Sewa Akikaze (世話 秋風): Prolog - Západ slunce

Takže, k úvodu...tohle je vůbec první cosi zveřejněné na Konoze. Doufám tedy, že se vám tohle moje "cosi" bude líbit. Prolog je v předvečer rozřazení týmů geninů Je to jen prolog, je tedy nápadně krátký, ale vložím i první kapitolu
Vysvětlivky : Přímá řeč - v uvozovkách, ačkoliv ji někteří autoři píší kurzívou.
Myšlenky - tady bude vaše milovaná Kurzíva

Povídka

Byl krásný den, na Akademii už skončilo vyučování a všichni se vraceli domů. Stejnětak i dívka s rozpuštěnými vlasy barvy slunce a jasnýma, hluboce modrýma očima. Vracela se domů, do malého bytu, ve kterém bydlela úplně sama. Nevadilo jí to, protože se jí nikdo do ničeho neplet. Měla ráda volnost, nesnášela omezení od ostatních. Přesto ráda pomáhala. Jmenovala se Sewa, Sewa Akikaze.
Šla zrovna okolo parku. Dole pod ní byla řeka, jezírko nebo něco takového, a u něj malý pont, na kterém často vídala sedávat osamělou postavu. Stejně často vídala další postavu, jak toho dole sedícího pozoruje. Když se dívala dolů, neuviděla ale nikoho, tentokrát. Rozhlédla se tedy okolo. Na levé ruce a okolo pasu měla navázané podivné šňůrky s černými, rudě se lesknoucími korálky, které se jemně zablýskaly, když se otáčela.
Nikdo tu nebyl, zase. Už zase.
Prošla se po hřišti a posadila se na jednu z houpaček. Zadívala se do slunce, které se pomalu sklánělo k obzoru. Dnes bude překrásný západ slunce.
Nepatrně se pohupovala na nohách a čekala, jestli se tu někdo neobjeví. Dnes, dnes po závěrečných zkouškách na Akademii byla moc zvědavá, co se stane dál. Čekala a čekala, až nakonec přeci jen, přišli se oba dva podívat na západ slunce. Dole, na již zmiňovaném pontu u jezírka se objevila černovalsá postava v modrém tričku se znakem bíločerveného vějíře na zádech. A tady, nahoře na hřišti se objevil blonďatý kluk v oranžové bundě, který tu byl prakticky denodenně. Ten si jí taky všiml. Usmívala se, ale měla zavřené oči.
„Ahoj, Naruto,“ pozdravila ho, aniž by se podívala, kdo přišel. Věděla to.
„Eh...ahoj,“ řekl překvapeně, když si uvědomil, že neměla jak poznat, kdo je.
„Taky jsi se přišla podívat na západ slunce?“ zajímal se po chvíli ticha. Přikývla.
„Je krásný,“ řekla zasěným hlasem.
„To ano, ale proč se na něj nedíváš?“
Překvapeně otevřela oči.
„Se zavřenýma očima toho moc neuvidíš.“
„Naopak, s těmi se toho dá vidět mnohem víc, Naruto...“ znovu se usmála a vstala. Tiše, jako stín prošla okolo něj, a ještě pohlédla dolů, kde stál Sasuke Uchiha a stejně jako oni dva nahoře, i on sledoval západ slunce. Usmála se, zamávala Narutovi – který to naprosto nechápal – a vykročila pryč. Zmizela mu z dohledu právě, když slunce zapadlo.