Stínový ninja 08

Dalšího dne ráno v deset byli všichni na cvičišti. Tedy, téměř všichni. Někdo chyběl.
„Kde je ten zatracenej sensei!" vybuchla Kasumi po půlhodině čekání.
„Klid Kasumi, uklidni se." napomenul ji Mikuri a dál se věnoval čmárání do hlíny.
„Jak mám bejt klidná!" zařvala na něj. „Ten pitomec nám řek v deset a už je půl jedenáctý! To je teda sensei." odplivla si.
„Nemohla by jsi bát zticha? Bolí mě z tebe hlava." požádal ji Takezo. Kasumi na něj vrhla vražedný pohled. Kdyby pohledy mohly zabíjet, byl Takezo už stokrát mrtvý.
Kasumi dál pokračovala v nadávání na Sakuma a nadávala by tam bůhvíjak dlouho, kdyby se před nimi ve třičtvrtě na jedenáct nevyvalil oblak dýmu a z něj nevyšel Sakumo.
„Dobré ráno. Promiňte mi to zdržení." omlouval se. „Ale přišla mi na návštěvu matka." všichni tři na něj hodili pohled který jasně říkal že tak přiblblou výmluvu nezbaští.
„Ale ona vážně přijela." bránil se Sakumo.
„No jasně. Takový pohádky vykládej mý babičce." mrmlala si pod vousy Kasumi.
„Tak dobře. Začneme." vytáhl z kapsy několik obdélníkových papírů o velikosti jeho dlaně.
„Jelikož o Kasumi vím že je větrná a Azumi-sama mě informovala ohledně Takeza, je Mikuri jediný z týmu kdo neumí využívat podstatu své chakry. Takže vy dva máte zatím volno než to tady Mikurimu vysvětlím." obrátil se na Takeza a Kasumi. Kasumi poodešla o kus stranou a začala si cvičit svoje nové jutsu. Takezo zůstal a přihlížel.
Sakumo ukázal na papíry. „Toto jsou speciální papíry na určení druhu chakry. Stačí ji do nich jen napustit a oni ti řeknou." vzal druhou rukou jeden z papírů a chvíli se soustředil. Pak se papír zmuchlal.
„Vidíš?" otázal se. „Když je podstata tvé chakry blesková, zmuchlá se. Když je ohnivá, přemění se na popel. Když jsi vodní, zvlhne. Jestliže jsi větrný, roztrhne se. No a když je tvá chakra zemní, změní se v prach. Rozumíš?"
Mikuri přikývl. Vzal si od senseie jeden z papírů začal se soustředit na to, aby se jeho chakra dostala do papíru. Věděl jak na to, protože je na akademii učili jak rušit genjutsu a jedním z nich bylo i napuštění své chakry do druhé osoby. Za chvíli cítil jak mu papír pod prsty vlhne. Cítil obrovské vzrušení. Tušil že je vodní jakmile začal papír vlhnout ale to s tím nemělo nic společného. Konečně se začnu učit nový jutsu po kterým budu ještě silnější! radoval se. Teď už byl papír mokrý na žmach a kapala z něj voda.
„Takže podstatou tvé chakry je voda." řekl celkem zbytečně Sakumo. „Voda je líná, ale může i ničit, takže je to taková silnější útočná chakra. Nejlepší útočná chakra je větrná a blesková a obranná spíš ohnivá a zemní." pokračoval v informování. „Ovšem tím vyvstává určitý problém." Mikuriho radost zmizela stejně rychle jako když praskne balonek.
„Kdyby tvá chakra byla blesková nebo ohnivá tak tě ji naučím používat protože je používám já sám. V případě zemní by ti jistě pomohl někdo z vesnice. S větrnou by ti pomohl někdo z klanu Hanada. Ale s vodní... s vodní nevím co dělat. Bohužel." přiznal se bez ostychu Sakumo.
Mikuri vztekle morký papír zmuchlal a zahodil. Takže nic. Nic novýho umět nebudu. A to jenom kvůli tomu že má blbá chakra je vodní. Zatnul ruce v pěst aby zamaskoval jejich vzteklý třes. Někdo mu položil ruku na rameno. Mikuri se překvapeně otočil aby zjistil komu ta ruka patří.
„Já tě naučím ji používat. Neboj." uklidňoval ho Takezo.
Mikur vytřeštil oči. „Ty?" žasl.
„Kdo jinej." broukl podrážděně Takezo. „Zapomněls že jsem se učil využívat všech pět druhů chaker? A pokud se nepletu, tak vodní chakra je jednou z nich. ne?"
„Hmm. To je pravda." potvrdil Sakumo. „Určitě to umíš Takezo?" ujišťoval se.
„Samozřejmě. Měl jsem být zbraň." řekl Takezo takovým hlasem že Mikurimu naskočila husí kůže a Sakumovi se zježily vlasy na zátylku.
„Fajn. Nechám to na tobě. Jdu se podívat na Kasumi." couval opatrně a přesunul se ke své jediné žačce.
„Tak fajn. Začneme s výukou. Určitě víš jaký je rozdíl mezi normálním klonem a třeba.... tvým nočním klonem že?" zeptal se ho.
„Jistěže. Učili jsme se je, abychom je pak mohli uplatňovat při hlídání našich hranic s kamennou." přikývl Mikuri a vzpomněl si na výklad jejich učitele, jak jim kladl na srdce že tato technika je jednou z nejdůležitějších pro jejich bezpečí.
„Kolik jsi jich udělal nejvíc?" chtěl vědět dál Takezo.
Mikuri pokrčil rameny. „Nevím, tak deset."
„Vidíš. A podle toho co říkal Orochimaru a podle toho co cítím já, máš skoro stejně chakry jak já. Což znamená, že dokážeš vytvořit až dva tisíce klonů." poučil ho Takezo. Mikuri zalapal po dechu. Tolik klonů! Páni! To by mě zajímalo, jestli to fakt dokážu. uvažoval. Ale... kde jsem vzal takový chakry? A jak se o mě dozvěděl Orochimaru? Tomu musím přijít na kloub. Ale ne teď. Teď je důležitý naučit se využívat podstatu mojí chakry.
„Takže úplným základem je a bys dokázal něco udělat jen za pomocí své syrové chakry." začal Takezo.
„A co teda musím dokázat?" zajímal se Mikuri. Takezo se shýbl a vzal něco ze země. Pak k němu natáhl dlaň. Ležela v ní hrudka hlíny o velikosti zhruba tři centimetry. Pak dlaň zavřel a soustředil se. Když dlaň rozevřel bylo v ní místo hrudky hlíny bláto. „Tvým prvním úkolem je pomocí chakry rozmočit zhruba tak velkou hrudku hlíny jako jsem měl."
„Dobře." přikývl Mikuri že rozumí. „Kolik klonů mám udělat?" chtěl vědět.
„Nevím. Udělej jich maximum."
Mikuri udělal rukama znamení, které dělával při Raishi bushin. A pustil se do toho. „Raishi bushin no jutsu!" zakřičel a dal do toho nejméně polovinu veškeré své chakry.
Všude kolem něj se začaly objevovat jeho kopie. Nakonec jich bylo kolem dvanácti set.
„To je dobrý. Nedal jsi do toho všechnu chakru že ne?" ptal se Takezo.
„Ne. Samozřejmě že ne." ujistil ho.
„Tak dobře. Víš co máš dělat." všechny klony i pravý Mikuri přikývli. Každý z nich vzal do ruky malou ruku, zavřel oči a začal se soustředit. Takezo se přemístil k Sakumovi a Kasumi.
„Tak jak vám to jde?" zeptal se mírně nervózně Sakumo. Pohled na dvanáct set svých žáků ho bůhví proč mírně rozčiloval.
„Jak se to vezme. Právě s tím začíná takže nevím. Věděl jste že má tak ohromné množství chakry?
„No... ano. Věděl jsem to. Ale spolu s Azumi-sama jsme se rozhodli nechat tomu všemu volný průběh."
„Tak to jo. A co tady vlastně děláte Kasumi?" zeptal se své nové kamarádky.
„Já právě cvičím svoje nové jutsu které využívá velice často náš klan. Je to Kahen buyou no jutsu (květinový tanec). Jedná se o jutsu využívající okvětní plátky květin. Ty se pak s pomocí chakry nabrousí a jsou velice účinnou zbraní. A navíc se dá ovládat podobně jako Hanachiri mai." vysvětlovala název a podstatu jutsu.
„To umí vytvořit tolik klonů?" podivila se při pohledu na svého přítele.
„Jo. A zvládl by jich ještě mnohem víc." ujistil ji.
Mikuri se pekelně soustředil a snažil se rozmočit hrudku ve své ruce. Soustředil se na představu zčásti líné a zčásti divoké řeky která protéká jeho tělem a kolem ní všechno vlhne. Věděl že některým z jeho klonů už se podařilo přenést část vlhkosti do hrudky, ale žádný z nich ji zatím nedokázal rozmočit.

***
Mikuri ležel na své posteli na ubytovně a v hlavě si přemítal předchozí tři dny. První den zjistil že podstatou jeho chakry je voda a začal se ji učit využívat. V tom mu pomáhal Takezo. Nejprve měl rozmočit malou hrudku hlíny. Udělat z ní bláto. To se mu překvapivě povedlo v první polovině dně. Nebylo to tak složité jak to zprvu vypadalo. Pak přišli na řadu hroudy které se mu ani nevešli do dlaně. Tím ze zabýval zbytek dne a ještě celý druhý den, kdy se mu podařilo pomocí syrové chakry proměnit hroudu hlíny v bláto. Třetího dne se začal učit jedno jutsu co uměl Takezo.Suiton: Mizu rappa(vodní vlna). Podl Sakuma bylo třídy C, takže ne moc silné, ale přece mělo účinek. Takezo říkal že by pro něj nemělo být obtížné se ho naučit. Navíc na něj byly potřeba jen tři pečetě. Ke konci dne ale uměl udělat jen asi třiceticentimetrovou vlnku, která byla naprosto k ničemu.
Teď pomalu svítalo a on přemýšlel co dostanou za misi. Včera byli u Azumi-sama a ta jim sdělila že mají přijít ráno a že jim dá novou misi. Tak tedy čekal až bude čas aby vstala udělal snídani. S Takezem se v dělání snídaní střídali a teď byl na řadě on. U Azumi měli být v osm a ručička na jeho budíku se blížila k sedmičce. Neochotně se vyhrabal z postele a vydal se do kuchyně. Postavil vodu na čaj a šel nakrájet chleba. Nakrájel čtyři krajíce a namazal je sýrem. Když se voda uvařila polil jim granulovaný čaj. Šel zpátky do pokoje a zatřásl s Takezem.
„Vstávej lenochode." řekl nahlas. Nic. Tak s ním zatřásl ještě víc. „Heeej, no tak, už je sedm." Tentokrát se Takezo trošku zamlel. Mikuri si povzdychl. Takhle to bylo s jeho buzením vždycky. Sebral mu polštář a zatřásl s ním tak až se zakývala i celá válenda na které ležel. Když i po tom se Takezo k ničemu valnému neměl, přetáhl ho polštářem.
„Auu, proč mě pořád musíš budit tak bolestivě?" zamrmral Takezo a otevřel oči.
„Protože tě nejde vzbudit a pořád chrápeš jako pařez." opáčil Mikuri a hodil po něm polštář. Takezo se neohrabaně vyhrabal z postele a zamířil si to na záchod na ranní vysypání písku. Mikuri se dal do míchání horkého čaje a pustil se do chleba. Takezo se k němu přidal.
„Tak co myslíš že to bude?" zeptal se ho ospale Takezo. Stále ještě nevyspale mžoural a na hlavě měl vrabčí hnízdo. To ovšem jeho spolubydlící taky.
„Nevím, ale doufám že to bude něco zajímavýho." doufal Mikuri. „Za jak dlouho myslíš že se naučím Mizu rappa?"
„Nevím. Zkoušel jsi to jen jeden den. Mě samotnýmu to trvalo asi dva tejdny." vyjevil mu Takezo něco víc ze své minulosti a usrkl čaje. Od doby co mu vyprávěl příběh proč opustil vesnici se o své minulosti nebavil. Mikuri se mu ani nedivil a nenutil ho do toho.
V klidu dojedli chleby a ve třičtvrtě na osm vyrazili. Se sinseiem a Kasumi se měli setkat až v kanceláři vůdkyně Kusy. Nepospíchali a debatovali co to bude za misi. Užili si při tom spoustu legrace protože přeháněli, vymýšleli si a plácali nesmysly. S úsměvem na rtech dorazili do kanceláře Azumi-sama tři minuty po osmé. Kasumi tam už byla, ale stále se čekalo na Sakuma.
„Tenhle chlapík si nepotrpí na dochvilnost to si pište." řekla geninům. „Za dobu co tu je přišel vždycky na jakékoli setkání pozdě minimálně o pět minut." vypravovala jim dám a Mikurimu vrtalo hlavou co mělo znamenat to Za tu dobu co tu je.
„S tímhle mě přivede do hrobu." prohlásila Azumi ve čtvrt na devět.
„Já bych řekl že do hrobu by to mělo spíš přivést jeho ne?" zeptal se nevinně Takezo.
„Asi jo. A když ne to, tak ho tam přivleču a hodím osobně!" rozčílila se. V tu chvíli se s obláčkem dýmu a tichým Puf! zjevil Sakumo.
„Omlouvám se za zpoždění, ale jedna stařenka potřebovala pomoct s nákupem." všichni přítomní po něm střelili pohledem který jasně říkal- takovýhle-výmluvy-by-platili-možná-na-malý-dítě-ale-ne-na-nás-a-příště-si-zkus-vymyslet-něco-lepšího-nebo-to-s-tebou-špatně-dopadne.
Sakumovi se na čele objevilo pár kapiček potu když se podíval na Azumi a zjistil že se na něj dívá tak, že by ho přetrhla jak hada, rozemlela na prášek přidala by ho do projímadla důchodcům kteří mají potíže se zažívacím traktem. Nakonec se jí však podařilo se uklidnit a sáhla do svého šuplíku.
„Tohle budete vy dva potřebovat na svou další misi." obrátila se na Mikuriho a Takeza a na stůl položila dvě čelenky se znakem Skryté Trávové.
„Cože?" užasli oba ninjové. Takezo svou členku neměl, to byla pravda, ale Mikuri tu svou vždy nosil uvázanou na pravé ruce.
„Alee co je to za misi?"ptal se užasle Takezo.
„Chuuninská zkouška." usmála se mile Azumi-sama.