácím prostředí. Za chvíli tady budou všechny jednotky Anbu Písečné vesnice. Jste sebevrazi!“ Gaara se usmíval.
„Co teď?“ Houkl Deidara směrem k Sasorimu.
„Pokusíme se je sejmout a rychle zdrhnout.“ Sasori vykročil. Jen co udělal krok blíž Namikaze zarazil Gaarovi nůž do krku: „Takhle blízko bych se k tobě nikdy nedostal. Byl jsi se mnou pořád ve střehu a musel bych při tvým zabití zmasakrovat půlku vesnice. Takhle jsi byl ke mně otočený zády a věřil jsi mi. Chyba.“ Minato se uculoval do očí Gaary, jenž se tvářil značně překvapeně. Krev z krku stříkala na všechny strany.
„A vy!“ Blonďák obrátil pozornost na Akatsuki, jenž stáli v tranzu z celé té události. „Myslel jsem, že na nás už nikdy nezaútočíte. Nyní nesmíme ztrácet čas a vypadnout z vesnice. Kankurou s Anbu tady bude co nevidět.“

„Yondaime, můj otec je pravý vůdce Akatsuki?“ Vydechl Naruto.
„Jistě,“ kývl Itachi v odpověď.
„Blbý, co?“ Usmál se Sasuke.