Smrt nic neznamená

,,Slíbil jsi, že se vrátíš,“ šeptala dívka svá slova do větru. ,,Nevrátil ses. Proč?“ ptala se. Pamatovala si to, jako by to bylo včera.

,,Ty se s ním vážně chceš utkat?“ hlas se jí třásl strachem. Strachem o něj, o jejich budoucnost.
,,Vybral jsem si to. Ale pokusím se vrátit. Miluju tě,“ zašeptal a zmizel dívce z dohledu.Brečela. Tentokrát se tomu nebránila. Tušila, že už se nevrátí, ale chtěla věřit. Věřit, že se ještě vrátí. Že budou rodina.

Nic se jí nesplnilo. Její život se od základu změnil. Její dcera... Ano, její dcera, která mu byla tak podobná. Podobná jak povahou, tak i silou a schopnostmi. Byly jí pouhé tři roky, ale už trénovala za domem. Neměla na ni čas, jak by chtěla, ale to bylo její poslání. Její jediný cíl. Zemřít v boji za Konohu. Smrt hodná Hokageho. Ano ona byla Šestá Hokage Konohy. Smrt při boji jako Třetí nebo Čtvrtý. Její jediné přání bylo, aby se postarali o Nikki. Tušila, že se dnes už z boje nevrátí.
Položila rudou růži na hrob. Na hrob, na kterém bylo vytesáno:

,,Sešli jsme se tu dnes, abychom uctili památku velké ženy. Zemřela v boji, jako si vždy přála. Setká se s tím, s kým chtěla už dlouho. Nesmíme se vzdát. Nesmíme dovolit, aby její život přišel nazmar. Tak se loučíme s velkou ženou,“ pronesl projev Shikamaru a otočil se na náhrobní kámen, na kterém bylo včera vytesáno jen jedno jméno. Teď tam byly jména dvě. Uchiha Itachi a Kameko Nara. Rokudaime Hokage.
Nikdo se nebránil slzám, hlavně ti, kteří ji znali nějak blíž, ať už to byla rodina nebo přátelé. Jediný kdo se držel a neplakal byl muž stojící na kopci za loukou. Uchiha Sasuke. Konečně vykonal svou pomstu. Ale ještě nebyl vražďění konec. Nikdy konec nebude, ať se lidé budou snažit sebevíc.