HVĚZDY

Sasuke…nemohu na tebe zapomenout. Pořád tě tak strašně miluji jako tehdy…I když si mi nikdy neřekl že cítíš to samé, nebo něco naznačil. Nemohu tě vymazat ze svého života. Prostě to nejde, je to jako bych se vzdala něčeho ve mně. Sasuke… chci tě opět vidět, být s tebou, dotýkat se tě, ale nejde to, jsi ode mě moc daleko… Ani nevím co děláš, co cítíš, jestli jsi v pořádku a hlavně jestli ti alespoň trochu chybím, jestli si na mě vůbec vzpomeneš. Je to strašný pocit a ještě horší je že nevím jestli tě ještě někdy uvidím…ale já v to věřím a to mě táhne kupředu. Moje vzpomínky na tebe jsou tak silné, že je to jako by si byl tady, hned vedle mě. A já cítila tvojí přítomnost. Kéž bych ti mohla dát najevo svou lásku a ještě ti to alespoň jednou zopakovat…ty dvě nádherná slova, které patří jen tobě…Sasuke…miluji tě. Bez tebe trpím, prosím vrať se, ať je vše jako dřív.
Každý večer se dívám z okna a pozoruji temné nebe plné hvězd, které nádherně rozjasňují oblohu. Tím se stává třpytivou a krásnou. A ty…ty jsi v mém srdci tou hvězdou, která mi rozjasňuje život. Dívám se na cestu a čekám jestli tě tam jednoho dne nespatřím, jak přicházíš a míříš přímo ke mně. Abys opětoval moje city. Ale cesta je až příliš prázdná, dlouhá a tmavá. Tak usínám s těžkým srdcem a myšlenkou na tebe. Já na tebe nikdy nezapomenu to mi věř. Na to tě až moc miluji…Trvá to už strašnou dobu tak tě jen prosím… vrať se…

Po další proplakané noci se opět probudím, otevřu své vyschlé oči a znovu se podívám z okna. Pořád dokola jsi říkám…
,,Nemá to cenu, nepřijde…proč se k čertu tak namáhám, on si mou lásku nezaslouží. Už na něj čekám příliš dlouho a nedal mi ani žádnou zmínku, stopu nebo znamení. Jsem mu asi úplně lhostejná, už ani neví kdo jsem. Musím zas začít znovu žít a ne se jen utápět ve vzpomínkách.“
Řekla a vstala s úsměvem na tváři a odhodlaností že se konečně zbaví toho těžkého kamene, který ji tolik táhl ke dnu. Už se nepodívala na cestu a ani na večerní oblohu. Opravdu na něj chtěla zapomenout, snažila se ze všech sil, ale pořád tam to něco zůstávalo…a to ta proklatá láska, která nebere na člověka ohled. Dělá si co se jí zlíbí a nás ani nepustí ke slovu. Sakura teď prožívala ty hrozná muka spojená s láskou. A proto to chtěla skončit…

Najednou zazvonil zvonek a ozvalo se….
,,Sakuro pojď už, přijdeme pozdě!!“ Sakura hned poznala ten hlas.
,,Už jdu Naruto“. Vyšla ven a společně zamířili k akademii, kde se měli setkat s mistrem Kakashim a dalšími přáteli. Když dorazili na místo všichni už tam byli. Samozřejmě čekali jen na ně…
,,No konečně!“ řekl Kakashi a rozdělil je do týmů ve kterých teď budou pracovat. Společně se Sakurou byl i Naruto a Kiba s Akamarem. Nikdo nic nenamítal a od té chvíle vše dělali společně. Vlastně proč Kakashi udělal nové týmy… bylo to kvůli tomu že si Tsunade přála zjistit, jak by takhle sestavené týmy byly úspěšné.
Jak čas běžel, tak si na sebe začali víc a víc zvykat a Sakura už byla opět šťastná a plná smíchu. Kiba se více sblížil stou krásnou dívkou s kterou byl v týmu. Začínal pociťovat něco, ale nevěděl co to je. Měl touhu ji chránit i za cenu svého života. Začala být v jeho životě velice důležitou částí. Také jí to Kiba dával znát. Pořád se na ni díval a jen co se na něj také podívala, neuhnul očima ani o kousek, jen se na ni sladce usmál. Sakura mu vždy úsměv vrátila a tak to bylo pokaždé, když se jejich pohledy setkaly. Trvalo to dlouho a Kiba byl už přesvědčený že k Sakuře cítí něco víc než přátelství. Jednoho dne k ní přišel a řekl…
,,Ahoj Sakuro… no víš…“ nemohl se vymáčknout jak byl nervózní.
,,Nechtěla by ses semnou jít projít?“ řekl a napjatě čekal co odpoví…
,,Ano ráda půjdu“ začervenala se a pronikavě se na něj podívala. Šli po té cestě kde si Sakura vždy představovala Sasukeho, ale teď si tam právě přála být s Kibou. Na Sasukeho si ani nevzpomněla. Dopřávala si těch krásných okamžiků, prožitých s hnědovlasým klukem. Začalo se stmívat, byli spolu celé hodiny, už se začaly objevovat na obloze hvězdy a tentokrát svítily jen na ně. Ta noc patřila jen jim. Stáli proti sobě a Akamaru využil situace. Jeho ohromným tělem strčil do Kibi, který to neustál a tím nárazem se přitiskl tak pevně k Sakuře, že to vypadalo že už se od sebe nedostanou. Spíše se ale od sebe dostat nechtěli…Byl to krásný pohled na ně, jak tam stojí a čas se pro ně zastavil. On se díval na ni a ona na něj. Pomalu se k ní přiblížil ještě o kousek blíž jeho mužným obličejem a rukou ji pohladil po tváři.
,,Jsi tak krásná“ řekl a přitiskl jeho plné rty k jejím a rukama chytil její obličej aby mu už neodešla. Náhle a nečekaně ji zvedl a políbil znovu. Sakura nedosáhla na zem a tak se cítila, jak když spolu letí temnou oblohou a pořád nevidí konec. Bylo to pro ni nepopsatelné. Sakura také nebyla pozadu, dala mu ruku na jeho hruď a opisovala jeho krásné vypracované tělo snad z každé strany. Dostala se až ke krku a pomalu mu zaryla prsty do vlasů. Pomalu ji položil na zem a ona si lehla do měkké trávy. Kiba pochopil, klekl si nad ní a vášnivě ji líbal.
Líbal ji na rty, na krku ale i na břiše. Spolu se oddali té vášni, která je obklopovala. Jeden od druhého se nechali hýčkat. Byla to jejich noc, noc plná vášně a touhy. Neřekli si jediné slovo a přesto spolu mluvili. Kiba si ji pak vzal na klín a hladil ji po vlasech. Oba pozorovali nebe plné hvězd, dokonce jich i nad jejich hlavami pár spadlo. A Sakura řekla…
,,Už se musím vrátit zpátky domů“ Kiba vstal první a podal jí ruku, kterou jí pomohl vstát. Přitom se na ni díval jak na poklad, který mu nemůže nikdo vzít.
Šli vedle sebe a drželi se za ruce. Až došli k domu, zastavili se a podívali se na sebe.
,,Děkuji ti za krásný večer“ jen co to dořekla tak ji dal Kiba prst na rty a jen dodal…
,,pssst“ políbil ji, a odešel. Sakura se za ním dívala do té doby než zašel za roh. Hned jak zašel tak běžela do pokoje, lehla si na postel a vzpomínala na Kibovy polibky. Nevěděla jestli se jí to zdálo ale říkala si…
,,Snad to nebyl sen“ ale ona věděla že se to právě stalo a jen tak rychle na to nezapomene… Před chvilkou ještě byla v jeho náručí a byla nejšťastnější dívka na světě. Sáhla si na rty a usnula. Tentokrát spala s úsměvem na tváři a ráno jí probudil štěkot psa. Jindy by jí to naštvalo, ale tentokrát ne, protože věděla že je to Akamaru a kde je pes tam je i pán. Rychle se oblékla a běžela za ním. Její růžové vlasy vlály za ní a jen čekaly až je pohladí jako včera. Padla mu do náruče a políbila ho. Políbila ho tak sladce jakoby ho neviděla roky.
,,Čim jsem si to zasloužil?“ pousmál se a mrknul na ni…
,,Jsi tady“ začervenala se, vzala ho za ruku a odešli.

,,Když jsem s Kibou tak se cítím v bezpečí, když mě obejme jsem jak v nebi, když mě políbí hořím a prahnu potom aby mě tím dalším polibkem uhasil, když ho vidím chci se ho dotknout, když se dotkne on mě začnu se chvět a přeji si aby to udělal znovu, když si na něj vzpomenu chci ho vidět.“

Při misích se vždy doplňovali, jako by se znali odmalička věděli co chce ten druhý udělat a dávali na sebe pozor. Když se nikdo nedíval tak se políbili, nebo alespoň na sebe sáhli, aby si to připomněli. Byli jako jeden. Ale jednoho dne…

Byl večer Sakura byla u sebe doma a cosi jí donutilo, aby se opět, alespoň na chviličku podívala z okna. Po té cestě uviděla přicházet nějakou postavu. V té chvíli se nemohla ani nadechnout. Nevěděla jestli se má radovat a nebo být nešťastná. Dívala se na každý malý pohyb, co ta osoba udělala. Nic jí neuniklo, ale pořád si nebyla jistá kdo to je. Mířila k ní a náhle měsíční svit odkryl onu tajemnou tvář. Sakura neváhala a hned běžela za ní. Zastavila se a tiše řekla…
,,Sasuke-kun“ a oči se jí rozzářily. Nemohla tomu uvěřit, že ho konečně vidí, že mu bude moci všechno říct, ale to nebylo potřeba. Sasuke se k ní přiblížil a řekl…
,,Sakuro-chan strašně si mi chyběla. Nebyla minuta kdy jsem na tebe nemyslel. Nikdy jsem si neuvědomil, že pro mě tolik znamenáš. Poznal jsem to až tehdy, když jsem tě neměl na blízku. Byla to pro mě muka. Nemohu bez tebe žít…“ Jen co to dořekl Sakura se mu vrhla do náruče a něžně ho políbila. Jejich tváře ozařoval měsíc a ty hvězdy které jí dávaly tolik naděje.
,,Na tohle jsem vždycky čekala“ řekla v duchu, objala ho a po tváři jí stékaly slzy…nebyly to slzy jako předtím , ale byly to slzy štěstí. Sasuke jí otřel oči od slaných slz a řekl jí od srdce…
,,Jsi moje všechno. Už tě nechci nikdy ztratit…

Ale co Kiba?…
Ten to všechno viděl. On věděl že to jednou přijde a byl na to připraven, nebo si to alespoň myslel. Otočil se k nim zády a po tváři mu stékaly hořké slzy. Přece jen byl nešťastný že Sakura už nepatří jemu…Myslel si že to ustojí, ale nedokázal to. Teď usíná s těžkým srdcem se slzami v očích a probouzí se s vyschlýma očima, jak to předtím cítila Sakura.
Hluboce se do ní zamiloval…