Tobiho poslední úkol + Deidarova pomsta

Varování: Určité části obsahují spoiler týkající se Sasoriho.

Černá postava s oranžovou maskou na obličeji se plížila nocí. Náhle se však zastavila, a s obratností lasičky vyšplhala na strom, kde se opřela o kmen, jako by na něco čekala. A taky že ano;vedle ní se objevila stínová postava muže, na jehož tváři byly patrné četné kovové ozdoby.

„Promiň, že jsem tě vyslal tak narychlo, ale ANBU nám začali šlapat na paty, museli jsme se přestěhovat. Jedná se o jeskynní komplex, vchod je za vodopádem, pět kilometrů jižně od mostu do skryté Mlžné. Půjdeš po proudu řeky, než narazíš na vodopád. Projdeš jím a ve skále jsou skryté dveře, ty už najdeš.“ řekl Peinův obraz.
„Šéfe, a co mám za úkol? Jsem už skoro u Konohy.“ zeptal se Tobi.
„Naši lidé nám dali echo, že Naruto Uzumaki a Sakura Haruno vyráží na misi někde ke skryté Mlžné. Víc se nám nepodařilo zjistit, ale víme, že jim misi zadala Pátá, takže to nebude jen nějaký výlet. Tvým úkolem je sledovat je a budeš mi podávat zprávy o každém jejich kroku. Bude tě navštěvovat můj obraz, kterému předáš svitek se zprávou. Nebudeme mluvit, mohl bych tě prozradit.“ vysvětlil Pein.
„Jasně, rozumím.“ kývl Tobi na souhlas. Peinův obraz mu popřál hodně štěstí a zmizel.
„Šikovná věc, tyhle astrální projekce.“ pomyslel si Tobi, seskočil ze stromu a vyšel.

K Listové se dostal před svítáním. Zůstal v uctivé vzdálenosti od brány (a tím i stráží), vylezl na strom a čekal. Pomalu se mu zavíraly oči, ale z polospánku ho probudil hlasitý rozhovor: „Proč nás posílají tak brzo? Vždyť po cestě usnu, ‘ttebayo. Bábi Tsunade dělá povyk, jako kdyby Orochimaru zase otravoval.“ řekl mladík, kterého Tobi ihned poznal. Naruto.
„A ta holka musí být Sakura.“ pomyslel si Tobi a s určitým zalíbením si ji prohlédl. Líbila se mu, ale pociťoval vůči ní nenávist kvůli smrti Sasoriho.
„Na druhou stranu, kdyby nezabila Sasoriho, nedostal bych se do Akatsuki...“zamyslel se Tobi a dotkl se prstenu, který kdysi patřil Sasorimu. Ctil Sasoriho památku natolik, že nosil jeho prsten na řetízku kolem krku a pro sebe si nechal vyrobit prsten se znakem 愛-láska.
„Nejde o Orochimara, ale o Sasukeho. Údajně ho viděli v blízkosti skryté Mlžné a my ho máme najít a pokusit se ho přivést zpět do Listové.“
„A že mi o tom nikdo nic neřekl.“ zasyčel Naruto nabroušeně.
Tobi se plížil za nimi a v duchu jim děkoval, že se rozhodli jít po zemi a ne po větvích, tam by měl problém zůstat nezpozorován. Sledoval je celý den, k večeru sepsal na svitek zprávu pro Peina a čekal na jeho obraz. Obraz se skutečně po chvíli objevil, Tobi mu předal svitek a obraz zmizel. Vzhledem k tomu, že už se stmívalo a byli ještě dost daleko od Mlžné, rozhodli se Naruto a Sakura rozbít tábor. Tobimu to přišlo vhod, byl už unavený. Sundal si plášť, přikryl se jím a ihned usnul.

Když se probudil, ti dva už tam nebyli. Zaklel, oblékl si plášť a seskočil ze stromu. Ti dva naštěstí pro Tobiho neměli tušení, že je sleduje, a tak za sebou nemazali stopy. Po chvíli hledání je Tobi dostihl. Uplynulo pár hodin, když se Naruto zastavil a zkoumal velký kráter ve skále.
„Chidori Nagashi.“ zašeptal.
„Proč by ale...“ zamyslela se Sakura.
„Itachi. Musel potkat Itachiho.“ řekl sotva slyšitelně Naruto.
„Kdo je Itachi?“ zeptala se Sakura.
„Bratr Sasukeho, který vyvraždil celý klan Uchiha, jen Sasuke to přežil. To je ten člověk, kterého chce Sasuke zabít.“
„Jdeme, teď už víme že tady je.“ řekla Sakura.
Příští dva dny prohledávali okolí Mlžné, ovšem nic nenašli a akorát se nebezpečně blížili nové základně Akatsuki.

To, že Sasuke ve skryté Mlžné skutečně byl, potvrdil dopis, který Tobi dostal od Peina, když mu odevzdával zprávu. Ve svitku stálo: „Dnes našli Itachiho, je ošklivě zraněný, ale přežije to. Jejich dohady byly správné, Sasuke je v blízkosti skryté Mlžné. Nedopusť, aby ho potkali. Už je nepotřebujeme, můžeš se jich zbavit. Pomsti Sasoriho!“
Tobi s úšklebkem vytáhl kunai a seskočil přímo před ty dva.
„Kdo jsi?“ zeptala se Sakura a vytáhla kunai - černý plášť s červenými mráčky nemohl nikoho nechat na pochybách.
„Já jsem Tobi, a vy,„ ukázal na Sasoriho prsten, „jste mrtví.“ řekl.
„To že jsi Tobi ti věřím, ale s tím druhým zásadně nesouhlasím. Kage Bunshin no Jutsu!“ řekl Naruto.
Tobi zareagoval okamžitě, vytáhl shuriken, hodil ho po jednom z klonů, vytvořil potřebné pečetě a zvolal: „Fuuton:Shuriken Kagebunshin!“
Shurikeny našly svůj cíl a tři čtvrtiny klonů zmizely.
„Stínové klony jsou v tvém podání ubohé. Kage Bunshin no Jutsu!“ řekl Tobi a vytvořil více než padesát klonů. Mezitím se Sakura dostala do nebezpečné blízkosti skutečného Tobiho, i přes velké množství klonů, které se snažily ji zastavit. Tobi se k ní otočil, použil pečetě podobné těm, které použil Kabuto během Chuuninské zkoušky.
„Genjutsu!“
Sakura se beze slova zhroutila k zemi.
„Ty zmetku, cos jí to udělal?!“ řval Naruto.
„Jen neškodné genjutsu, trochu se prospí.“ usmál se Tobi škodolibě, z kapsy vytáhl malou figurku, kterou mu věnoval Deidara a hodil ji Narutovi pod nohy, ten ale uskočil a smál se: „To už musíš být hodně zoufalý, když nemáš shurikeny a házíš po mě hračky!“ posmíval se mu.
„Tak hračky...sleduj. KATSU!“ řekl Tobi a usmál se při pohledu na Naruta, kterého výbuch vymrštil několik metrů do vzduchu.
„To není hračka.“ oznámil mu Tobi a vrhl se na něj spolu se svými klony.
„KAGE BUNSHIN NO JUTSU!“ zakřičel Naruto.
„To už je lepší.“ pochválil Tobi Naruta, když spatřil legii jeho klonů. Klony se začaly rvát mezi sebou, ale Tobi je zastavil tím, že do davu hodil druhou figurku. Po výbuchu proti sobě stáli jen pravý Tobi a Naruto.
„Skončíme to, už jsme si hráli dost dlouho.“ řekl Tobi znuděně. Spotřeboval však příliš mnoho chakry, což mělo za následek, že se Sakura předčasně probudila z Genjutsu, připlížila se za Tobiho a obrovskou silou ho praštila pěstí do zad. Tobi proletěl kolem Naruta a prudce se zastavil o strom. Rozmazaně viděl, jak k němu přišel Naruto se zářící koulí chakry v ruce.
„RASENGAN!!!“ rozlehlo se nocí.
Tobi se šokovaně podíval na obrovskou ránu ve své hrudi, ze které proudem tekla krev.
„Ještě jsme neskončili…“ zašeptal a tryskem zmizel do noci.

„Musím vydržet.“ honilo se Tobimu hlavou, zatímco se za běhu snažil zastavit krvácení kusem svého pláště.
„Po proudu řeky až k vodopádu,“ oživoval si v paměti Peinova slova.
Proběhl skrz vodopád, z poslední síly zabušil na skálu a klesl na zem. Zastřeně slyšel volání, které se stále vzdalovalo.
„Kakuzu, RYCHLE!!!“ řval Deidara jako smyslů zbavený. Chytil Tobiho za ruku.
„Vydrž Tobi, vydrž.“
„Naruto... Rasengan... Tobi vás má rád, Deidara-senpai...“ zašeptal Tobi a hlava mu bezvládně klesla na rameno.
„Už nemusíš, Kakuzu.Už je pozdě.“ zašeptal Deidara zlomeným hlasem.

Příští večer bylo teplo a foukal mírný vítr. Deidara se podíval na rakev a nemohl zadržet slzy. „Tobi vás má rád, Deidara-senpai…“ znělo mu v mysli. Uvědomil si, že se v sobě celou dobu zoufale snažil dusit něco, čeho se zřekl při vstupu do Akatsuki - měl Tobiho rád. Jemně Tobimu stáhl z prstu jeho prsten a sundal mu z krku řetízek se Sasoriho prstenem. Pein se chystal, že mu sundá masku, ale Deidara ho zarazil. „Měl důvod, proč skrýval svou tvář. Nech mu jeho tajemství.“
Pein mlčky přikývl, zvedl víko rakve a položil ho na místo. „Já ho...“ zaťal pěsti v bezmocném vzteku.
„Ne ty, ale já, ne ho, ale je. Všechny. Listová bude vymazána z mapy.“ přerušil ho Deidara. Řekl to takovým tónem, že se Pein, ačkoli byl jeho nadřízený, neodvážil odporovat.

Když pohřeb skončil, vydali se Akatsuki zpět na základnu. Deidara se při pohledu na kaluž krve u vstupu otřásl. Pak prošel velkou jeskynní místností, která fungovala jako místo pro schůze a ztratil se ve svém pokoji, který si ve skále sám pomocí jílu vytvořil. Celý příští týden ho neviděl nikdo vycházet, a jen jednou si k sobě zavolal Kisameho, aby mu popsal Gaie a jeho tým.
Když Kisame vešel k Deidarovi, bezděčně mu sjela ruka na rukojeť Samehady. Z rohu se na něj díval Kakashi s Narutem a Sakurou, vedle nich stála Kurenai spolu se Shinem, Hinatou, Kibou a Akamaru, naproti byl Asuma, Shikamaru, Ino a Choji. Teprve když si je Kisame prohlédl zblízka, zjistil, že to jsou pouze sochy vytvořené z různě barevného jílu a pochopil, co Deidara plánuje. Bezděky mu přejel mráz po zádech, když si to představil.
„Listová bude vymazána z mapy.“ řekl a kývl na znamení souhlasu, „už chápu, jak jsi to myslel.“
„Tohle je moje životní mistrovské dílo.“ řekl Deidara a otočil se ke Kisamemu. V očích mu plály plamínky touhy po pomstě. Kisameho po té větě zamrazilo ještě více, v Deidarově podání to znamenalo, že použil tu nejsilnější výbušninu.
„Teď mi je co nejpřesněji popiš.“ řekl Deidara a začal jíl tvarovat.

Pomocí několika agentů se jim podařilo dostat sochy do vesnice, aniž by někdo pojal jakékoli podezření. Rozmístili sochy. Jednu na hlavní náměstí, ostatní různě rozestavili po vesnici. Okamžitě si je začali prohlížet lidé – i ti, kteří byli zvěčněni.
„To bylo nějaké nemehlo, takhle tlustý já nejsem.“ reptal Choji.
„Ty dlouhé vlasy mi fakt slušely“ pomyslela si Ino, když viděla své staré já.
„Mistře Gaii, pojďte se podívat!“ táhl Lee Gaie k soše jejich týmu.
„Zajímavé. Moc jsem se mu nepovedl...“ řekl Gai na adresu neznámého umělce.
„Ale no tak, celý tým vypadá jako skutečný!“ přesvědčoval ho Lee.
„Takhle Rasengan nevypadá, podívejte se.“ řekl Naruto nespokojeně a vytvořil na ruce malou kouli chakry, aby ji mohl porovnat se sochou.
„Škoda že dotyčný nezná mistra Kakashiho tak, aby ho vymodeloval bez masky.“ řekli Naruto i Sakura ve stejný moment.
„Ten, kdo to dělal, mě musel znát fakt dobře, dokonce mám v ruce i cigaretu.“ zasmál se Asuma.
„Na to vás nemusel znát nijak dobře, vy máte cigaretu pořád, senseii.“ řekl Shikamaru otráveně a také si zapálil.
„Ten Akamaru je jako živý...“ rozplýval se Kiba.
„A dokonce po něm leze i malý brouk.“ přisadil si Shino.
„To vypadám skutečně takhle?“ podivila se Hinata. Deidara ji totiž vymodeloval stejně jako Ino v jejím mladším provedení, s krátkými vlasy. Tenten se zálibně dívala na svůj obraz, ověšený zbraněmi. Podobných dialogů bylo slyšet ještě mnoho, a než agenti umístili sochy na jejich konečná místa, byl večer.

„Kam jdeš?“ zeptal se Pein Deidary, který zrovna vymodeloval ptáka a chystal se odletět.
„Uvidíš. Vytáhni ostatní tak, abyste viděli na Listovou.“ odpověděl Deidara a odletěl.
V rudém západu slunce se jíl, ze kterého byl pták, zbarvil do tmavě červena.
„Přesně jako Tobiho krev.“ řekl Deidara tiše.
Pták pomalu letěl k Listové.

„Chudáci, netuší, že se jim pomalu krátí jejich poslední chvíle.“ pomyslel si, odhrnul si vlasy z levé poloviny obličeje, a dalekohledem se přesvědčil, že jsou všechny sochy na svých místech.
Pták pomalu kroužil nad vesnicí.

„Sasori, vím, že jsme se v tomhle nikdy neshodli, ale věřím, že bys souhlasil, že tohle je umění.“ řekl Deidara tiše. Chvíli se kochal pohledem na domy, osvětlené večerním sluncem.

„Tobi, promiň mi to, jak jsem se k tobě choval. Teprve teď jsem si to uvědomil... tys mě skutečně měl rád. O tu podívanou se rozděl se Sasorim, jestli to odněkud shora vidíte.“ zašeptal.

„Doufám, že se vám pohled na mé sochy líbil.“ pomyslel si na adresu lidí v Listové.

„Sasori, Tobi, věřím, že jsem vám tím lezl na nervy, ale řeknu to naposledy…“
„Umění... je výbuch.“

„KATSU!!!“
.
.
.
.
.
.
.
.

„Tobi, Sasori, pomstil jsem vás. Díky za každou chvíli, kterou jsem s vámi mohl strávit.“