New generace 51- Konec her!!!

„No… přejdeme k dalšímu boji!! Další je Haruno versus Mariko!!!!!“
Ještě chvilku sleduju místo kde zmizeli i s nosítky ale pak se odhodlaně napřímím a vyrazím k aréně. Když sejdu po kamenných schodech dolů hodně lidí začne křičet a jásat. Dojdu až doprostřed, oči upřeny na dívku před sebou. Vypadá mile. Má delší červeno-hnědé vlasy, milí úsměv, klasické oblečení a sytě hnědé oči.
„A…ahoj!“ řekne mi váhavě. Při tom pootevře pusu v úsměvu a skrze rty jí zasvitnou zářivě bílé zuby.
„Ahoj…“ odpovím.
„Já… no… já jsem Mariko…“ řekne rozpačitě a natáhne ke mně ruku.
„Já… já jsem Ake…“ přijmu ruku a donutím se povytáhnout koutky.
„Já vím… asi je to blbí jak se teď chovám.. máš být můj nepřítel… ale já se ti chci omluvit za případná zranění!“ řekne a mě klesne čelist. Tak toto jsem vážně nečekala.
„No… jo jasně!“ vykoktám a dál kulím oči. Vypadá to že chce ještě něco říct to k nám ale dojde Moegi a obě si nás prohlédne…
„No děti… začněte!“ usměje se a objeví vedle Hanabi na kraji arény. Já jen použiju trochu chakry a za mnou se jako dva stíny objeví Ai a Kai. Mariko vytáhne svitek a složí několik pečetí. Za ní se zjeví jen jedna holka za to ale vymakaná. Má tři páry rukou, dvě hlavy a celkem velký tělo. Jóóó tohle nebude moc lehkej zápas!!
„Jdeme na to!“ řeknu chladně. Zvednu obě ruce nahoru a z prstů mi vystřelí modrá, chakrová vlákna. To samé udělá i Mariko. Přimhouřím oči a obě ruce prudce trhnu dopředu. Ai i Kai vystřelí jako rakety. Ai nastaví meč a letí takovou rychlostí že jí Mariko nemá šanci zastavit. No dobře.. spletla jsem se. Mariko totiž taky trhne rukou a její loutka se postaví před ní. Ain meč se hladově zakousne do dřeva a způsobí jeho mírné popraskání. Kolem se rozletí na stovky třísek letících různým směrem. Rychle trhnu zpět a Ai zachráním před rozdrcením páč přesně když jí stáhnu se zaklapnou ruce Maričiny loutky jako kleště. Přivolám loutky zpět a Mariko zvedne svou loutku nad sebe.
„Začala jsi pěkně z ostra… jsi dobrá!! Co se dá ale čekat od dcery Sasoriho z červeného písku že?? Už jsem o tobě slyšela… jsi prý stejně dobrá jako tvůj otec…“ usměje se na mě a jako by obdivně na mě kouká.
„No… to hned zjistíme!“ vykřiknu a pošlu Kaie s katanou v ruce na tu její loutku. Mariko sklopí ukazováček a její louce z prvního páru rukou vyjedou katany a z druhého dva ocelové vrtáky. Až když je Kai u ní všimnu si i nůžek v třetím páru. Boj je tak rychlý že vůbec nevím kam posílat prsty. Přesto mi všechno co udělám vychází. Už nevidím loutky ale dvě velké hnědé šmouhy. Od neustálého vánku se začne zvedat prach a vytvoří se jako by malé tornádo. Poznám ž je to k ničemu a tak trhnu rukou a vrátím Kaie zpět. Prach usedne a j zjišťuju že jeho katanu už mu bude k ničemu protože z ní zbyl tak akorát držák. Ne ne…takhle to nepůjde!! Chce to nějak.. já nevim… jinak!! No… Ake přemejšlej!! Dostala jsi se až sem!! To zvládneš!!!
„Tak co bude??“ zavolá Mariko a připraví se k dalšímu střetu. Znovu si loutku prohlídnu… je moc velká! Moje loutky jí rozbít nemůžou.. to nejde!! Ale… já bych mohla!!!

Napřáhnu se… pošlu obě loutky dopředu a podle mého předpokladu ji pošle i Mariko. Překřížím prsteníček a prostředníček a oboum mím loutkám se odklopí ruce v loktech. Z nich začnou vystřelovat po kvantech a obrovskou rychlostí jehly. Mariko se je snaží vykrýt loutkou a to mi jen nahrává do noty. Pokrčím palec a z pravé ruky Ai se vyvalí dusivý kouř. Všechno se do něj zavalí a není vůbec nic vidět.
„Hey!!! Nic nevidíme!!“ ozývá se z tribun ale mě je to jedno. Rozeběhnu se do kouře a podle polohy Ai a Kaie určím kde je Maričina loutka. Stoupnu si k za ní a čekám. Do zaťaté pěsti nahromadím velké množství chakry. Když se kouř rozplyne vyskočím do výšky a s výkřikem vrazím pěstí do hlavy loutky. Má ruky si jako vrták razí cestu celím tělem až jsem na zemi. Loutky se rozpadne na malinké… nepouživatelné kousíčky. Zhluboka vydechnu a spadnu na kolena. Dalo mi to celkem zabrat!!
„To… jak… jak si??“ koktá Mariko a nevěřícně kouká na kousky na zemi.
„Konec her!“ řekne po chvilce a vyndá svitek.
„Braň se.. Ake!!“