New generace 47 - Neprohraju!!!!

Kopne mě ostře do tváře. Na špičce nohy neudržím rovnováhu a pak už jen padám… padám k jisté prohře!!!

Neprohraju!! Prostě nemůžu!!! Nechci!!!! Neprohraju!!!!
„Neprohraju!!“ vykřiknu a vyndám svitek. Co nejrychleji začnu skládat pečetě až mě zavalí hustý, bílí kouř a já začnu prudce pohybovat prsty. Zavřu oči a prudce zvednu ruce nahoru a pak je e vzduchu překřížím. Když oči znovu otevřu visím asi metr nad vodou v náruči Angela který má křídla ponořená ve vodě. Po vodě ke mně přiběhne Moegi. Chvilku na mě kouká a pak se otočí k hledišti.
„Nedotýká se vody!! Pokračujem!!“ Dav propukne v jásot a já si oddychnu tak hlasitě že to slyší i Jashi který se pousměje. Pomocí několika pohyby ukazováčkem se dostanu znovu nahoru. Odvolám loutku a s úsměvem se na Jashiho podívám.
„Takhle lehce se mě nezbavíš!!“ vypláznu na něj jazyk. Jashi se ušklíbne a napřáhne proti mně ruku se sítí. Pak jí na mě hodí. Koukám na něj jako by se zbláznil. Přece si nemůže myslet že se do toho chytim ne?? Se zavrcením hlavy proti tomu hodím kunai. Už jen založím ruce do kapsy když….
„Cože???“ vykřiknu a nevěřícně koukám jak se od sítě kunai odrazí. Na poslední chvíli se odrazím a odskočím na druhou stranu. Ladně přistanu na vedlejším kůlu a zvednu oči k Jashimu.
„Co.. jak… co??“ koktám a nevěřícně koukám na kunai který se nezadržitelně potápí ke dnu.
„Ále… takhle lehce se mě nezbavíš!!..... je to speciální síť tvořena chakrou… nějaký kunai nebo katana tu jsou k ničemu!“ usměje se na mě.
„Stejně jako tohle!“ ušklíbne se ještě a ukáže na trojzubec ve své ruce.
„To je taky chakrové! Přece jsi si nemyslela že jsem se dostal do druhého kola jen tak!!“ dodá.
„Hm… jsi dobrej…ale já budu lepší!“ usměju se. Hm.. líp se to říká než dělá!! Vůbec nevím co dělat!! Jen tak stojím a čučím na něj. Voda kolem víří rychle až se kůly podrývají. Je vidět že Jashi na něco takového vůbec není zvyklí a jen tak tak stojí na nohou. Když se pořádně podívám zjistím že se drží chakrou v chodidlech. Jasně!!! Mám jeho slabinu!!!! Nemusím vyhrát!! Jen ho shodit do vody!!! Nic v tom není!!! Vyvolám angela a hodlám se vznést do vzduchu ale Jashi přiskočí těsně ke mně a jedním dobře mířeným pěstím rozdrtí Angelovi tělo. Hlava mu svisle spadne na hladinu vody a začne se potápět. Tělo se rozdrobí na maličké kousíčky. Spadnu na kolena a vezmu do dlaní několik kousíčků. Nevěřícně na ně koukám. On… zničil mi loutku…. Mou nejoblíbenější loutku!! Nejstarší!... jestli to tak mohu nazvat… nejvěrnější! Byla to skvělá loutka! Obraná ale zároveň útočná!! Byla…. To jediná loutka kterou jsem měla po prababičce!!! Něco jako… její odkaz!... nikdy jsem si nemyslela že o ní příjdu a brala jsem jí jako dalších sto které mám v zásobě ale… byla něčím výjimečná! Prakticky jsem jí měla už od narození!
Sevřu dlaně v pěsti a kousky dřeva mi v nich zakřupají. Pomalu se zvednu z místa a nechám z rukou skoro prášek rozlétat kolem sebe. Zvednu naštvaně oči. Můj pohled se střetne s tím tátovým. Vím že to chápe!! Povzbudivě na mě koukne a kývne.
„Hejááááá!!“ uslyším před sebou a pak už jen ucítím kovovou příchuť krve v ústech.. au!! Ztratím rovnováhu a padám dozadu. Prudce otevřu oči a několikrát zamrkám abych se vzpamatovala. Vymrštím ruku a chytím se jednoho kůlu. Trošku sebou mrsknu a vyskočím nahoru. Jashiho ruka je pořád natažená před něj a na kloubech se mu leskne moje karmínová krev. Znechuceně si odplivnu abych se krve v puse zbavila.
„To bolelo!“ řeknu. Když teď vyskočím a provedu původně plánovaný útok už se nestihnu vrátit na kůl… jinými slovy… když to nevyjde prohrála jsem!! Co mám dělat?? Co by jste udělali vy??... už nemám co ztratit… nevím jak jinak ho porazit… jdu do toho!
Z opasku na kalhotách vytáhnu dva svitky. Oba je rozevřu a položím na kolena. Jashi vycítí problém a prkenně se rozeběhne ke mně. Položím na svitky ruce a pak vyskočím co nejvýš do vzduchu. Začnu skládat pečetě tak jak jdou za sebou. Skončím a dám ruce k sobě. Zavalí mě kouř a přede mnou se objeví dva obrysy postav. Zavřu oči a soustředím chakru do rukou z kterých mi jako malé provázky vyjedou modré pruhy. Ty se hned připoutají k oboum postavám. Hned pohnu malíčkem, pak prudce vystřelím prostředníčkem a pak zaháknu palce obou rukou do sebe. Zrcadlově to provedu i na druhé ruce. Oboum stejným loutkám…. neidentifikovatelným pohlavím… vypadnou ruce a zůstanou jen vyset na sotva viditelných drátcích. Ty připevněnými chakrovými vlákny zvednu a ruce utvoří dvě jakési vrtule které začnu pomocí mačkání pěstí a opětnému uvolńování roztáčet. Přidávám postupně chakru a vrtule se začnou otáčet takovou rychlostí že se zvedne vítr. A nabírá na síle. Začne se zabírat do vody v které se utvoří jakýsi vír. Voda se začne stáčet do spirály a začnou se tvořit vlny. Kůly se divoce zmítají na hladině a Jashi se drží i rukama aby nespadl. Pořád je to ale málo. Padám dolů. Mám asi pět metrů než se dotknu vody. Super!! Co budu dělat teď?? Prohraju to budu dělat!!!
„Ake do toho!!!“ uslyším výkřik z hlediště. To snad.. to je…. MINATO!!!! On mě povzbuzuje!! Ten libovej frajírek!!!........ Tak to musim vyhrát!!!!
„Nevzdám!“ zařvu a pošlu úplně všechnu chakru co mi zbyla do loutek. Vrtule se začnou otáčet takovou rychlostí že vidím jen dvě šmouhy. Zavřu oči a dám do toho všechno. To už ale ucítím chladnou vodu na svých zádech a mocně se nadechnu. Spadnu pod hladinu a musím prudce otevřít oči abych se neutopila. Jak jsem udělala ten vír voda je rozbouřená a já nemůžu vyplavat. Zabírám jak můžu ale nic nejde. Začnu se pomalu dusit. Chce se mi křičet. Je to divnej pocit! Jako asi každej člověk jsem zkoušela se udusit… no jako zadržet dech na co nejvíc ale když je to na živo je to strašný!!! Máchám kolem sebe rukama div si je nevykloubím ale je mi to k ničemu. Z mích úst vyjedou bublinky a s nimi i můj poslední vzduch. Chytím se jednou rukou za krk a tou druhou z posledních sil máchnu k hladině. Nic… žádná odezva. Už se smiřuju s tím že jsem skončila a v duchu si představuju jakej bude pohřeb když mě něco prudce chytí za pas a pák mě to sebou vynese nahoru. Jen co ucítím vítr na tváři nadechnu se a začnu strašlivě kuckat. Můj zachránce kterého jsem si jaksi ještě nestihla prohlédnout mě dotáhne ke břehu a vytáhne na schody. Složím se na záda a dál plivu vodu na všechny strany.
„D..*kuck*…děku…*kuck*…děkuju!“ vykuckám a posadím se.
„Deidaro??“ vyjeknu když ho vidím jak si ždímá vlasy.
„Nemáš za co!“ zazubí se. Já se s úsměvem zřítím znovu do polohy spánku a hlubokými nádechy si užívám dostatek kyslíku.
Když se znovu zvednu voda začne prudce klesat. Všimnu si Kakashiho jak stojí nad hladinou a pomocí jutsu nechává vodu vypařovat. Když je poslední kapička pryč Naruto máchne rukou a kůly se změní na dvacet kunaiů.
„No…. Tak já jdu na tribunu!“ usměju se na Deie. On povytáhne obočí.
„Na tribunu?? Oni už říkali kdy budeš bojovat?? Sem to nějak nestihl!“ poškrábe se na hlavě.
„Cože?? Jak že budu bojovat! Ty pako já prohrála!“ ušklíbnu se.
„Ne… ty jsi vyhrála!“ zvedne se Dei.
„Prohrála!“
„Vyhrála!“
„Vyhrála!“
„Cože?“ Vedle mě sedí Jashi a drží si na hlavě kus obvazu.
„Vyhrála jsi Ake! Spadl jsem do vody asi desetinu setiny dřív než ty!“ usměje se. Já na něj vyvalím oči.
„Ale…ale…já… spadla jsem do vody a ty jsi ještě stál na tom kůlu!“ vrtím nesouhlasně hlavou.
„Ne… než jsi dopadla zavřela jsi oči a já… spadl no…“ pozvedne ramena.
„Takže…já…já…. Hustý!!!“ zařvu a skočím na Deidaru. Ten se začne smát. Když seskočím s Deie otočím se k Jashimu a políbím ho na tvář.
„Díky!!“ usměju se a jen sleduju jak se Jashimu po obličeji rozlévá červeň. To už ale nějak nesleduju a letím přes tribunu nahoru.
„Ake!!!“ uslyším mamčin výkřik a pak už jen zapadnu do jejích rozevřených rukou. Když se odtrhnu obejmu ještě tátu.
„Holčičko…. Já ani nevěděla že jsi takhle dobrá!!! Jsem na tebe.. ne my jsme na tebe tolik pyšní!!“ usmívá se máma a táta mě pohladí po vlasech.
„Díky!!!“ usmívám se na všechny strany.
„Prosíme všechny soutěžící co vyhráli aby se dostavili do arény!“ ozve se hlas z reproduktorů. Já se ještě usměju na naše a už letím dolů….