Báječný pocit
Báječný pocit
Smích dětí hrajících si na pískovišti se rozléhalo okolím. Honily se, dělaly bábovky, klouzaly se na skluzavce a užívaly si dětství...
Kolem hřiště procházela jedna postava s úsměvem na tváři. I on kdysi takhle blbnul... tedy jen chvíli, potom si pro jeho kamarády přišli jejich rodiče a on zůstal sám... Ale to už ho teď netíží. Vlastně ho už netíží vůbec nic. Možná jen to, že neví kdo jsou jeho rodiče, ale na tom už asi nic nezmění. No, teď měl ale skvělou náladu. Když viděl jak si ty děti hrají, jejich štěstí se přelívalo i do něj a on si užíval spokojenosti dokud to šlo, protože věděl, že jednou tenhle pocit pomine a nastane nějaká krize, no ale pak se zase určitě bude moct takhle radovat.
Tyhle okamžiky pro něj byly jedinečné a zcela výjimečné, však jak by taky ne... všechno bylo jak o tom kdy snil. Stal se Hokagem, oženil se s jeho milovanou Hin a dokonce, dokonce se vrátil i on. A teď byl se Sakurou a jak spolu byli šťastní. Sasuke byl zase mezi nimi a všichni občané Konohy ho přijali zpátky. No, Naruto na tom měl taky svůj podíl, jako Hokage.
Byl teď považován za nejmocnějšího shinobi a každý... naprosto každý k němu choval úctu. Tak, jak o tom od dávného dětství snil. Byl tak šťastný, že se bál, aby se neprobudil a všechno se neztratilo v nicotě. Každopádně věřil, že je to skutečnost... musela být.
Jedno dítě, takový bílovlasý chlapeček se rozeběhl ve snaze, aby ho jeho kamarád nechytil, ale nedával pozor a narazil do Naruta.
„Pozor, pozor...“ krotil ho Naruto. Klučina vzhlédl neznámému muži do tváře a podivil se.
„Já vás odněkud znám...“ zamumlal.
„Vážně?“ zasmál se Naruto. V tom k nim přichvátal i hochův hnědovlasý kamarád. Podíval se na Naruta a na místě zkameněl. Zrudl jako rajče a v momentě se otočil a odběhl pryč.
„Jakpak se jmenuješ?“ vyptával se kluka, který byl ještě udivený z chování jeho vrstevníka.
„E... Michio...“ zableptal.
„Ahoj Michio, já jsem Naruto...“ podal mu ruku. Ten ji zaraženě přijal.
„Hele! Poslouchejte! Víte kdo tam je? Ten co je baví s Michiou... to je přece Rokudaime!“ uslyšel Naruto velice nenápadně šeptat toho hnědovlasého chlapce všem ostatním. Podíval se na Michia a viděl jak zrudnul.
„A to jste mi nemohl říct dřív, že jste to vy?“ ukázal na Naruta se vzpurným obličejem. Naruto se rozesmál.
„Mohl, ale nechtělo se mi...“ vyplázl na něj jazyk a otočil se k odchodu. „Dewamata Michio, zase se uvidíme...“ za chůze ležérně mávl rukou a poté zmizel. Michio zůstal stát na místě, ale hned se zase vzpamatoval a rozeběhl se za kamarády.
„Haha! A já se znám s Hokagem! A představil se mi jako Naruto! Se teď znám se samotným vůdcem!“ ohlašoval jim hned...
Naruto obcházel stará místa, která ale nikdy nezela prázdnotou. Na louce, kde byl kdysi přivázaný ke kůlu, teď trénoval tým čerstvých geninů, kteří se hádali se svým senseiem. Když ale zmerčili Naruta, hned přestali a poslouchali Leeho jako ovečky.
„Á! Ohayo Naruto-kun!“ zařval na pozdrav. Naruto mu zamával.
„Sensei, sensei! Nemůžete mu říkat –kun, vždyť je to Hokage-sama!“okřikla ho jeho studentka. Naruto se hlasitě zasmál a pokračoval v cestě. Všichni k němu měli respekt. Tedy skoro všichni. A tak to bylo správně. Měl tak báječný pocit, že se to ani nedalo vypovědět slovy... takový krásný pocit... Kdyby to tak mohlo vydržet navěky. Naruto nahodil svůj zářivý úsměv a dal si ruce za hlavu. Prošel kolem velkého kamene se spoustou jmen na povrchu. Na chvíli zvážněl a pokynul hlavou na pozdrav a poděkování tak všem, kteří obětovali svůj život pro blaho jeho vesnice... Tušil, že tam je někde schované místečko i pro jeho jméno.
Procházel dál svoji milovanou vesnici... byl bez jeho klobouku a bez pláště, který upozorňoval na jeho hodnost, ale stejně si ho lidé všímali a zdravili ho. Liboval si v tom pocitu naprostého štěstí, když v tom... uviděl jak k němu pádí Sakura s běsnícím výrazem.
„Narutóóó!!!“ řvala jak na lesy.
„Co jsem zase provedl...?“ zasténal.
„Vstávej a dělej! Narutóóó!!!“ Sakura praštila spícího Naruta po hlavě. Ten se s leknutím probral a zamžoural.
„A? Co se děje Sakura-chan...?“ ptal se.
„Jdeme na misi a ty máš zpoždění!!!“ zavřískala a s bouchnutím dveří zmizela z jeho bytu. Naruto se v panice zvedl, posbíral všechny možné věci, oblékl se a chystal se vyjít z bytu. Naposledy se ohlédnul. Co se mi to jen zdálo? Ptal se sám sebe... na nic si nepamatoval, jen na ten skvělý pocit... pocit naprostého štěstí. Z nějakého důvodu ho to ohromně motivovalo. Byl plný čerstvého nadšení, splní si všechny své sny! Stane se Hokagem, přivede zpět Sasukeho a získá si respekt všech. Tak, jak by to chtěl... tak, jak se mu to zdálo... Pak bude šťastný, a bude mít zase ten pocit. Bude to tak, já to vím... ujistil se a vyběhl za Kakashim, Saiem a Sakurou na další misi.
Fajn, ja vím, že je to už celkem ohraný styl... na konci se probudí a tak, ale nenapadlo mě jak jinak to zakončit... Teda napadlo, ale tohle se mi zdálo nejlepší Nevěděla jsem, jestli to sem mám vůbec dávat, ale protože už mi žádná jednorázovka dlouho nepřibyla, rozhodla jsem se to sem hodit at uz se to bude libit, nebo ne... Snad se to nebude zdát moc zmatený... mě to tak trošku připadá :D
Je to moc pěkný...Narutův splněný sen... vážně pěkný
Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage
škoda že to byl jen sen...ale mo krásný sen. Skvělé Jidus
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Diky, diky moc vsem! Uz jen za to, ze jste si to precetli
Tak já celou dobu čekám, kdy se to zvrtne v nějaké neštěstí...
A on se probudí . To mě dostalo xD
Tak to probuzení jsem opravdu nečekal, ale bylo to naprosto úžasné
Quilibet fortunae suae faber
The Sealed Kunai - nejlepší dokončena Naruto FF
A za ten úsměv, co teď mám, vděčím tobě
No, já tam teda nevidím ani náznak zmatenosti xD naopak, je to krásný... podle mě je to takhle - je spousta témat, který se ohrajou, ale sny, ne, ty nikdy
A ja ted dekuji Tobe, za tvuj koment, diky kteremu se ted usmivam ja Diky moc
dokud to lidi budou psát tak dobře jako ty, tak se tohle nikdy neohraje...
je to krááásně napsaný a mám ráda povídky, kde se Naruto stane Hokage... ikdyž je to jen sen
prostě povedený dílko!!!
Můj Valenth