Lepší svět?3Probuzení

Když Sakura opět otevřela oči, ležela na nemocničním pokoji.
Chvíli přemýšlela jak se sem vůbec dostala, ale potom si vzpomněla že v lese musela znovu omdlít. Rozhlédla se po místnosti. Celý pokoj byl silně osvícen paprsky slunce a se záclonami si pohrával chladivý větřík. Na stolečku vedle postele leželo nějaké ovoce a ve sklenici tam stála ona rudá růže. Ve slunečním svitu byla ještě krásnější než předtím. Sakura se posunula o trochu víš na polštář a podepřela si rukama hlavu. Bylo jí už podstatně lépe než předtím. Hlava jí bolela už jen mírně, ale zdálo se jí, že se jí hůře dýchá.
Řekla si ale, že je to běžné a sáhla pod stolek s myšlenkou, že by tam snad mohla být láhev s vodou. K jejímu štěstí tam voda opravdu byla. Sáhla tedy ještě do šuplíčku pro sklenici.
Moc dobře věděla kde co je a tak jí nedělalo práci si vše co potřebuje zařídit.
Napila se vody v domnění, že jí pomůže na bolest hlavy.
Zrovna když už položila sklenici a chtěla si vzít nějaké jablko, otevřely se dveře od pokoje a někdo vešel.
" Á, vidím že už ses nám probrala...Tak jak se cítíš Sakuro?" byla to Tsunade
" Ach, dobrý den. Mám se dobře, děkuji." řekla Sakura
"Tak to jsem ráda. Měla jsem o tebe starost." pokračovala Tsunade a posadila se vedle Sakury
"Není důvod. Jsem v pořádku. Opravdu mi nic není." ujišťovala ji Sakura
"Kakashi mi řekl, že tě Itachi uspal nějakým jedem a ty si po něm nic nepamatuješ.." začala Tsunade
"A-ano, to je pravda...Proč?" zneklidněla Sakura
"Vzala sem ti vzorek krve a prozkoumala jsem ho...Jed, jenž je obsažený v tvé krvi je sice účinný, ale na druhou stranu i šetrný...." řekla Tsunade a zahleděla se na Sakuru
"Počkat, jak to myslíte?" nadzvedla obočí Sakura
"Mno, když to hodně zjednoduším, tak jed působí tak jak má, ale na tvou paměť nemá žádný vliv...Jinými slovy, měla by sis všechno do posledního detailu pamatovat..." řekla Tsunade a zadívala se na dveře pokoje
Po chvíli ticha ale pokračovala:
"Nechceš mi něco říct?"
Sakura se zamyslela ale potom odpověděla:
"Kdybych si to pamatovala, tak bych vám to řekla...a pokud ten výpadek paměti nemám z jedu, tak to asi bude tím, jak sem se uhodila do hlavy...." dostala ze sebe s námahou Sakura
Vadilo jí že tu teď lže do očí nejen svému učiteli, ale zároveň samotnému Hokage.
Ani nevěděla proč, ale to co se s Itachim v lese stalo, nechtěla nikomu říct ani omylem.
Nejspíš se bála co by ostatní asi udělali. Její přemýšlení přerušil Tsunadin závěr:
"Máš pravdu. Na tu tvou hlavu jsem zapomněla. Už budu muset jít. Stejně ti za chvíli přijde návštěva...." řekla a odešla
Sakura začala přemýšlet. Pokud chce, aby vše zůstalo v tajnosti a aby z ní nikdo nic netahal,
Musí být naprosto přirozená. Sem tam když se něco nepovede všem ukázat pestrý slovníček, tu a tam si z někoho udělat srandu a prostě být sama sebou...
"To se nějak dá.." řekla si nahlas sama pro sebe
V tom ale někdo zabouchal a otevřely se dveře:
"A-ahoj Sakuro...Neruším?" byla to Moegi
Sakura ji sice měla docela ráda, ale když vás má někdo jako životní vzor a nedá vám pět minut pokoj, začne vás to štvát. Sakura měla sto chutí ji poslat do.....
"Ne ne, vůbec nerušíš, jen pojď klíďo dál" řekla tak mile, až jí to samotnou překvapilo
Moegi tedy nesměle, ale radostně vešla a posadila se vedle její postele.
"Jak se cítíš?" začala
"Ále jó....a co ty?" protáhla Sakura
"Já se mám dobře. Yosuke se má dneska na večír vrátit z mise...Takže za tebou určitě přijde.."
"Ach jo....náš Yosuke..." řekla zasněně Sakura
Yosuke byl její o dva roky starší kamarád, který se ji neustále snažil zbalit....
Sakura ho sice odmítala, ale měla ho ráda.
"Mohu ti naklepat polštář?" zeptala se Moegi
"jo, jistě" odpověděla Sakura
"Jauuuu!" zařvala Moegi
"Proč máš Sakuro pod polštářem kunai?!" vykulila celá vyplašená oči
Sakura se podrbala na krku a odpověděla:
Heh, sry....Sem ti to zapomněla říct...Mno....jen tak....nikdy nevíš....ne...?.." řekla nesměle
Moegi vykulila oči ale zapomněla na to. Načechrala jí polštář a odmlčela se.
Sakura jí vzala za ruku a ošetřila ji.
Moegi jí už už chtěla poděkovat, ale Sakury výraz jí zarazil.
Dívala se napůl vystrašeným, napůl rozzuřeným pohledem. A také si všimla že se za oknem někdo rychle mihl.
Sakura pustila její ruku a sáhla pod polštář pro kunai.
Zrovna když do pokoje někdo strčil hlavu, ho tam Sakura poslepu hodila..................