Stínový ninja 09

„Cože?" tentokrát užasli všichni tři.
„Chuuninská zkouška? Ale my ještě nejsme dost...." Kasumi nevěděla jak se vyjádřit.
„Chuuninské zkoušky se může zúčastnit každý kdo úspěšně splnil osm D misí. A já myslím že vy jste jich splnili víc než osm, nemám pravdu?" chtěla vědět Azumi.
„Ano." souhlasil Mikuri. „Ale..." Azumi si znuděně opřela hlavu o bradu.
„Co pořád máte s tím ale? Měli byste bejt rádi. Obvykle nenechávám geniny přihlásit se na chuuninskou zkoušku dřív jak po roce, takže by to pro vás měla být čest."
„No ano, ale proč tak najednou? A já nemám splněnou ani jednu misi." namítla Takezo.
„Počítá se osm misí za tým, takže je to v pořádku. No a hlásím vás proto, že se koná ve Skryté Oblačné a já tam potřebuju dostat tady Sakuma aby mi tam něco zjistil a chuuninská zkouška je nejlepší způsob jak se tam dostat a nevzbudit pozornost. A proto tam taky posílám dalších osm týmů, což je rekordní počet co kdy Trávová za mého vedení vyslala. Ne že bych to dělala z toho důvodu že tam posílám právě vás, ale máme letos schopné geniny. Tedy... jeden tým je stejný jako ten váš." vysvětlila jim proč a z jakého konkrétního důvodu je tam posílá.
„Aha. Tak dobře. Půjdeme a zúčastníme se chuuninské zkoušky v Kumagakure no sato." rozhodla za všechny tři geniny Kasumi. Takezo i Mikuri přikývli.
„Dobře. Teď zadám Sakumovi jeho tajnou misi, takže vy tři, za dveře." nakázala a ukázala na dveře. Všichni tři poslušně vyšli.
Azumi se přestala tvářit znuděně a okamžitě se ve svém křesla narovnala.
„Takže Sakumo, jak víš, Země Blesku, jedna z pořádajících zemí chuuninské zkoušky, je nepřítele našeho spojence, Ohnivé Země. Také je spojencem Země Země a ta je spojencem Akatsuki. Dostala jsem hlášení že se něco chystá. A já chci vědět co. Tvým úkolem je tedy pokusit se to zjistit. A nemysli si, že ty jsi jediný, kdo tuhle misi dostal. Mistři těch dalších osmi týmů mají ten samý úkol. Takže, můžeš jít."
Genini se opřeli o zeď vedle kanceláře. Chuuninská zkouška. To tedy ani jeden z nich nečekal. Věděli že to bude náročné a navíc měl jejich sensei tajnou misi, takže v případě odhalení budou mít problémy. Ani jednomu z nich se ale nechtělo bavit o tom, co by je tam mohlo čekat.
„Hele, Kasumi, proč říkáš Kumagakukare a ne třeba Kuma nebo Oblačná?" chtěl vědět zvědavě Takezo.
„Zaprvé, nevím. A za druhé, není to Kumagakure, nebo jak jsi to říkal, ale Kumogakure." opravila ho Kasumi hlasem, který naznačoval že když toho rejpání nenechá, nedopadne to pro něj dobře.
„No dobrá, ale stejně jméno Kumagakukare, eh Kumagukakare, Kumagakare, Kumagumare..... Doprčic ta zatracená vesnice má teda hrozný jméno. To je hotovej jazykolam a ne jméno vesnice!" vztekal se Takezo, že se mu nepodařilo správně vyslovit jméno jedné z vesnic. „Já tomu prostě budu říkat Guma a je to!" naštval se a založil ruce.
Kasumi se smála až se prohýbala a poplácávala ho konejšivě po rameni. Takezo si toho nevšímal a dál trucoval.
„Vy jste ale cvoci." zakroutil hlavou Mikuri a udělal dva klony. Takezo okamžitě přestal trucovat a Kasumi ustala se smíchem.
„Snad nechceš cvičit i tady?" otázala se ho nevěřícně jeho kamarádka.
„A proč ne?" pokrčil rameny Mikuri a začal dělat pečetě.
„Hodláš to tady vytopit?" zajímal se Takezo.
„Suiton: Mizu rappa!¨" vytvořily se tři vlnky a začaly se zvedat. „Prosimtě, s tím co umím nic nehrozí." odpověděl Takezovi celkem s nezájmem.
„Dávej pozor! Když to jutsu nebudeš kontrolovat, může se ti vymknout z rukou!" varovali ho oba přátelé.
Jen co to řekli, klony se rozpustily a vlny které narostly do půl metru se spojily a jako jedna velká vlna si to zamířily na svého tvůrce. Shodou okolností Sakumo právě otevřel dveře aby opustil kancelář. Zdivočelá, skoro dvoumetrová vlna spláchla Mikuriho a jak se hnala dál, spláchla i jeho senseie, prohnala se Azumiinou kanceláří a nakonec spláchla i ji samotnou, která překvapeně seděla v křesle a zírala na masu vody ženoucí se její kanceláří. Nakonec vlna skončila tak, že se roztříštila o okno v kanceláři a kompletně ji zatopila. Jako první se vzpamatovala Azumi, která ze země vyskočila mrštně jako kočka, chytila Mikuriho za promočené triko a zvedla si ho k obličeji.
„Ty zatracenej mrňavej skrčku!" zaječela a celého ho poprskala. Možná jsem si měl vzít deštník, napadlo bezděčně Mikuriho. „Takhle mi vytopit kancelář! To si ještě vypiješ! Buď rád že nejsem jako moje máma! to už bys ležel na zemi v loužičce krve!" ječela tak, že to bylo slyšet venku a lidé se pozastavovali a divili se, co se v té budově asi děje.
„Ale víš co?! Já ti dám něco lepšího! Dám ti trest! A to takový, že na něj do konce života nezapomeneš!" Mikuri bledl už při pouhé myšlence na nějaký trest od Azumi-sama.
„Až se vrátíš z mise tak budeš půl roku den co den uklízet budovu mojí kanceláře!" ušklíbla se nesmírně zle a přitom se snažila usmívat takže její obličej vypadal dost děsuplně. Pak ho pustila na podlahu, a on si s hlasitým ´šplouch! ´ narazil zadek.
„Jo a Takezo? Můžeš na moment? S tvým senseiem jsme se ještě na něčem dohodli." vyzvala ho. Takezo ač neochotně vykročil. Sakumo i Mikuri už taky stáli, ale narozdíl od Mikuriho si Sakumo netřel naražený zadek. Azumi se celá promočená posadila do stejně promočeného křesla a dělala jakoby nic. Takezo se k ní přišoural a čekal, co z ní vypadne.
„Jak jistě víš, jsi přeběhlík od své vesnice a takřka zrádce." začala. Jako bych to nevěděl, pomyslel si ironicky. „A abychom předběhli tomu, že někdo ze Sněžné zjistí že jsi tady, rozhodli jsme se udělat opatření." pokračovala. Teď byl zvědavý i Takezo.
„Jaké opatření?" ptala se zvědavě Kasumi.
„Dostaneš novou identitu." oznámila. V tu chvíli se rozhostilo ticho, že by bylo i slyšel šplouchnutí špendlíku, v jejich případě.
„Nová identita?" opakoval překvapeně Takezo. To mě podrž. Nová identita. To bych teda nečekal. Teď ještě aby byla nějaká dobrá.
„Nové jméno?" zalapal po dechu Mikuri. „Opravdu dostane nové jméno?"
„Ano. A budou mu tak říkat všichni. Vy, Sakumo, prostě všichni. Počítám že ho tu ještě moc lidí nezná jménem, takže pro ně to nebude tak složité."
„To ne, zná ho jen Hanako." souhlasil Mikuri.
„To je dobře. Takže mi vrať tu přihlášku do chuuninské zkoušky. Vyplním ti jinou." vzala si tu starou a strčila ji do šuplíku a z jiného zase vytáhla jinou.
„To jich máte tolik?" divil se Takezo.
„No jo. Pořádající země si snaží ulehčit si práci a tak posílají několik předem potvrzených formulářů." nalepila na něj jeho fotku a vyplnila jeho nové jméno. Posunula mu jeho formulář takže si mohl přečíst své nové jméno.
„Wataru Hitsugaya? Zajímavé jméno. to jste si jen tak vymysleli?" prohlížel si podezíravě Azumi-sama a Sakuma.
„Ne. Náhodou je to spojení jmen dvou vůdců Kusy."
„Takže vlastně pocta." pochopil Takezo.( odteď už jen Wataru)
„Přesně tak Wataru." naschvál zdůraznila jeho nové jméno.
Tak takhle jsem si vážně nepředstavoval že to dopadne. No, ale možná je to tak lepší, dumal Wataru.
„Takže, nashledanou. A vyražte brzy. Chuuninská zkouška začíná za dva týdny a do Oblačné je to skoro týden cesty." rozloučila se Azumi.
Všichni čtyři opustili místnost a Kasumi s Mikurim se snažili strávit fakt, že jejich přítel se odteď jmenuje docela jinak, něž byly zvyklí ho oslovovat.
„ Takže co na to říkáš Takez... Wataru?" zaškobrtla se Kasumi. Fakt že Takezovi musí říkat Wataru jí vyklouzl z hlavy, ale včas se tam vrátil.
„Nooo, ne že bych zrovna skákal radostí, ale má to své opodstatnění." pokýval hlavou Wataru a pozoroval lidi na ulici kam právě vykročili.
„Takže mládeži...." zastavil se Sakumo aby jim dal pokyny. „ teď půjdete a sbalíte si potřebné věci. Za dvě hodiny se sejdeme u hlavní brány a vyrazíme na cestu.
„Ok!" souhlasili všichni a začali skákat po střechách domů do mís, kde bydleli. Sakumo do svého bytu na opačném konci vesnice, Kasumi do sídla klanu a Mikuri s Wataruem k ubytovně. Tam také byla jediná osoba znající Watarua jeho pravým jménem. Hanako seděla jako vždy na recepci a něco si četla.
„Dobrý ráno Hanako." pozdravil ji Mikuri. Když šli k Azumi-sama jen jí tam dali klíčky a hned letěli.
„Ááá, dobré ráno Mikuri, Takezo." pokynula jim oběma.
„Už se tak nejmenuji. Neříkejte mi tak prosím." požádal ji Wataru.
„Cože?" nechápala Hanako.
„Azumi-sama mu dala z bezpečnostních důvodů novou identitu." pospíšil si s vysvětlením Mikuri.
„Ahh, takže jak se jmenuješ teď?" chtěla vědět.
„Wataru Hitsugaya jméno mé." představil se Wataru a mírně se uklonil.
„Výborně. Takže tady jsou klíče Watru a mějte se." usmála se na ně mile a podala jim jejich klíčky.
S balením věcí byli hotovi za chvíli za chvilku, ale stejně pak čekali u brány na Sakuma aby mohli vyrazit vstříc Skryté Oblačné.