Jako jeden... 3

Ležel v bílé posteli a bylo mu strašně špatně. Před chvíli odsaď odešli jeho přátelé. Slyšel je, jak si povídají. Slyšel všechno o tom, co se s ním děje. Věděl, že umírá. Ale to ho nijak moc netížilo. Musí přece být nějaký způsob, jak zastavit toho hada. Musí být někdo, kdo by ho mohl zastavit. Ruka mu sjela na břicho a najednou ho napadl blázniví nápad.

Jistě. Proč by ne. Znovu se podíval na svou ruku. Zadíval se ven z okna. Pohled mu padl na hradbu a na zelené lesy.

Ne. Tady nezemřu. Blesklo mu hlavou. Pomalu se vyškrábal na nohy a vydal se směrem k oknu. Nemělo cenu se oblékat, jenom zalovil ve své bundě a vytáhl nějakou věc omotanou bílím kusem látky. Otevřel okno a vyskočil ven.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ Ozvalo se za ním. Stál tam Sasuke opřený o zeď. Naruto se na něj podíval.

„Nezemřu tady.“ Odpověděl klidně. Otočil se a vydal se k lesu. Sasuke se vydal za ním. Než došli k lesu tak Naruto změnil směr. Nakonec došli na místo jejich první zkoušky. Stáli u cvičiště nedaleko pomníku. Naruto se na cvičiště chvíli díval a pak se posadil k jednomu z kůlů a opřel se o něj.

„Tady jsem byl jednou přivázanej.“ Zavzpomínal. „Pamatuješ Sasuke.“ Ten si stoupl vedle něho. Naruto se na něj podíval. „Jsem rád, že jsem tě poznal.“ Zašeptal. „Stejně tak Kakashio, Sakuru a ostatní.“ Pohled mu zase padl na pomník.

„Pojď sem kamaráde.“ Vybídl ho Naruto. Sasuke přistoupil blíž a podíval se mu zpříma do očí. Naruto natáhl ruku a něco vtiskl Sasukemu do dlaně. Sasuke se podíval na Narutovu ochranou čelenku. Ten mezitím šáhl do kapsy a z kusu bílé látky vymotal tu jeho starou. Naruto si jí uvázal na čelo a usmál se.

„Tobě bude dobře sloužit ta nová. Já už jí potřebovat nebudu.“ Usmál se Naruto. Sasuke se chvíli na čelenku jenom díval a potom si jí přivázal na hlavu.

Sakura vešla do pokoje, kde měl ležet Naruto, ale nikde nebyl.

To ne. Vyděsila. Kam ten idiot mohl jít? Rychle vyběhla pryč. Uvažovala, kam by asi Naruto tak šel. Pak ji padl pohled na hlavy Hokagů.

Cvičiště. Napadlo jí hned. Zrovna dobíhala, když si všimla dvou postav. Naruto seděl opřený u kůlu a vedle něho klečel Sasuke. Když přišla blíž tak viděla, že oba mají na čelech čelenky. Po tváři jí stekla slza. Sundala si tu svou a také si jí uvázala kolem čela. Naruto se na ní usmál.

„Sakuro.“ Zavolal na ni. Dívka k němu došla a podívala se na něj uplakanýma očima.

„Mějte se tu dobře lidi.“ Usmál se Naruto. A teďka poslední věc. Blesklo mu hlavou.

„Liško.“ Zavolal do svého nitra.

„Co chceš mladej?“ Přišla mu odpověď.

„Pustím tě.“ Zašeptal.

„Cože?“ Zeptal se překvapeně Kyuuby.

„Slyšíš dobře. Pustím tě. Dám ti plnou kontrolu nad tímhle tělem. Dokonce ti zajistím, že tě odsuď nikdo násilím nedostane. Ale budu za to něco chtít.“ Kladl si podmínky Naruto.

„Já věděl, že to nebude zadara.“ Zavrčel démon. „A co chceš?“

„Nikdy se nedotkneš Listové a mích přátel…“ démon se ušklíbl… „a zabiješ Orochimara.“ Tohle ho ovšem zaujalo.

„To jako fakt?“ Zeptal se.

„Jasně.“ Přikývl Naruto.

„A jak si to chceš zajistit?“ Zeptala se liška.

„Spečetíme to.“ Usmál se Naruto. Udělal pár pečetí a před ním se objevila jeho chakra. Ta se za chvíli začala proplétat s tou Kyuubyho.

„Jo abych nezapoměl. Mé tělo je otrávené, ale myslím, že tvoje množství chakry si s tím lehce poradí.“ Liška se ušklíbla.

„Tak dělej.“

„Počkej chvilku.“

Naruto se najednou narovnal. A podíval se naposled na Sasukeho a Sakuru.

„Sbohem.“ Zašeptal. Pak začal dělat různé pečetě. Sasuke se snažil odhadnout, co to je, ale nikdy nic takového neviděl. Nakonec Naruto skončil ve zvláštní pečetí s rucema křížem na své hrudi. Zavřel oči a naposledy se usmál a pak vykřikl: „Kai.“

Jeho ruce začali zářit a jeho chakra vstupovala do jeho těla. To se celé jako by zkroutilo do klubíčka. Sakura vykřikla a chtěla se k Narutovi rozběhnout, ale Sasuke ji zadržel. Podívala se na něj uslzenýma očima, ale on jenom zakroutil hlavou. Dál se dívali na kamaráda, který se před jejich očima svíjel v křečích. Najednou všechno přestalo. Jako by sama příroda věděla, že se něčemu velkému schyluje. Vítr přestal vát a ptáci přestali zpívat. Tělo sebou přestalo házet a už jenom nehnutě leželo na zemi.

„Naruto.“ Zašeptala Sakura. Chtěla se k němu přiblížit, ale něco jí v tom bránilo. Sasuke jí držel za ruku a oči nespouštěl z těla svého kamaráda. O kolo toho se právě začaly tvořit kruhy rudé chakry. Ta se k němu stahovala blíž a blíž a vpíjela se mu do těla. Bylo jí čím dál víc a pořád jí přibývalo. Najednou nadzvedla Narutovo tělo a vyzvedla ho kousek do vzduchu. To všechno trvalo jenom půl minuty a potom chakra zmizela.

„Co to bylo?“ Zašeptala zděšeně Sakura.

„To nevím.“ Odpověděl Sasuke. „Ale vůbec se mi to nelíbilo.“

Najednou se Naruto pohnul. Oba se na to vyděšeně podívali. Jeho ruka, která byla zakončená špičatými nehty, co připomínaly drápy, se opřela o zem. Pokoušel se vstát, nebo se aspoň dostat na kolena. Když se mu to druhé povedlo tak jako by znehybněl.

Kde to jsem? Blesklo mu hlavou.

A hlavně kdo jsem? Jeho oči se otevřely a podíval se na své ruce.

Tohle jsou mé ruce? Vždyť byli vždycky normální. Nebo ne? Běhali mu myšlenky hlavou jak na běžícím páse.

Co jsem vlastně zač? Otázky, na které nedostával odpovědi.

„Naruto?“ Zaslechl něčí hlas.

Naruto? To jméno mi připadá tak známé. Jako bych ho už někdy slyšel.

„Naruto?“ Ozvalo se teď už hlasitěji. Zvedl pohled a podíval se na dva lidi co před ním stáli.

Sakura sebou trhla, když uviděla tvář svého kamaráda. Špičáky mu zase povyrostli, jeho čárky na tváři se prohloubili a oči dostali zase tu démoní podobu, ale stejně bylo něco jinak. V očích byl vidět zmatek. Žádná chuť po zabíjení a nenávisti. Prostě jenom zmatek, nevědomost a zvědavost.

Chvíli se na ty dva díval. Já je určitě znám. Najednou mu hlavou bleskla vzpomínka, jak na něj ti dva a ještě jeden muž čekají na nějakém mostě. Chytil se za hlavu, protože ho strašně rozbolela. Hlavou se mu začali míhat další vzpomínky, ale ne všechny byli jeho. Chytil se za hlavu a začal strašně křičet. Takovou bolest nemohl vydržet. Najednou se mu v mysli blýskla jedna myšlenka.

Musím někam pryč. S vypětím všech sil udělal potřebné pečetě a zmizel v obláčku kouře. Sakura a Sasuke na to koukali jako vyjevení.

„Co se to s ním stalo?“ Zeptala se vyděšeně Sakura.

„Nevím to jistě, ale asi liška převzala kontrolu nad jeho tělem.“