Akatsuki v Konoze

Jednoho krásného a slunečného dne Sasuke obědval ve svém bytě. Podíval se na hodiny. „A sakra, za chvíli budu muset jít na most!“ vylekal se a nechal nedojedený oběd na stole. V půli cesty k mostu se zastavil, snažil se popadnout dech. Jistěže by vydržel ostrý sprint až k mostu, vždyť je to Sasuke. Problém byl ovšem v tom, že by to celé jaksi postrádalo efekt, kdyby byl u řeky udýchaný. Proto vyrazil klidným krokem a s pravidelnými nádechy svým původním směrem.
Když dorazil, opřel se o zábradlí, zastrčil ruce do kapes, nasadil cool pohled a čekal. Někteří by si mysleli, že spěchal, kvůli nějaké schůzce nebo povinnosti, ale to by se spletli. Sasuke si kvůli své image našel každý den tak hodinku nebo dvě na to, aby vypadal jako chlapec poznamenaný dávným traumatem. Ve skutečnosti se s tím už dávno vyrovnal. Itachi se s rodičema hádal, ale Sasuke se mu ani nedivil, když mu všechno zakazovali. Nikdy mu nepovolili ani jeden mejdan. Častokrát se potom Itachi zamknul v pokoji a brečel do polštáře. Jednoho dne mu zakázali mejdan na oslavu povýšení na vedoucího ANBU, Itachi měl ovšem po ruce katanu a tak jim předvedl, co si o tom všem myslel. Udělal trochu nepořádek, a proto zdrhnul a všechno to hodil na mladšího bráchu. Sasuke si nenápadně povzdechnul.
Po chvíli se k mostu přiblížily dvě postavy v černočervených pláštích se slaměnými klobouky na hlavách. Sasuke si opět povzdychl. Už jsou tu zase, začíná to bejt trochu otravný. Menší postava k němu přistoupila a chytla ho za límec . „Jsi slabý můj mladý bratře, chybí ti nenávist. Nenáviď mě…“
„Itachi, už je to docela trapný,“ přerušil ho Sasuke,“Jakto že jste tady zase? Pein vás sem posílá docela často ne?“ Itachi ho položil na zem: „No ani mi o tom nemluv, měl bych mít už konečně volno.“
„To víš, měl si zůstat v Konoze. Zdravim Kisame,“ zamával na postavu s velikým objektem na zádech, která na něj hodila zubatý úsměv na oplátku.
„Tos uhod! Ještě abych takovej bordel uklízel. Tůdle!“ udělal na Sasukeho dlouhý nos. Sasuke se na něj podíval jako na kreténa. „Hele už to nebudeme prodlužovat. Řekni mi kde je Naruto,“ zvážněl najednou.
„Je mi to velice líto, ale odešel na nějakej sraz. Myslim, že se to jmenovalo „Jsem jinchuuriki a jsem na to hrdý“ nebo něco na ten způsob,“ pokrčil nejmladší Uchiha rameny.
Itachi si sundal klobouk a podrbal s ve vlasech. „Ale Pein nás má vyzvednout až za tři hodiny,“ otočil se na Kisameho. „Asi si tu budeme muset najít nějakou zábavu,“ odpověděl Kisame.
„Mohl bys to už konečně uklidit, připravil jsem ti kyblík s vodou. Je divný, že to za tu dobu nikdo neuklidil, ale co se dá dělat,“ vmísil se do rozhovoru Sasuke, ale to už mluvil do prázdna.
„Asi se rozdělíme, za 2 hodiny si dáme sraz u Ichiraku baru,“ řekl Itachi. Kisame přikývl a vyrazil k nemocnici.
V nemocnici ležel Gai. Nemohl hýbat žádnou částí těla, kromě hlavy, přesto nepřestal trénovat (magor). Pohyboval hlavou nahoru a dolů. „784521,784522!“ Jeho trénink vyrušil Kisame. „Ahoj Gaii, kamaráde!“ zvolal. „Jak se vede? Natrhal sem ti Samehadou kytičky, podívej!“ podal mu chomáč čehosi zeleného. Gai pozvedl jedno extra huňaté obočí a zeptal se: „Kdo jste?“ Kisame zfialověl. Normální člověk zrudne, ale když máte od přirody modrou kůži, většinou zfialovíte. Vzteky mu začal cpát flóru do pusy. Hluk přivolal celou armádu sestřiček. Kisame zfialověl ještě více, protože tolik žen pohromadě ještě neviděl. Prodral se davem a snažil se utéct z nemocnice. Na chodbě nahlédl do pokoje, kde Greenpeace omývali velrybu. To změnilo Kisameho plány. „Neboj se kámo, já tě v tom nenechám!“ zakřičel a vyvolal kolem sebe spoustu vody. Popadl nic nenamítající velrybu a ujel na vlně z nemocnice. Když voda opadla, celá nemocnice vyběhla za ním. Gai vyplivnul zeleň a řekl: „Hmm, kdo to asi byl.“
Kakashi si četl Icha Icha. Jak jinak. Když uviděl Itachiho, neváhal ani minutu a hned si připravil Raikiri. „Klídek, nejsem tu pracovně, ale mám volno, tak sem se tu chtěl jenom trochu porozhlédnout,“ rozpřáhl Itachi doširoka ruce. Kakashi uvolnil Raikiri a šel k Itachimu. „Jsem rád, že si konečně můžeme popovídat. Choval se Sasuke takhle vždycky? Ten jeho nezájem o děvčata se mi zdá být trochu podivný,“ začal Kakashi a podal mu ruku. Malý elektrický výboj zrušil Itachiho stínového klona. A sakra, pomyslel si Kakashi a prohledával Sharinganem okolí. Uviděl, jak se něco u stromu pohnulo. Hodil tím směrem kunai. Nic. Šel se tam raději podívat sám. Uviděl Itachiho jak dřepí a oplzle se usmívá nad Icha Icha. Sensei začal formovat Raikiri. Když Itachi uslyšel kvílení elektrického proudu u ucha začal zdrhat , ale jedním okem si pořád četl.
Doběhl na most, kde se setkal se Sasukem. Všude byla voda, po které běžel Kisame a táhl za sebou velrybu. „Pusť jí! Nebo neutečeme!“ zakřičel Itachi na svého partnera. Ten hodil velrybu na chudáka Sasukeho, který přepadl přes zábradlí do vody. Z řeky vycákla voda na Kakashiho knihu. Itachi zaklel a odhodil ji do davu, který je po několika minutách přestal pronásledovat. Kakashi si zdrceně klekl do vody a rozplakal se nad zničenou knihou.