Nový svět
----------
Milovala jsem ho. Milovala jsem ho pro to, jaký byl. Veselý a beztarostný. Šplhal po stromech a schválně padal dolů z větví, jen aby mě rozesmál. Když jsme závodili k jezeru, pokaždé mě nechal vyhrát. Nevadilo mu, když jsem si utahovala z jeho snu stát se ninjou, protože on věřil, že to dokáže. Milovala jsem ho pro tu nezdolnou víru v sebe sama. Poháněla ho kupředu, nikdy se nevzdával. Tvrdě trénoval, každý den, někdy i v noci. A nakonec to dokázal. Stal se jedním ze statečných shinobi, kteří chránili náš krásný domov. Byl to on, kdo se skupinou ANBU jako první objevil v lese stopy nepřátelských ninjů. Byl to on, kdo do poslední chvíle zůstával u brány, dokud ji útočníci nevylomili z pantů. Byl to on, kdo zachraňoval děti z hořící školky. Byl všude tam, kde bylo třeba. A ani v těch nejtěžších chvílích nezapomínal na svou malou sestřičku. Poslal mě s ostatními ženami a dětmi do úkrytu pod horou, sledoval mě, dokud za námi nezapadly těžké železné dveře bránící vchod do nekonečně dlouhých katakomb. Myslel si, doufal, spoléhal na to, že tam budu v bezpečí. Zmýlil se. Nikdo neměl ponětí, jak silnému nepříteli tentokrát čelíme. Monument čtyř Hokage se otřásl mohutným výbuchem a začal se hroutit. My uvnitř jsme pobíhali tam a zpátky šílení strachem, nevěda jaké peklo se rozpoutalo venku. Plakala jsem a křičela, když hromada kamení zasypala mou nejlepší kamarádku. Nakonec jsem se zastavila, zakryla si rukama tvář a pokorně čekala na smrt. Pak mě někdo popadl do náruče. Ucítila jsem známou vůni. Otevřela jsem oči... Byl to on, přišel si pro mě! V rozedrané vestě, zkrvavený, bez ochranné čelenky, beze zbraně... Pořád však bojoval, pořád se snažil zachránit to jediné, na čem mu záleželo... Vynesl mě ven, bezvládnou jako hadrovou panenku a předal mě nějakému starému muži. Pamatuju si, že se usmál. Vesele a bezstarostně, tak, jak to uměl jen on. Potom se otočil a znova zmizel v podzemí. Tehdy jsem ho viděla naposledy...
Miloval jsem ji. Miloval jsem ji pro to, jaká byla. Hodná a obětavá. Učila malé děti, organizovala výlety pro rodiny, navštěvovala nemocné, pomáhala starým a potřebným. Při tom všem si ale vždycky našla čas i pro mě. Chodili jsme na dlouhé procházky k jezeru. Brávala s sebou deku a košík plný jídla. Nedovolila mi, abych jí ho pomohl nést, chtěla všechno dělat sama. Miloval jsem ji pro tu její sílu, vyrovnaného ducha a nezdolný optimismus. Dosáhla všeho, co chtěla, neuměla se vzdát. Vybojovala každou bitvu, ať už byla jakkoliv těžká. Ať se jednalo o zorganizování slavnosti O-bon nebo přesun žen a dětí do skalního úkrytu, vrhla se do toho s neuvěřitelným odhodláním. Chtěl jsem jít s ní, ale poslala mě za ostatními muži, kteří z posledních sil bránili hlavní vchod do vesnice. Sledoval jsem ji, dokud za ní nezpadly těžké železné dveře a vstup do podzemí nebyl uzamčen. Myslel jsem si, doufal, spoléhal na to, že tam bude v bezpečí. Zmýlil jsem se. Nikdo neměl ponětí, jak silnému nepříteli tentokrát čelíme. Monument čtyř Hokage se otřásl v základech a začal se hroutit. Nevěděl jsem, co se děje uvnitř, ale venku se rozpoutalo hotové peklo. Celou vesnici zachvátily plameny, mlhavě si vzpomínám, že první požár vypukl ve školce. Všude kolem se to hemžilo nepřáteli. Moji spolubojovníci, mí kamarádi, padali jeden za druhým. Zůstal jsem sám uprostřed toho chaosu a v tu chvíli se mi v hlavě objevila jediná myšlenka – vrať se pro ni! Rozvaleným postranním vchodem jsem vběhl do tmavých katakomb. Kdokoli jiný by se v nich ztratil, ne tak člen tajné policie. Hlavní sál šílel strachem, všichni pobíhali tam a zpátky. Byla tam, uklidňovala skupinu uplakaných dětí. Zamával jsem, aby mě následovala, chtěl jsem je vyvést ven. Běželi jsme spletí chodeb, na hlavu nám dopadaly kamenné úlomky. Letmý pohled přes rameno mě ujistil, že je pořád za mnou; stejně jako děti, utíkaly neuvěřitelně rychle... Tehdy jsem svou ženu viděl naposledy...
Miloval jsem ho. Miloval jsem ho pro to, jaký byl. Chytrý a zvědavý. Většina rodičů z neustálých otázek „Proč?“ šílí, ale já z nich měl radost. Chtěl vědět proč je nebe modré a tráva zelená, proč se nakupuje za peníze a proč se kvůli nim lidé tolik hádají. Proč vesnici vládne Hokage a proč potřebujeme k ochraně tolik ninjů. Často jsme lovili ryby. Nahodili jsme udice, usadili se na břehu jezera a já ho učil hrát shogi. Brzo mě v nich porážel na celé čáře a u toho se pořád vyptával. Miloval jsem ho pro tu zvídavost, která ho dovedla až na akademii, kde se z něj stal jeden z nejlepších mediků. Když nebyl se svým týmem na misi, pracoval v nemocnici nebo sám vyučoval ve škole. Bylo ho všude plno, pořád sledoval, co se kde děje. Z legrace říkal, že má rozsáhlejší špionážní síť než tajná policie. Možná to byla pravda, protože o chystaném útoku věděl mezi prvními. Rozeslal doktory po celé vesnici a s těmi, co zbyli, stěhoval pacienty z nemocnice do lékařského zařízení pod horou. Podle rozkazu jsem šel s ostatními muži bránit východní zeď a v duchu si představoval, jak za mým synem zapadly těžké železné dveře podzemního úkrytu. Myslel jsem si, doufal, spoléhal na to, že tam bude v bezpečí. Zmýlil jsem se. Nikdo neměl ponětí, jak silnému nepříteli tentokrát čelíme. Monument čtyř Hokage se otřásl v základech a začal se hroutit. Nevěděl jsem, co se děje uvnitř, ale venku se rozpoutalo hotové peklo. Celou vesnici zachvátily plameny, pokoušeli jsme se uhasit školku, avšak marně. Nepřátelé se vyrojili ze všech stran a ovládli Konohu rychleji než ničivý požár. Rozběhl jsem se hlavní ulicí, když k mým uším dolehl srdceryvný výkřik. Znal jsem ten hlas. Patřil člověku, ke kterému všichni vzhlíželi, na kterého spoléhali. Hokage je mrtev, tohle je konec. Nic už mi nezbývá... jenom on. K východu z katakomb jsem dorazil ve chvíli, kdy odtamud vybíhal zraněný mladík s holčičkou v náručí. Předal mi ji a vděčně se usmál. Potom se otočil a znova zmizel v podzemí. Když jsem po chvíli v kouři rozeznal mužskou siluetu, na chvíli jsem zadoufal, že je to můj syn. Nebyl to však ani on, ani zachránce toho děvčátka...
Tři páry očí přehlédly spáleniště, které kdysi bylo jejich domovem. Hromadu suti, jež kdysi bývala majestátní horou, ze které shlížely moudré obličeje čtyř Hokage. Rozdrobené kamení, pod kterým našli smrt jejich nejbližší. Bratr, žena, syn... Navždy pohřbeni, stejně jako minulost kdysi slavné vesnice. Nad černou zemí se přehnal vítr a osušil slzy stékající po tvářích. Dívka, muž a kmet spojili své ruce. Spousta věcí je pryč, ale ohnivá vůle lidí z Konohagakure no Sato nikdy nezemře. Na smutných troskách společně postavíme nový a lepší svět...
---------------
Ano, ano, dušovala jsem se, jak nebudu psát jednorázovky... a taky že ne. Tuhle jsem nenapsala já, ona se napsala sama. Napsali ji moji přátelé a kamarádi, mí nejbližší, kteří v poslední době neprožívají zrovna světlé okamžiky. Tolik bych si přála být s nimi, i když vím, že by to moc nepomohlo. Ale už pro ten pocit, jen proto, abych je mohla držet za ruku, abych mohla říct: "Jsem tady, neboj se, bude to v pořádku..."
Občas se cítím tak bezmocná, protože jim nedokážu pomoct... Ale oni to zvládnou... Ať se stane cokoliv, mají sílu vytrvat, nevzdávat se a jít dál. Ohnivá vůle... ukrývá ji v sobě každý... stačí jen ji objevit...
Jak si tak čtu předchozí komentáře, říkám si, že vlastně nemám co dodat... a ani nevím, proč to na mě tak moc zapůsobilo. Objevila jsem ji docela náhodou, a najednou jsem se musela začíst, ani nevím jak... a už vůbec nevím, jak mi unikla, myslela jsem, že tě mám přečtenou
ale... je neuvěřitelná. Neuvěřitelně upřímná a krásná, stejně jako poznámka pod ní. A já už radši mlčím 
je to jedna z těch povídek, které vyjadřují něco, co se mi těžko říká slovy...
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
úžasný.....
Gratuluji k prvnímu místu! Bylo zasloužené. Vážně... a tohle, tohle byla taková nádhera...
Protože mi většinou zabijí postavy, které si oblíbím, tak už to nedělám. Ale Utakata byl prostě fešák!
Moc gratuluju k tomu prvnímu místu, ta povídka je bezpochyby skvělá. Měla jsem slzy v očích, když jsem ji četla. A jak jsi to krásně sepsala, všechny ty tři zpovědi i ten konec... viděla jsem to před očima a žasla...
http://147.32.8.168/?q=node/31633 - mé království zde na Konoze
www.leonyda.mysteria.cz - hlavní web
styron.mysteria.cz - druhý web, v rekonstrukci
http://www.leonyda.mysteria.cz/zvireci-patroni-povidek.html - Můj zvěřinec!
http://www.leonyda.mysteria.cz/krmicsky-list.html - Uživatelé Valenthu! Hledáte potvůrky, na kterých byste si mohli snadno nahnat velké peníze a nechce se vám složitě hledat? Zajděte sem a určitě nebudete litovat. PS: Hodně mi tím pomůžete
no tak to je...akoby som to...take slovo este nenasli co by dokonale vystihlo toto dielo.a k tej poznamke presne viem ako sa citis,ake je to chciet pomoct kamaratom a ono to nejde alebo o to nestoja- co je este horsi pripad.wrrr....nemozem na to mysliet
PS: gratulujem k prvemu miestu
fajn kedze moje mozgove bunky klesli po ehmmm silvestri na minimum.....nedokazala som vymysliet ziadny originalny podpis (niezeby som niekedy nejaky mala
)
tak len jedno KDE JA TA OSOBA KTORA HOVORILA ZE OSLAVOVAT SILVESTRA S LUDMI KTORYCH VOBEC NEPOZNAM JE SPROSTOST?!!!! no niekto nevie o co tak prichadza
Vcelku zaslouženě vítěz fanfikce na Akiconu 2008, i když jsem to tipoval spíše na druhé místo. Gratuluji.
Teda, děkuji moc.
Škoda, že jsem tam nemohla jet... 
Já jsem to tam poslala spíš z hecu a jsem z toho pořád úplně překvapená.
Už se těším, až budou výsledky na internetu, zajímá mě, kdo se ještě umístil.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Připojuji se ke gratulaci, tvá práce byla tou jedinou, ke které jsem neměl výhrady, a objektivně vzato, vyhrála zaslouženě.
Výsledky celé soutěže (snad je časem DanQ hodí i na stránky):
1. Hana Paráková aka hAnko: Nový svět
anime: Naruto
2: Martina Beláková aka Miyu: Tento svet
anime: Naruto
3: Michal Wokoun aka Shinji: Nejdřív rež
anime: Slayers
4: Michaela Tabakovičová aka Minata: Chtěl umět vzlétnout
Anime: Naruto
5: Katarzyna Niemiec - Amater: Viry jsou ošklivé
anime: Gravitation
5: Kateřina Glattova aka Myra Black: Zabijte tu věc!
anime: Bleach
6: Julie Opletalová aka Itusa Kotetsu: Krev na sněhu
anime: InuYasha
7: Katarzyna Niemiec - Amater:Kdo je vrahem?
anime: Gintama
První dvě místa byla poměrně jednoznačná, ale mezi místy 3 až 6 jsou rozdíly opravdu jen bodové.
takový k Minatce měli připomínky a koukejte jak dobře se umístila (samozdřemě bych jí radši šoupla k hAnko
)! naštěstí někteří porotci mají správný vkus 
hAni, Minatko, Ituso a ostatním konožákům gratuluju!
2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)
O_O Děkuju moc, jak za gratulaci *ještě pořád se červená a to ji četla už před deseti minutami*, tak za jména ostatních spolusoutěžících.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Taky by mě zajímalo, kdo tu Konohu zničil
a povídka zase krásná xD Jen mi jich bylo strašně líto... 
A moc dobře vim, jaký je chtít pomoct kamarádům, a přitom nemoct...
Moje NEJOBLÍBENĚJŠÍ FF - Extra long! 20th is coming! Finally! by Lilgaara
Njelepší FFkáři - hAnko, Lilithka, sorafay, Takari, Lilgaara, ... uf, to by bylo moc na dlouho, je jich fakt neskutečně moc!
Jsem Hidanofil, Kibofil, Temarifil, Hinatofil, Gaarofil, Peinofil,... a věrný Jashinista xD
Kdopak nám to zbořil konohu? A přesto to napsáno tak nádherně že chybí slova chvály...
Quilibet fortunae suae faber
The Sealed Kunai - nejlepší dokončena Naruto FF
Po několika dnech třetí povídka, kterou čtu. A první, nad kterou, klidně se přiznávám, právě ostatním nalhávám, že mi asi něco spadlo do oka...
Je v tom hodně. Já nevím, jak to přesně popsat, myslím, že Minata to už vyjádřila dostatečně. Nádhera, hAni... zkrátka nádhera.
Dlouho jsem seděla a přemýšlela nad tím, co vlastně napsat....(tečky to jistí xD)...
Na tohle jsem fakt krátká...byla to prostě krása.
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Veľmi emotívne...
-----------
Nech vám všetkým najklíčkatejší požehná
http://www.bramboranstvi.mysteria.cz/uvod.html
A nemám rád vianoce..
Súhlasím so Samovrahom...
Sorry, boys and girls, verím, že máte humor pre zmysel...
Toš to je ale pěkně blbá výmluva, že se to napsalo samo...a myslím, že to tady stejně nikomu nevadí :-)Něco tak dobře napsanýho se taky nečte každý den
Já nemám slov......sice je to často, ale co jiného říct, když slova opravdu dojdou? Je to strašná změť pocitů. Omluvám se,ale tohle nejsem schopná komentovat .
Kdybych byla poněkud morbidní tak řeknu, že je to nádherné, ale nějak mi to nepřipadá na svém místě...
Chtěla bych vám moc poděkovat, ale... znova říkat, že nemám slov je asi ohraný, co?
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
láádoby... lomantikááá... hAnííí já nevim co ti na to mám říct
víc než největší dík dát nemůžu.
2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)
Páni hAnuš... já asi nemám slov...
(Už zase!!! 
) Je to nádherný... smutný ale naopak plný naděje... 
Je to sice trochu krutý ale jak se to říká? Oběti musí být. - je mi těch tří moc líto že ztratili své nejbližší. 
Ovšem společně určitě budou moct začít znovu!!! 
Vážně nádhera, tohle z hlavy nedostanu po další týden!!! 
Teda hAnko! Nejdřív mě div nerozbrečíš svým komentářem u mojí FF a teď mě tímhle dorazíš!
Prostě je to nádhera, úplně úžasné, jedinečné. Tvoje psaní je vážně výjimečné, takový talent ti můžeme jenom závidět nebo ti ho přát a těšit se z nových "eFeFek". 
No a protože patřím do té druhé skupiny, doufám, že zase brzo přibude další geniální počin, abychom my, závisláci na tvých povídkách, nedostali absťák 
Got a fullmetal heart? ;)
konec s jednorázkovkama? i kdyby jsi chtěla, stejně ti to nepůjde, něco v tobě tě bude tlačit aby jsi to napsala... a tomuhle... stává se mi to často, ale teď je to tutový... nevím co napsat... bylo to krásné... nene, víc než to... Minatka to vlastně za mě všechno řekla... je dobře, že to píšeš i s tím, že někomu pomůžeš, to je přeci další důvod proč nepřestat psát jednorázkovky! ať napíšeš cokoli, ládoby lomantický nebo tohle, je to skvost. je už zbytečné cokoli psát, jen bych se pořád dokola opakovala... (nebrečím, ale vnitře to na mě zapůsobilo o hodně víc, než by dokázal potok slz...)
2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)
Můžu ... Já se musím ... rozepsat ... Kdyžtak to nečti, to se jenom to moje srdíčko potřebuje vypsat ze všeho, co z něho proudí ... A zbytečně otravuje
Ten pocit, když jsem tohle dočetla ... Ta otázka, která ve mě visela ... Ta úzkost, kterou jsem viděla před očima, ta naděje, která úzkost mazala ... To poselství ... Ta naděje ... TEN příběh ... Příběh plnej ... Všeho. Snad nikdy jsem neměla větší dojem z FanFikce, snad nikdy jsem neměla větší dojem z napsanýho textu ... Netušila jsem, kdo ti tři jsou, jenom jsem věděla, co se jim děje. Vnímala jsem jejich životy, jejich ztráty i tu naději, kterou měli ... Poslouchala jsem jejich vyprávění, napjatě a překvapeně, smutně a nadšeně zároveň ... A potom, všechno skončilo. A já se vrátila na zem ... A přečetla jsem si dodatek ...
Ty píšeš, že těm lidem, kterým jsi tohle věnovala nemůžeš pomoct ... Myslím, že jim tahle FF musela pomoct. Protože mě pomohla. Je jedno, že mě trápí maličkost. Je jedno, že mě trápí celej svět ... Mě pomohla ... A za to ti moc děkuju ...
To JÁ závidím tobě, hAňulko ... Protože tahle FanFikce není skvost ... Skvost zanechává povrchovej dojem ... Tohle zanechalo hlubokej ... A nedokážu pořádně napsat, jak moc ...
Děkuju
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Já doufám, že máš pravdu a v každém z nás je ta ohnivá vůle, protože teď mi nic jiného nezbývá.
Fakticky moc nádherné.
Ale k povídce. Nádherné, dojemné a prostě děkuju.
Nevím, co víc k tomu napsat.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Ó můj Bože!
Sakra, promiň, ale nic jiného ze sebe v tuhle chvíli nedostanu. Budu to muset ještě pořádně vstřebat, abych mohl napsat, které všechny pocity to ve mně vyvolalo.
Jedno vím jistě nejvyšší hodnocení se tomu upřít nedá.
Vééélký návrat, těšte se!
. 
moje tvorba
No tak hrozný to zas nebude, bude to jen spíš pokus o návrat a obnovení své dávno zašlé a nikdy nevzniknuvší slávy
K nakouknutí
*Zustava jen ohromene zirat na ten bozsky text*
Nejak...me nenapda... TYYY BLAAAAHO... co ti na to mam rict.
Je to krasne, ale i smutne... to sice porad opakuju, ale opakovani je matka moudrosti... Je v tom kus tebe samotne
Dekuju, ze jsem mel tu cest si tohle precist
hAni, ja plačem....
Toto bola tak nádherná poviedka, že nemám ani čo napísať... Nemám slov...
Ďakujem...
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
hAničko, opět jsi mě dojala... tahle povídka byla psána tak... krásně... já nevím, co na to říct, je to naprostý skvost... jsi moc talentovaná, toto je ten největší důkaz... jinak k těm poznámkám... někdy se tak taky cítím... ale ten pocit nesnáším, když vím, že jsem bezmocná, že prostě pomoci nedokážu, ale chci... jenže to nejde, pokouším se o to, ale mnohdy to ještě zhorším... i když naši přátelé potřebují podporu, ne vždyy jim jí můžeme být... a tahle povídka je nádherná věc, kterou jsem si s velkou radostí a poctou přečetla... děkuju ti, hAničko
Můj Valenth
Krásné, co víc říct.