Shledání II. Zrada, část 15.

„Naruto-kun, co se ti stalo?“ strachovala se Hinata.
„Viděl jsem Shitara a Keichiho přesně v místech kde stojí naše Listová. Před Listovou tu byla jiná vesnice, kterou napadl Kyuubi a jestli jsem dobře poslouchal, tak potom útoku ho zabila jedna skupina nukeninů Akatsuki. Keichi tam s ním šel. Musím se tam vrátit. A Hinato, viděl jsem tam tvého předka Hyuugu Kotaroua, jestli ti to jméno něco neříká.“ Vyhrkl ze sebe Naruto.
„Jo něco ano. U nás v klanu se traduje, že náš předek, který založil klan Hyuuga, žil v době Shitary.“ Vzpomínala Hinata.
„To nepřichází v úvahu. Co když se ti tam něco stane? Co pak?“ zhodnotil Kakashi a přerušil jejich rozhovor.
„Kakashi má pravdu.“ Souhlasila s Kakashim Kushina.
„A co když meč nebo vůle Shitary chce, aby Naruto viděl jak zemřel jeho předek. Možná mu tím Shitara posílá zprávu, že se něco stane.“ Zanalyzoval Shikamaru.
„I to je možnost.“ Přitakal Neji.
„Radši tě prohlédnu.“ Řekla Ino a jala se ho prohlížet.
,,Ne, jsem v pořádku." řekl Naruto a snažil se střást Ino.
Nakonec se nechal prohlédnout a Ino prohlásila, že je v pořádku.
„Zkusíme to ještě jednou?“ zkusil to Naruto.
„Jenom jeden pokus.“ Povolila Kushina.
Nemusel již pronášet hádanku stačilo jen pronést jméno meče, protože meč si zapamatoval Narutův dotyk. Naruto opět omdlel, ale tentokrát ho zachytila Hinata.

Naruto se vrátil přesně do okamžiku, kdy Shitara, Keichi a Kotarou vyhrnuli z bytu a utíkali na místo boje. Naruto je doprovázel.
Naruta čekalo další překvapení. Kyuubi byl na tom stejném místě, kde zaútočil na Listovou, protože to místo Narutovi ukázal Iruka-sensei.
Shitara neslyšně pronesl jméno meče. Řekl: „Kejchá, ty mě budeš krýt a ty Kotarou ty zajdi pro pomocné týmy, kdybych selhal.“
Kotarou souhlasil a spěšně odešel splnit rozkaz.
„Tak jdeme na to?“ Keichi se připravoval na bitvu, kterou neprojde.
„Jo, vesnice nám byla svěřena. Musíme ji chránit.“ Řekl Shitara.
Naruto to sledoval s úžasem, protože právě takhle si představoval svého otce rozhodného a statečného ninju, který se nezalekne velikosti a síly protivníka.
Meč najednou vyslal modrý paprsek, který si to namířil Kyuubiho směrem. Kyuubi na oplátku poslal ohnivou kouli na Shitaru a Keichiho jako zálohu.
Díky meči se Shitara útoku vyhnul. Boj pokračoval v podobném tempu.
Rána střídala ránu.
Rychlost útoku a úhybných manévrů byla neuvěřitelná.
Keichi si pomyslel: ,Brácho, jsi vážně dobrej. Škoda, že musíš zemřít.´
Boj trval asi hodinu, ale zdálo se, že trvá pár minut. Nakonec boj skončil rychle. Kyuubi se rozhodl, že se stáhne a najde si jinou kořist. ,Tady nepochodím´ myslel si a byl pryč.
Shitara si oddychl. Pot se z něj jen lil, ale byl šťastný, že porazil tak silného protivníka.
Keichi provedl domluvený signál.
Náhle se v blízkosti objevila skupina nukeninů Akatsuki. Bylo jich pět. Vypadali až strašidelně. Jeden byl světlovlasý a měl přes oko čelenku. Druhý byl červenovlasý s jizvou přes celou tvář. Třetí neměl jizvu, ale byl z poloviny tváře popálený. Čtvrtý měl tmavomodré vlasy a podobal se Sasukemu, ale Uchiha to nebyl. Pátý a poslední vypadal na šéfa. Vlasy měl delší a zrzavé a zelené oči, které se chtivě dívali po meči.
„Přišli jsme si pro meč.“ Řekl vůdce.
,Nikdy ho nedostanete. Ale tohle bude má druhá bitva. Výzvy nesnáším, ale nikdy se nevzdám.´ Myslel si Shitara, ale nahlas řekl: „Ne, vám ho nedám, ale jestli ho tak moc chcete, tak si pro něj pojďte.“
Jenže byl téměř bez chakry a tak nemohl své jutsu i meč tak dobře ovládat.
Naruto chtěl pomoci, ale nemohl. Díval se Shitarovi přímo do tváře a nic tam nemohl vyčíst.
Shitara si vzpomněl na Keichiho, ale nikde ho tady neviděl. ,Asi odešel, když viděl, že jsem vyhrál a musel odvolat pomocné týmy.´
Souboj probíhal tak, že ze začátku Shitara měl navrch, ale postupem boje ztrácel pružnost, rychlost a sílu, protože to byla druhá bitva během málo hodin.
Najednou utrpěl hluboký zásah do levé ruky. Bojoval už jenom pravou rukou, kterou odrážel útoky a třímal meč.
Dostal další zásah do boku. Věděl, že pokud se nestane zázrak, tak tady zemře.
Byl vyčerpaný, ale nevzdával to.
Naruto tiše zuřil, protože nemohl nic dělat.
Tak jako pojistku vložil co největší část své síly a vůle do meče a zašeptal hádanku a meč se uzavřel na prvním stupni Uzavření. Tak ho mohl ještě ovládat, ale asi ze čtvrtiny jeho síly.
Keichi se objevil na scéně.
„Bratře, jdeš v pravý čas. Zachránil jsi mi krk.“ Vděčně se podíval bratrovým směrem.
„Ne, přišel jsem proto co mělo být moje. Meč Hokanagi. Protože jsi prvorozený, tak jsi ten meč zdědil ty, ale já jsem jeho pravý majitel. To nakonec uznali i naši rodiče, kteří mi říkali, předtím než jsem je zabil, že se spletli. Naivní rodiče. Nebavilo mě si hrát na toho mladšího. Konečně se nemusím přetvařovat, že jsem tvůj hodný bratr.“ Odhalil se Kechi v pravém světle.
„Ale proč bys to dělal? Jsi přece můj bratr.“ V hlase Shitarovi zněla bolest a zoufalství.
„Protože toužím po moci, bohatství a nesmrtelnosti a to vše mi může meč dát.“ Keichimu svítili oči chtíčem po meči.
Přistoupil k Shitarovi chtěl mu sebrat meč, ale Shitara z posledních sil se pokusil utéct, ale k zemi ho srazila mocná rána. Keichi si meč vzal a potěžkal ho a napřímil se k poslední ráně.
„Keichi, ale vždyť jsi můj bratr a ne vraždicí bestie.“ Pokusil se obměkčit Keichiho Shitara. Shitara pronesl neslyšně naposled jméno meče a meč se uzavřel úplně postoupil na druhý stupeň Uzavření.
Jenom shinobi s čistým a laskavým srdcem ho dokáže ovládat.
„Sbohem, bratře.“ Pronesl svá poslední slova.
Keichi bez zaváhání bodl.
Shitara vykřikl a zůstal nehybně ležet. Meč ronil zlaté slzy, které se mísily spolu se Shitarovou krví. A meč tak získal nové síly, které bude jednoho dne třeba.

Poté mu meč ukázal jak Keichi namluvil vesničanům, jak hrdinně padl Shitara a předal mu na starost vesnici. Na venek se choval mile, ale za hradbami vesnice se z něj stal vrah a ničema.
Poté mu ukázal dočasnou skrýš meče a následně jak syn Shitary odnesl meč k sobě do opatrování.

Náhle se Naruto probudil a pronesl:
„Vím co se stalo.“

„Jsme připraveni?“ zeptal se vůdce Seitaka Oita svých kumpánů.
„Jasňačka, šéfiku. Kdykoliv.“ Odsouhlasil za všechny ninja s čelenkou přes oko.
„Čas si vzít co mělo být naše.“ Řekl Oita a usmál se.