Doma v listí: kapitola 01. - Útěk

Bylo již pokročilé odpoledne a v lese blízko hranic Ohnivé země byl klid. Což nebylo nic divného, když Vesnice Ukrytá v Listí nedávno uzavřela příměří jak s Vesnicí Ukrytou v Trávě, tak s Vesnicí Ukrytou ve Vodopádu. Zrzavá neposedná veverka, která si právě ulovený oříšek odnášela do svého úkrytu, se najednou zastavila a nastražila uši. Vzápětí zmizela v nejbližší houštině, protože na místo, kde ještě před chvílí seděla, dopadla obutá noha jedné mladé kunoichi. Ihned se sice odrazila, ale veverka se ještě dlouho neodvážila vylézt z úkrytu. A dobře udělala, asi minutu poté kolem ní prosvištěly dva týmy, tedy osm lidí. Se znaky Skryté Kamenné na čelenkách.
Jdi do Listové, tam odtud pocházel tvůj otec. I když tam udělal něco moc špatného a musel odejít, určitě tě nevyhodí a budeš moct žít tam. Možná tam najdeš i rodinu.
Prchající kunoichi mrkáním zahnala slzy, které se jí draly do očí. Teď si nemohla dovolit polevit v ostražitosti, pronásledovatelé byli moc blízko. Už delší dobu tušila, že bude muset opustit vesnici, ale ani ve snu jí nenapadlo, že takhle narychlo a že jí budou chtít zabít. Vlastně nechtěli její smrt, jen si od ní vzít něco, bez čeho by přežila jen těžko. Odkaz jejího otce, projevilo se to v jednom z kol při závěrečných bojích chuuninské zkoušky ve Vesnici Ukryté v Kamení. Viděl to jen její soupeř, který ale skončil v bezvědomí, takže to nemohl nikomu říct. Zatím. Když se s tím svěřila matce, ta se vyděsila, ale zároveň měla radost.
Až se ten kluk probere a řekne jim, co viděl, už tady nebudeš v bezpečí. Tu schopnost po tvém otci budou chtít mocní pro sebe. Musíš co nejrychleji odejít. Na, vezmi si s sebou tohle, najdeš tam víc o tvém otci.
Dívka sáhla na tašku, kterou měla přes rameno, aby se ujistila, že ona zapečetěná krabička je stále na svém místě. Tu pečeť znala a vůbec za ni nebyla ráda. Takhle se v klanu její matky pečetily závěti. Takže krabičku bude moci otevřít, až její matka zemře.
Jsem vážně nemocná a moc času už mi nezbývá. Proto musíš odejít teď, abych tě mohla chránit.
Ale...
Žádné ale, zlatíčko moje. Mám tě ráda víc, než cokoliv jiného. Nedokázala bych snést pohled na to, jak tě zmrzačí, nebo dokonce zabijí. Prosím, udělej to pro mě a uteč, dokud to ještě jde.
Tentokrát do jejích černých očí vstoupily slzy, které nedokázala zahnat. Maminka. Jediná osoba, která jí kdy měla ráda a dávala to najevo, má brzo zemřít. A ona nebude u její poslední chvíle. Věděla, že útěk bylo to nejlepší, co mohla udělat, ale z celého srdce si přála být s ní. Rukávem setřela slzy. Nemůže si dovolit sebemenší zpomalení. Když se dostane dál od hranic, blíž k Listové, možná potká hlídku nebo někoho, kdo jí pomůže. I když hlídky by spíš měli být na hranicích, přece jen tam jsou nejvíc potřeba.
Náhle uslyšela svistot a v poslední chvíli uhnula stranou. Zezadu vržený shuriken jí tedy usekl jen pramínek černých vlasů. Tak ji přece jen dohnali. Není divu, jsou mnohem zkušenější a jistě vyráželi plně odpočatí, zatímco ona stále nesla následky po chuuninské zkoušce. A to únavu i zranění.Věděla, že teď už jim neuteče a bude muset bojovat. Ale též věděla, že proti nim nemá šanci, i kdyby to byl jen jeden tým. A jeden tým by nevyslali, na to byla moc cenná. Kdyby šlo jen o dědičnou schopnost otce, tak by možná váhali, jestli se za ní pustit až do Ohnivé země, ale v kombinaci se schopnostmi matčina klanu byla pro ně i nebezpečná. Nikdo nebral v úvahu, že je oproti ostatním v klanu je téměř neschopná a že se do bojů v aréně dostala vlastně náhodou. Nikoho nenapadlo vychovat ji normálně. Vždy jim byla trnem v oku jen proto, že její matka utekla před domluvenou svatbou a měla poměr s cizím shinobi. Taky na ní nahlíželi jako na podřadnou už od chvíle, kdy se narodila. Ovšem jen do chvíle, než zjistili, k jakému klanu patřil její otec. To za ní poslali týmy zabijáků, aby dvojici svých kekkei genkai nemohla šířit na své případné potomky. A aby na ní mohli dělat pokusy a přemístit jednu z nejsilnějších schopností do sebe.
Ani se neohlížela a začala skládat pečetě. Pak se odrazila od stromu letěla vstříc nepřátelům.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ (živel oheň: technika velkolepého fireballu)
Zjevně byli protiútokem zaskočeni, takže jeden nestačil uhnout. Ostatní tři se rozprchli a teď k ní přistupovali z různých směrů. Zbytek neviděla, ale byla si jistá, že jsou kolem. Na nic nečekala a seskočila z větví na pevnou zem. Byla už notně unavená, ale nehodlala se vzdát.
„Tsuchi Bunshin!“ (zemský klon) položila ruku na zem a doslova vytáhla z hlíny svůj klon. Obě naprosto stejné dívky vyrazily k útoku. Nepřátelé se postupně vynořovali. Klon zvládl vyřídit jednoho, než z něj zbyla jen hromádka hlíny, pravá kunoichi se marně snažila znovu probudit otcův odkaz. Nezbývalo jí, než použít tu nejobtížnější, ale také nejúčinnější techniku, kterou se kdy naučila. Změnila směr a namířila si to přímo do středu nepřátel. Za běhu skládala pečetě. Několik shurikenů a kunaiů ji zasáhlo, ale nezpomalilo.
„Tetsuton: Shuriken Hanran!“ (živel kov: záplava shurikenů) vykřikla a zastavila se.
Ve vzduchu kolem ní se začaly zhmotňovat shurikeny, které vysokou rychlostí mířily k nepřátelům. Avšak, vzhledem k tomu, že ti byli o dost lepší shinobi, neměli problém jim uhnout. Kromě dvou, jeden skončil na zemi s shurikenem v krku, druhý byl silně poraněný na obou rukou, jak se snažil chránit si obličej. Jinak když po několika vteřinách dívce došla chakra, ostatní vyvázli až na pár oděrek bez zranění. Dívka vyčerpaně klesla na kolena, dlaně zanořila do měkké hlíny a hlasitě oddechovala.
„Tak už chápu, proč jí nechtěj nechat dojít do Listový,“ zavrčel jeden, zatímco si otíral krev z mělké ranky na tváři. „Vydržet to dýl, tak sme všichni mrtvý.“
„Hele šéfe, a máme jí vzít celou, nebo budou stačit ty oči?“ zeptal se jiný a pomalu a opatrně se přibližoval k vyčerpané.
„S tělem se táhnout nebudem. Myslim, že hlava bude stačit,“ odpověděl šéf.
Ninja ji popadl za vlasy a podíval se jí do obličeje.
„Hm, hezká, bude jí škoda,“ prohlásil a vytáhl wakizashi.
„Nezdržuj a dělej, jsme v Ohnivý zemi a nemáme tu co dělat,“ popohnal ho šéf.
Popravčí se napřáhl, ale než stačil seknout, do dlaně se mu zabodla senbonová špejle.
„AU! Do pr*ele, co to...“ zaklel a pustil svou kořist i zbraň.
„Přeně tak. Jste v Ohnivé zemi a nemáte tu co dělat,“ ozval se neznámý mužský hlas a na shinobi z Kamenné letělo několik kunaiů.
Hlídka z Listové, pomyslela si dívka a ztratila vědomí.