Sayonara...

XDDDD ano, další blbost ode měXDD. Je to celkem krátká, smutná povídka na pár...XDD tak si to přečtěte a budete to vědětXDD. Itadakimasu=)!

PS: Pary, prosím, nezabíjej měXDD.

Běžel lesem. Byla tma. Pronásledovali ho, kam se jen pohnul, ale on se stále nevzdával, ikdyž měl hodně vážná a hluboká zranění.

„Nikdy se nevzdám, to je moje cesta ninjy!“ Ano, tehdy byl bláhový, když si myslel, že silná vůle dokáže vše. Teď už , ale ví, jak se mýlil. A zaplatil za to životem. Jejím životem.
Proklínal se za to, jen tak jí tam nechal ležet v kaluži krve, která se stále zvětšovala. Ač nerad, splní její poslední přání:
„Běž a zachraň Konohu“.
Ta slova se mu vryla hluboko do paměti. Chtěl za ní bojovat, připraven zemřít, ale ta slova, která vyslovila těsně předtím, než se vrhla, do předem prohraného boje, ho ukotvila k zemi. Slova, která nikdy nezapomene:
„Miluju tě Naruto“
I on je vážně zraněný, ale ani ta nejhorší rána ho nebolela tolik, jako rána jeho srdce.
Právě ztratil tu nejbližší osobu, kterou kdy měl. Haruno Sakuru.

Teď už mu je všechno jedno, už jen jednu věc musí splnit. Dostat se do Listové a všechno baa-chan říct. O útoku Akatsuki, znovu oživení Orochimara a hlavně o Sasukem. O tom co se z něj stalo. To už není ten starý Sasuke, kterého znal. Teď je z něj jen poskok Akatsuki.

„Vlastně, si ani moc nepolepšil, od Orochimara je to jen pár příček“ pomyslel si Naruto. Na nohou ho drželo jenom to předsevzetí. Musí se dostat do Konohy. Musí. Už kvůli ní.

„Konečně! Ještě kousek a budu tam“ Lesy se pomalu vytrácely a před Narutem se začaly zjevovat brány jeho rodné vesnice.

V tom ho zasáhl další kunai. Už je ani nepočítal, skončil u čísla 25.
Pomalu začal zpomalovat. Cítil, že už nedokáže běžet dál. Začal padat dolů.
Tma...., všude byla jenom tma. Bylo mu jedno, že Konoha padne. Svůj poslední slib nedokázal splnit. Nemůže si říkat ninja.
Poslední vzpomínka na domov. Jejich domov.
Poslední slovo pro Konohu. Sayonara....

Sakuro-chan, už jdu, už budeme navždy spolu.