You are not alone 6

6. Part
Nová kamarádka. Madarův plán

Opatrnými kroky kráčela po měkkém mechu modrovlasá dívka. Už viděla, jak se mezi stromy rýsuje západní brána. Moc dobře věděla, proč by neměla chodit tou hlavní. Kdo jste? Odkud jste? Za jakým účelem sem přicházíte? To fakt ne.
Proto si vybrala tu nejodlehlejší a nejméně hlídanou bránu. Pak se schovala za jeden strom.
„Přeměna.“ šeptla a její tělo obalil kouř.
Když se rozplynul, stála tam bělovlasá dívka v bílo-černém květovaném kimonu. Jediné co Konan zůstalo, byly oči. Pronikavě modré.
Vyšla ze stínu stromu a zamířila si to přímo k bráně. U ní stáli dva chuunini. Konan za zády zasealovala a strážným kolem hlavy začali poletovat papíroví motýlci.
Jejich oční víčka povolily a oči získaly skleněný nádech. Konan kolem nich prošla a oni se ani nehnuli.
„Skvělé. Dostala jsem se nepozorovaně do Konohy. Ti strážci budou za pár minut v pohodě a na mne si ani nevzpomenou. Už mi zbývá jen najít tu holku a získat si její přízeň.“ přemýšlela Konan.
„Už jen vědět, kdo to vlastně je…“ řekla si o něco sklesleji. Neměla totiž ponětí, jak vypadá. Uchiha říkal jen něco o zrzavých vlasech. A to jí moc nepomohlo. Prošla nějakou zapadlejší uličkou a octla se na hlavní ulici plnou lidí. Konan se rozhlédla a hned se vydala do Ichiraku. Tu restauraci si pamatovala. Když jí sem Jiraiya vzal, často tam jedli.
„Vítejtéééé!“ rozeřval se Teuchi, když Konan vstoupila. Její vylekaný obličej brzy vystřídal úsměv. Spolkla celou svou hrdost a nenávist, kterou si pěstovala u Akatsuki. Takhle se už dlouho netvářila. I když… Na Peina se směje docela často.
„Dobrý den! Potřebovala bych poradit. Hledám jednu dívku. Jmenuje se Mina a má takové zrzavé vlasy.“ vyzvídala.
„Eh…“ zamyslel se Teuchi. „Oh ano! Narutova sestra! Ta bydlí úplně na konci téhle ulice. Je to takový světlý dům v japonském stylu.“ řekl Teuchi.
„Narutova sestra??“ podivila se Konan, ale pak se zas uklidnila, aby na sebe nestrhla pozornost.
„Děkuji.“ pípla a už byla pryč.

Sasuke šel chodbou jen trochu osvětlenou pochodněmi. Ve svém nitru se sebou strašně bojoval. Tlumené kroky se rozléhaly chodbou, ale byly přerušeny nějakým rozhovorem. Sasuke se zastavil a pozorně naslouchal. Hlasy, mužské, vycházely z vedlejší chodby.
„Už máš nějaké zprávy od Konan?“zeptal se jeden z mužů. Sasuke hned poznal, komu ten hlas patří. Madarovi
„Ne. Nic pane. Ale vždyť tam šla dnes. Nejspíš tu holku ještě ani nenašla.“ řekl druhý muž. Hoshigaki Kisame.
„Jistě. Máš pravdu. Ale uvědom mě hned, jak se ozve. Pak zautočíme na Konohu.“ řekl rozhodně Madara.
„A co Itachiho bratr? Sasuke?“ zeptal se Kisame.
„Bude nám užitečný. Jeho sharingan a i ten Itachiho je prakticky neporazitelný. Jen já bych ho dokázal porazit. Při útoku na Konohu bude skoro nepostradatelný, ale pak, co získáme i Kyuubiho sílu, už ho potřebovat nebudeme.“ vysvětlil Madara a uchechtl se.
„Stejně je to zvláštní…“ zamyslel se Kisame. „Itachi byl vlastně celou tu dobu proti nám… Vyvraždil svou rodinu, ale ne svého bratra, kterého miloval. A právě tenhle milovaný bratříček ukončil jeho život…Je mi Itachiho až líto.“ řekl Kisame.
„Ano. Pravda. Ale ironií je, že nechtěl, aby se Sasuke dostal do mích rukou. Nechtěl, abych mu ublížil a pověděl mu pravdu… I přes nenávist vůči Hlavní radě a Konoze, nikdy nechtěl, aby byla zničena… Vše, čeho se obával, se stalo. A stane…“ řekl Madara a vydal se s Kisamem po boku pryč.

Sasuke se sesunul podél stěny a sedl si na studenou vlhkou zem. To, co teď slyšel, mu vyrazilo dech. Madara ho chce zabít, hned po tom, co zničí Konohu. Chce, aby mu v tom pomohl… Ale jeho bratr to tak nechtěl…
„Itachi…Proč si něco neřekl?!“ vyčítal mu šeptem Sasuke.

Konan ji konečně objevila. Rudovlasou dívku, o které se dověděla, že je sestrou Devítiocasého. Skoro celý den ji nenápadně sledovala a čekala na příležitost, jak se s ní dát do řeči. A konečně se naskytla možnost…
Mina šla po prašné cestě a o něčem přemýšlela. Zabrána do svých myšlenak si nevšimla, že proti ní jde stejně zamyšlená dívka. Bělovláska v bíločerném kimonu. Obě do sebe narazily a sesunuli se na zem.
„AU!“ sykla Mina a držela se za poraněnou ruku, ze které vytékal pramínek krve.
„Jéé. Moc se omlouvám. Vůbec jsem nedávala pozor na cestu. Nestalo se ti nic?“ strachovala se naoko Konan.
„Eh… To je v pohodě. Jen jsem si odřela ruku.“ uklidňovala ji Mina.
„Ukaž. Vyléčím ti to.“ řekla hned Konan a ruka se jí obalila zelená chakra.
„Páni! Ty si medic?“ zeptala se užasle Mina, hledíc na své hojící se zranění.
„J-jo. Vlastně jsem kunoichi, ale skončila jsem s tím, po smrti mého přítele.“ řekla Konan a nervózně se ošila. Vzpomněla si na své dva kamarády z dětství. V Peinovi už zemřela všechna jeho dobrota a láska.
„Promiň. To jsem nechtěla.“ řekla rychle Mina, když si všimla jejího smutného výrazu.
„To je v pořádku. Jo! Já jsem Yumi.“ řekla Konan jméno, co jí právě napadlo.
„Já Mina.“ představila se Mina, která ani netušila, že to už Konan moc dobře ví.
„Víš, že jsem docela ráda, že jsme se takhle srazily. Alespoň jsme se poznaly.“ řekla Mina. Konan se na ni podívala trochu smutným pohledem a přestala léčit její zranění, které už bylo zahojené. Nechtěla si to přiznat, ale ta holka byla milá. A velmi příjemná.
„Mino…Promiň už budu…“
„Ale no tak. Sotva jsme se poznaly. Pojď, zajdeme na Ramen.“ pozvala ji Mina. Chytla ji za ruku a táhla jí k Teuchiho restauraci.

Jiraiya kráčel po hlavní ulici Konohy a hledal nějakou inspiraci pro další díl Icha Icha, když v tom mu na rameně přistál malý šedý holoubek. Na nožičce měl připevněné psaní. Jiraiya psaní odvázal a rozbalil.

Toto bylo napsané v dopise.
Jiraiya vzdychl. Nečekal, že Osmiocasého chytnou tak rychle. Co slyšel, byl skvělý šermíř, s úžasnými schopnostmi. A taky prý byl perfektně sehraný s Yamata no Orochi. Schopnostmi by Naruta určitě porazil…. Potřebuje trochu saké.
„Dobré odpoledne, Teuchi-san!“ pozdravil Jiraiya, když vešel do Ichiraku.
„Jé, Jiraiya-sama!“ uslyšel vedle sebe. Seděla tam Mina a nějaká dívka.
„Ahoj Mino. Co tu děláš?“ zeptal se mile.
„Jsem tu na obědě s kamarádkou. To je Yumi.“ řekla Mina a ukázala na bělovlásku. Ta seděla vedle Miny a koukala vystrašeně na Jiraiyu.
„Děje se něco Yumi?“ zeptala se Mina, když postřehla kamarádčin výraz.
„Ne, ne, ne. A-ale já už bu-budu muset jít. Možná se ještě uvidíme, Mino. Tak ahoj.“ řekla rychle. Na stůl dala pár mincí a už byla pryč.
„Já to nechápu. Celou dobu tu se mnou sedí a povídáme si a najednou se div nepřetrhne, aby co nejdřív zmizela…. Ale co. Je to hodná holka.“ řekla Mina a dál se věnovala svému obědu.
Jiraiya se díval směrem, kde Yumi zmizela. Ta dívka mu něco připomínala. Otočil se a už byl pryč. Mina nad tím zakroutila hlavou.
„Všichni pořád někam pospíchají…“ vzdychla…